Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.
Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)
„Proč chceš opustit Československo?“ – „Protože máme stát, jdu do mého státu.“
narozen v obci Lastovce jako Arpád Schachner
maturita na obchodní akademii v Košicích
za války v pracovním pluku Slovenské armády (1941–1944)
účastník Slovenského národního povstání
po válce kandidát KSČ, notár (správní úředník)
odchod do Izraele v roce 1949
v Izraeli pracoval v celní správě
do důchodu odešel v roce 1991 jako zástupce přednosty celního úřadu v Haifě
Asher Lastovecký se narodil jako Arpád Schachner v obci Lastovce ve slovenském okrese Trebišov. Jméno si změnil krátce po válce, v roce 1945.
Lastovecký narozený v obci Lastovce? Asher Lastovecký k tomu říká: „Moje jméno předtím bylo Schachner. Po válce jsem byl notárom, v Čechách takový úřad nebyl. (představitel státní správy – pozn. autora) Na ministerstvu vnitra mi zástupce ministra povídá: Ty se nestydíš, takové německé jméno, Schachner. To bylo v pětačtyřicátém roku. Já mu na to: Ale tak jsem se narodil. – To nevadí, já ti to hned tady změním. Kde jsi se narodil? - Lastovce. - Tak se budeš jmenovat Lastovecký.“
Maturoval v roce 1938 na obchodní akademii v Košicích. Jako ostatní mladíci židovského původu musel sice narukovat do armády, ale místo služby se zbraní ho čekala tvrdá dřina v pracovních oddílech slovenské armády.
„Pracoval jsem na různých příležitostných pracích, ale musel jsem narukovat do vojska, protože jsem měl dvacet let. V roce 1941 mi bylo dvacet, tak jsem narukoval do Humenného, ale nedostali jsme do rukou zbraně. Byli tam koně, tak jsme dělali s koňmi. Byli jsme zařazení na práce, byl to šestý pracovní pluk. Dělali jsme tam velmi těžké drenážní práce, ve Svätom Juri. To je sedm kilometrů od Bratislavy, dělali jsme drenáž do Dunaje. Půda byl nasáklá vodou, když jsem položil jednu nohu, tak druhou jsem nemohl vytáhnout. Tam jsem byl tři roky.“
Tři roky proto, že po propuštění z armády měli okamžitě nastoupit do civilního pracovního tábora. Pracovní tábor byl však za války na Slovensku lepší řešení než transporty do Polska. „Dva roky jsme byli vojáci. Měli jsme důstojníky, dostávali jsme vojenský proviant. Byli jsme vojáci, ale nesloužili jsme se zbraněmi. – Byla přísaha s lopatou místo zbraně? – Ano, to byla naše zbraň. Prvního června 1943 jsme byli propuštění. Nepropustili nás však domů, ale v tom samém místě jsme zůstali v civilním pracovním táboře.“
„Potom bylo povstání, tak jsem se zúčastnil Slovenského národního povstání.“
Asher Lastovecký se přidal se ke slovenskému národnímu povstání, po jeho potlačení působil v zimě 1945 v partyzánské jednotce kapitána Andrejeva. „Byl jsem tam čtyři měsíce, dostali jsme slabý výcvik a pak jsme i bojovali.“
Když Němci rozprášili povstání, podařilo se mu na konci roku 1944 dostat na falešné doklady do rodných Lastovec. Zdá se, že to na malé obci všichni věděli, že se zde skrývá. Těsně před příchodem Rudé armády do obce, přišel za ním tamní starosta, s tím, že když umí německy bude jim tlumočit a s nimi vyjednávat s německým generálem. Místní obyvatelé se nějak dozvěděli, že když dají Němcům dobytek, tak při ústupu ušetří vesnici. „Říkal jsem, že jsem žid. Jeden jinak slušný četník mi říká, když nepůjdeš tak oni mu řeknou, že jsi žid. Když půjdeš, tak nám snad nějak pomůžeš. Měl dostat velkou svini a nějaký sud dobrého vína. Přišel jsem k němu a tak říkám, že jsem tlumočník.“ Generál se divil, kde se naučil dobře německy, on na to, že pracoval v Německu. Dopadlo to dobře, generál dostal své víno, opil se prý tak, že ho museli uložit do postele.
Jak dopadli jeho další příbuzní za holocaustu? Měl dva starší bratry, jeden zahynul v koncentračním táboře, druhý odešel již v třicátých letech do Spojených států, s americkou armádou osvobozoval Evropu, došel až do Plzně. Jeho sestra přežila Osvětim a dnes žije v kalifornském Los Angeles.
Jako člen partyzánské skupiny, levicově smýšlející – kandidát členství v KSČ, středoškolák znalý maďarštiny měl velmi dobrou výchozí pozici, aby udělal kariéru v novém režimu. „Protože jsem měl maturitu, byl jsem poslaný na takzvaný „notárský naukobeh“, abych se mohl stát „notárom“ - správcem obce.“ (Funkce, která neměla přesný ekvivalent v českých zemích – představitel státní správy pro několik obcí). „Notárský naukobeh“ byl sedmiměsíční kurz organizovaný na vysoké škole v Košicích. Již na začátku roku 1946 se stal se „notárom“ v obci Velký Tarkoň na slovensko-maďarsko-ukrajinském pomezí.
V roce 1947 přešel do košického okresu, státní správě na Slovensku se věnoval do února 1949, kdy odešel do Izraele. Nelíbilo se mu, že by se musel stát komplicem nucené kolektivizace venkova. 21. března 1949 Asher Lastovecký přistál u břehů Izraele.
„Byl jsem sice kandidát komunistické strany, měl jsem legitimaci, ale moc se mi to nelíbilo. Jako notár jsem dostal příkaz, že rolníci musejí odevzdat vše, co mají na poli. Musel jsem to vykonat. To jsem nechtěl dělat. Věděl jsem, že pokud to nebudu dělat, že mě dají do basy. Tak jsem se rozhodl odejít do Izraele.“
Na otázku, zda nedělal komunistický režim potíže, když chtěl odejít funkcionář státní správy, Arpád Lastovecký odpověděl: „Mně se nelíbili komunisté. Udělal jsem vše pro to, abych mohl odejít. Podal jsem žádost, že chci pryč. Zavolal si mne pověřenec (povereník) pro vnitro generál dr. Mikuláš Ferjenčík. ‚Proč chceš opustit Československo?‘ - ‚Protože máme stát, jdu do mého státu.‘ - On na to nic neřekl.“
(Mikuláš Ferjenčík podal demisi v únoru 1948, tato situace se musela tedy odehrát před tímto datem. – poznámka autora.)
Stejně jako všichni mladí lidé přicházející do státu Izrael i Asher Lastovecký sloužil v izraelské armádě. Za Slovenského národní povstání se mu dostalo ve Zvoleně výcviku na protiletadlové dělostřelectvo. „Když jsme přišli do Státu Izrael, tak jsme dovezli několik děl, v roce 1949 jsem byl asi měsíc jako instruktor nedaleko Tel Avivu. Byl jsem instruktorem, učil jsem jak to rozebrat a zase nazpět to postavit. Byl jsem tam jeden měsíc, poněvadž na to jsem měl výcvik. S lopatou jsem pracoval, ale potom jsem měl tento výcvik. To byly československé Boforsy. Každý rok jsem byl na vojně, na cvičení.“
V Izraeli byl též zaměstnaný ve státní správě, skoro čtyřicet let pracoval u celního úřadu, sloužil v přístavních městech Eilatu a Haifě, v roce 1991 odešel do penze jako zástupce přednosty celního úřadu v Haifě.
Asher Lastovecký je na svůj věk velmi vitální. „Manželka mi zemřela před deseti roky a já ještě pracuji. Dnes dopoledne jsem pracoval jako dobrovolník, ne za peníze. Tady na Karmelu (v Haifě) je nemocnice, tam já pracuji dvakrát týdně. Já tam pracuji na kompjůtru, umím s ním pracovat a doma mám také počítač.“
© Všechna práva vycházejí z práv projektu: Příběhy 20. století
Příbeh pamětníka v rámci projektu Příběhy 20. století (Hynek Moravec)