Že to bylo nebezpečné? To bylo tenkrát skoro všechno
Stáhnout obrázek
Jiří Ludvík se narodil v Plzni 25. prosince 1924, rodina pochází z Domažlicka, ze Záhořanského mlýna. Jeho otec byl důstojníkem a štábním kapitánem, v Plzni sloužil jako velitel hospodářské služby 2. pěší divize. Jako penzista byl potom zaměstnaný v Praze v Penzijním ústavu československé armády. V Plzni navštěvoval Jiří Ludvík klasické gymnázium, tam začal ještě kvartu, pak se ale rodina přestěhovala do Prahy, kde pokračoval ve studiu na reálném gymnáziu na Strossmayerově náměstí. Zde také v roce 1943 odmaturoval. V Plzni začal v roce 1934 chodit do Skautu. Jako vlče navštěvoval 2. oddíl Stopa, v Praze potom pokračoval ve skautském oddílu Kruh. Absolvoval lesní školu, aby se mohl stát vůdcem oddílu, posléze tam také působil jako instruktor. Byl činný v ústředním vedení Skautu, ve výchovném odboru, který vedl. Po maturitě měl být totálně nasazen do Německa. Fingoval tehdy zlomenou nohu, díky tomu se nedostal do prvního a ani do druhého transportu. Nakonec nastoupil jako zaměstnanec továrny Avia, do její konstrukční kanceláře v Bílé labuti. Pracoval zde jako detailista na hydroavionu Arado. V květnu 1943 navázal pamětník styky se Zpravodajskou brigádou, odbojovou skupinou založenou skauty v čele s Jaromírem Klikou a Adolfem Karlovarským. Z konstrukční kanceláře měl za úkol vynášet plány, které byly potom posílány do zahraničí. Lokalizoval rozmístění protileteckého dělostřelectva kolem Prahy, zjišťoval pohyb a činnost německých jednotek v Praze. Během Pražského povstání se ZB také angažovala v několika akcích. Z Letenských sadů vyháněli Hitlerjugend, kteří bránili strategickému spojení mezi Prahou 6 a Smíchovem. Jiří Ludvík pomáhal stavět barikády a bojoval na Libeňském ostrově. K neuvěřitelným příhodám patří vyprávění o tom, jak se svým kamarádem Linhartem odzbrojili německé velitelství na dnešním Vítězném náměstí - vyzbrojeni pouze starou vzduchovkou. Po válce bylo pamětníkovi předáno vyznamenání za zásluhy, u slavnostního okamžiku byl přítomen i generál Montgomery. Rodina o odbojové činnosti Jiřího Ludvíka nevěděla, dozvěděla se to až po válce. Manželka, se kterou se oženil v roce 1952, a stejně tak i syn se o jeho ilegální práci za války dozvěděli až po roce 1989. Sám Jiří Ludvík o ní nemluvil, mimo jiné z bezpečnostních důvodů. Zpravodajská brigáda se po válce sešla jen jednou a poté byla rozpuštěna. Hned po válce se pamětník vrátil do Skautu, k 18. oddílu Kruh, který poté také vedl. V roce 1950, kdy byl Skaut zrušen, už v činnosti nepokračoval. Po válce začal Jiří Ludvík chodit na vysokou školu, přihlásil se na přírodní vědy, obor parazitologie a mikrobiologie. Po studiu začal pracovat na Přírodovědecké fakultě UK u profesora Jírovce, nejprve jako asistent a poté jako vědecký pracovník. Pracoval na oddělení parazitologie a s profesorem Málkem spolupracoval na výzkumu toxoplazmózy. Pracoval také u profesora Wolfa na histologii na lékařské fakultě. Nakonec zakotvil v Mikrobiologickém ústavu v Krči, kde vedl laboratoř a oddělení elektronové mikroskopie, byl u nás vůbec první, kdo dělal elektronovou mikroskopii a studoval toxoplazmózu. Díky své jedinečné odbornosti si uhájil, že nemusel vstoupit do KSČ, navíc jako světová kapacita mohl za pomoci profesora Málka cestovat do zahraničí - například na téměř roční stáž do Bonnu nebo na vědecké kongresy, učil na zahraničních univerzitách. Byl členem sekce toxoplazmózy ve WHO v Ženevě, úzce spolupracoval se specialisty z Francie a Velké Británie. Zpravodajská brigáda se začala opět scházet až po roce 1990 a její členové byli zváni na různé oficiální akty spojené s výročími druhé světové války. Ke svým dvěma vyznamenáním, která Jiří Ludvík obdržel po válce, medaili Za zásluhy 2. stupně a Junáckému válečnému kříži, obdržel řadu pamětních medailí. V roce 2003 byl oficiálně začleněn mezi veterány druhé světové války. Jiří Ludvík zemřel 13. srpna 2016.
