„Teprve až nedávno jsem se dozvěděl, že nedaleko od našeho stanoviště velitelství divize bylo na letišti v Hradci Králové velitelské stanoviště naší armády. Teprve až po letech jsem se dozvěděl, když jsem měl po studiu a pracoval jsem na štábu divize, že nás bylo 28 tisíc vojáků, že přes 700 tanků vkročilo do Československa. Tenkrát jsem nic nevěděl, když jsem byl v hodnosti podporučíka a sloužil jsem druhým rokem. Nikdo nám neřekl, že nejde jen 11. divize, ale i 10. divize, 1. samostatný úderný prapor, 6. divize výsadková. To všechno jsem se dozvěděl až na základě vlastního pátrání, jak to bylo, jak to vypadalo.“
„Mohu říct doslovně, jak jsme se se svými vrstevníky před Olši pokřikovali? To bylo tak: oni na nás volali: ‚Vy Poloky, bo vy mate na dupě boloky‘ (Vy jste Poláci, protože máte na zadku boláky). A my na ně: ‚Vy Pepiky, bo vy mate na dupě knoflíky‘ (Vy jste Pepíci, protože máte na zadku knoflíky). To je takový charakteristický moment, který mi zůstal v paměti.“
„Někdy přijížděla osobní auta, lidé nám vyhrožovali, že jsme okupanti, ukazovali nám plakáty, že rok 1938 se rovná roku 1968. Musím říci, že vojáci tomu srovnání roku 38 s rokem 68 nerozuměli. Já spjatý s Těšínem a se Zaolžím o něco více jsem si spojil rok anšlusu s tou naší intervencí.“
„Před překročením hranice v Lubawce následovalo další zastavení a ukázalo se, že já podporučík Wrona mám jet v čele celé 11. drážďanské tankové divize společně s mapou s vyznačenou trasou. Cíl nebyl vyznačen, dostával jsem postupně díly mapy v měřítku 1:100 000, dva archy slepené k sobě, a když cesta na nich skončila, dostal jsem další archy s trasou. Vůbec jsem nevěděl, kam jedu. Pohybovali jsme se rychlostí 20 kilometrů za hodinu a mých pět středních tanků T-55M jelo v noci po československém území.“
Narodil se 15. března 1945 v Českém Těšíně, odkud ho rodiče po několika dnech odvezli do vesnice Zamarski nedaleko Těšína. Vyrůstal v Horním Slezsku ve městě Mikołów u Katowic. Vystudoval střední průmyslovou školu a poté nastoupil na důstojnickou školu pro tankisty v Poznani. Po studiu nastoupil v říjnu 1967 k průzkumné jednotce 11. tankové divize v Žagani. Se svou jednotkou vstoupil 21. srpna 1968 na české území, jel v čele 11. tankové divize. Do začátku listopadu 1968 hlídal velitelství divize u Hradce Králové. Po invazi začal studovat na Akademii Generálního štábu. V roce 1974 se vrátil k průzkumné jednotce a nastoupil do výcviku pro výsadkáře. Při seskoku z letadla si zlomil nohu a ze zdravotních důvodů svou jednotku opustil a začal vyučovat průzkumnictví na Akademii Generálního štábu. V době výjimečného stavu působil jako vojenský komisař v továrně v Lubartowě. V roce 1987 byl z armády ze zdravotních důvodů propuštěn. Později pracoval jako šéf dopravy a zásobování u společnosti provozující bingo. V roce 2021 žil ve Varšavě.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
