"Tady to mají jednoduše vyřešené. Kdykoliv se něco děje v Sýrii, použijí oblíbený výraz: To jsou teroristi, to jsou islamisti. A to není pravda. Nepopírám, že do každé záležitosti může někdo vstoupit, zneužívat toho, to je jako všude na světě a odjakživa. Ale hlavním problémem v Sýrii je vojenský režim, který vede zemi a Syřany už přes padesát let. Nejde o náboženství a nová hnutí, ty do toho vstoupily až později, aby zneužily situaci. A to neříkám jen já, ale i prezident, který tam je dneska. Prvních šest měsíců to byly mírové protesty, on sám to říká. Vnímám to tak, že to jsou Syřani proti režimu a pak kdo do toho vstoupí, to já neřeším. Zůstávám u té hlavní myšlenky, že Syřani potřebují trošku jiný vzduch, potřebují už žít tak, jak chtějí."
"Nemám tu úplně pocit domova. Ani tady, ani v Sýrii. To je ten problém. Do Sýrie teď prakticky nepatřím, protože tam nejsem, nepracuju tam, ale pořád mám Sýrii a arabskou kulturu v sobě, kterou se tu snažím předávat dál, tohle ve mně zůstalo. Ale nejsem ani úplný Čech, protože moje povaha není úplně česká, i když jsem od českých kamarádů a společnosti přebral hodně věcí. Takže na otázku, jestli jsem doma tady, nebo v Sýrii, neumím odpovědět. Je to velmi těžké."
"Na východě obecně, a v Sýrii samozřejmě, fungují společenské vztahy v plném proudu, lidi jsou pohromadě, fungují pospolu, nemáte šanci tam být sami. Když vás chce někdo navštívit, nemusí vám vůbec zavolat a ptát se, jestli máte čas. Oni přijdou a vy si s tím dělejte, co chcete. Na jednu stranu je to hezké, je to taková čistá forma kamarádství, i když to trochu přehání. Tohle tu neexistuje, a hlavně v Praze, když nemáte české kamarády, které máte rádi a oni vás taky, tak je to tu těžké. Někdy vám ani soused neřekne dobrý den, když jedete ve výtahu."
Marwan Alsolaiman se narodil 17. dubna 1962 v syrském Damašku. V roce 1982 odešel studovat stavební inženýrství na ČVUT do tehdejšího Československa. Několik let poté pracoval v Sýrii, ale 1997 se vrátil do České republiky. Učil matematiku, fyziku, arabštinu a češtinu pro cizince, přednášel o arabské hudbě. Založil arabskou kapelu Ziriab, vystupoval i s kapelami Hazuka a Kvinterna. S arabskou hudbou seznamoval děti v dětských domovech v rámci projektu Múzy dětem a pořádal workshopy s arabskou tematikou pro děti. Příležitostně působil i jako tlumočník a překladatel. Do arabštiny přeložil roku 2014 českou povídku Hodina pod drnem od Miroslava Sehnala z Ostravy. V roce 2019 vydal vlastní básnickou sbírku v češtině Neumím češky. Jeho celoživotní vášní byl fotbal, z Kataru dostal dokonce profesionální nabídku. V roce 2023 bydlel Marwan Alsolaiman v Praze.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
