„Teď tam kluky rozmisťovali, v tom Kronbühlu byl starobinec a měl les, louky, sady a pole. Z toho jaksi těžili a financovali starobinec. Tak já, Zelený a ještě jeden kluk, který nebyl víceméně v naší partě, už ani nevím, jak se jmenoval, jsme tam byli jako pomocníci a sbírali jsme jablka, protože tam měli také moštárnu.“
„Tenkrát byla heydrichiáda, já jsem z kasáren odešel, hrál jsem mistrovské utkání, a když jsem se vrátil, tak z trestu jsem byl zavřený na deset nebo na čtrnáct dní, už přesně nepamatuji, s dekou [smích]. Naučili mě troubit na polnici večerku a budíček. Já jsem se naučil [rychle], za dvě hodiny jsem to troubil. Vždycky ráno z arestu budíček a večerku [jsem] zatroubil.“
„Za tu krátkou dobu, za dva měsíce, jsem ovládal šedesát procent angličtiny. Takže jsem měl určitou výhodu. Dosáhl jsem až do závěrečných zkoušek a měli jsme letět do Miami nebo do Kanady. [Na Bahamy, ne?] Do Kanady. [Do Kanady, do Kanady.] K tomu už se nedostalo, protože jsem výcvik navigátora víceméně skončil koncem července a začátkem srpna Beneš do Anglie oznámil, aby se letci vrátili domů.“
„V Neapoli jsme se nalodili a jeli jsme do Alžíru, z Alžíru přes Gibraltar, a než jsme dojeli ke Gibraltaru, tak najednou [nastal] alarm, poplach, klid, naprostý klid. Pak jsme se dozvěděli, že tam pluly nějaké německé ponorky a musel být klid, aby nezachytily náš signál. Tak to byl jeden případ. To jsme tedy propluli bezúhonně.“
„Rodina se odstěhovala, [vzali] pár hadrů, pár kufrů, pár ranců na vlak a jeli do Benešova. U Benešova byl nějaký statek a zemědělci [byli] moc hodní lidé. Já jsem tady [v Jablonci nad Nisou] zůstal, protože tady byla práce a říkali mně: ,Tady můžete zůstat, co se vám stane? Nic se vám nestane.‘ Tak jsem tady zůstal a oni šli. Tam se to jmenovalo Sedmpány.“
Mrázek, Šikola, Fajtl, Peřina, to byli hrdinové, ale já jsem si ani nevystřelil
Plukovník v. v. Zdeněk Neruda se narodil 12. 7. 1920 v Brně v tehdejším Československu. Jeho otec byl po vzniku republiky vyslán na Slovensko, a tak Zdeněk Neruda docházel do obecné školy v Novém Mestě a na gymnázium do Spišské Nové Vsi. Rodina se v roce 1935 vrátila do Československa a usadila se v Jablonci nad Nisou, kde se Zdeněk Neruda rozhodl, že gymnázium nedostuduje a půjde raději pracovat. Nastoupil k Baťovi do Ústí nad Orlicí a poté do jablonecké textilky. V roce 1938 se museli Češi z pohraničí odstěhovat, a tak rodina putovala do Sedmpán a poté do Uhlířských Janovic na Benešovsko. Po vstupu do vládního vojska byl Zdeněk Neruda umístěn do 1. roty cyklistů ve 12. praporu v Přerově, kde si také dodělal maturitu. Vládní vojsko bylo následně vysláno do Itálie na hlídání místních železnic před partyzány. Styku s partyzány však „vladaři“ využili, domluvili se a část k nim přešla. S partyzánskými oddíly se dostali na švýcarské hranice, kde je zdejší pohraniční stráž po domluvě převzala a umístila do internačních táborů v Brigu, Oltenu a v Kronbühlu. Vojáci vládního vojska byli ke konci roku 1944 začleněni do zahraniční armády, a tak se přes Švýcarsko, Francii, Itálii, Alžírsko, Gibraltar a Biskajský záliv dostali do skotského Glasgowa, odkud byli přesunuti do anglického Southend-on-Sea. V Londýně prošli zdravotní prohlídkou a následně byli rozdělováni do jednotlivých složek vojenských sil. Zdeněk Neruda byl vybrán jako navigátor RAF, ovšem před koncem války stačil prodělat pouze výcvik. Svůj první let v Liberatoru si tak prožil až během cesty do Československa v srpnu 1945. Zde demobilizoval, oženil se a nastoupil do exportní firmy v Jablonci nad Nisou. Následovala další zaměstnání v podniku Skleněná bižuterie, v továrně na kování, po prověrkách zastával práci dělníka, poté pracoval jako dispečer a nakonec skončil opět v exportu. Zdeněk Neruda zemřel 5. října roku 2018.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!