Každé ráno čekám, že se objeví za dveřmi
Stáhnout obrázek
Zemfira Aslanovna Agajeva se narodila ve vesničce Kargaron v roce 1971. V roce 1992 se provdala a přestěhovala se do Beslanu v Severní Osetii. Jejím rodným jazykem je osetština, ale už ve školce se naučila rusky. Dodnes v rodině užívají oba jazyky. Na základní školu chodila spolu s dětmi z ruských rodin, se kterými měla dobré vztahy. V roce 1993 se jí narodil první syn Saška, o tři roky později mladší Žorik a v roce 2003 dcera Vika. V době útoku na školu v Beslanu bylo Vice sedm měsíců. Ráno 1. září 2004 vyfotografovala své dva syny, svátečně se oblékli, koupili velké kytice a vyrazili do školy. Malou Viku nakojila a naštěstí nechala doma. Teroristé zahnali pamětnici s mladším synem Žorikem do tělocvičny. Staršímu Saškovi se podařilo utéct. Později se ukázalo, že se schovával spolu se spolužákem v aule školy. První den útoku strávila se zajatci a Žorikem v tělocvičně, kde teroristé přímo před nimi zabili muže její sestry. Rukojmí trpěli dehydratací. Protože Zemfira Agajeva kojila malou Viku, měla dost mateřského mléka, kterým krmila děti okolo sebe. Škemrali o něj i dospělí. Třetí den ráno začaly výbuchy. Jeden z nich vyhodil pamětnici z okna ke garážím. Odtud ji palbou pronesl domobranec v maskovaném oblečení. Starší syn Saška uprchl po výbuchu z budovy oknem. Syn Žorik nebyl nikdy nalezen. Rodina dodnes odmítá přijmout jeho smrt, přestože oficiálně byl pohřben. Doufá, že teroristé unikli spolu s některými dětmi. Po útoku zůstalo nezvěstných okolo 200 osob. Zemfira Agajeva pracuje jako laborantka na poliklinice a vychovává Sašku a Viku. U dětí klade důraz na to, aby studovaly cizí jazyky a vážily si všech národností. S rodinou uvažovali o odchodu do Čečenska, ale nakonec se rozhodli zůstat ve své vlasti.
