Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Yanelys Núñez Leyva (* 1989)

• nació el 11 de julio de 1989 en la Habana, República de Cuba.

• estudió tres años en la escuela en el campo, lo que recuerda como una experiencia muy difícil, y luego la carrera universitaria de Historia del Arte, donde percibió las desigualdades sociales de la Cuba de comienzos del siglo XXI.

• entró en contacto con el mundo de la blogosfera cubana y empezó a trabajar en el medio independiente Havana Times

• conoció al artista Luis Manuel Otero, con el que comenzó a trabajar en piezas artísticas controvertidas desde el punto de vista político y social

• desde que se graduó trabajó en la revista Revolución y Cultura, de la que fue expulsada cuando inició el proyecto independiente Museo de la disidencia en Cuba (MDC)

• junto con un grupo de artistas independientes, organizó la 00 Bienal, primera bienal independiente de La Habana, y participó en la campaña contra el decreto 349

• en diciembre de 2018 fundó, junto con el mismo grupo de artistas, el Movimiento San Isidro (MSI), destinado a seguir luchando por el arte libre en Cuba

• en 2019, agotada después de dos años de activismo y represión por la Seguridad del Estado, decidió salir de Cuba por un tiempo. Actualmente reside en Madrid, España.

Česká verze textu následuje po té španělské:

“El artista Amaury Pacheco siempre decía que nuestra victoria es que no logren convertirnos en personas tristes; yo trato de que no me quiten la alegría” dice Yanelys Núñez, fundadora y miembro activo de los proyectos y campañas artísticas que más relevancia han tenido en el activismo cubano de los últimos años.

Escuela y Universidad

Yanelys Núñez nace en 1989 en el barrio habanero de Nuevo Vedado, en el seno de una familia humilde, y recuerda una infancia con carencias, pero feliz. Desde la escuela, recuerda las diferencias sociales, que ya empezaban a marcarse fuertemente en Cuba, entre los niños/as con más y menos recursos. Pasa por el preuniversitario, al que define como un régimen militar, y posteriormente entra en la Universidad de La Habana para estudiar Historia del Arte. Allí, la mayoría de las alumnas son blancas, hijas de familias acomodadas, que vienen de escuelas vocacionales donde la calidad de la educación es más alta que la que ella había recibido. Yanelys tiene que hacer un gran esfuerzo para adaptarse al alto nivel de rendimiento que se exige en la carrera.

Contacto con el arte y la cultura independientes

Su primer contacto con la esfera independiente se produce en 2011, con personas de la blogosfera cubana, y a través de ellas empieza a colaborar con Havana Times[1], un espacio dirigido por el periodista Circles Robinson[2], quien busca que los/as cubanos/as muestren la realidad de Cuba sin censuras y proponiendo sus propias soluciones. A través de Havana Times, Yanelys entra en un mundo que no conocía; descubre que existe una oposición política y poco a poco empieza a conocer proyectos independientes, marginados. Paralelamente, en 2012 se gradúa y empieza a trabajar en la revista oficialista Revolución y Cultura[3], y en la pequeña galería que depende de esta revista: Espacio Abierto.

Museo de la Disidencia en Cuba

Sin embargo, es junto al artista Luis Manuel Otero Alcántara[4], al que conoce en 2014, cuando Yanelys entra de lleno en el mundo del arte independiente, realizando obras y performances independientes que comparten en la red gracias al acceso a internet que tiene en la sede de la revista Revolución y Cultura. En 2016 funda, Junto a Luis Manuel, el Museo de la Disidencia en Cuba[5]. A través de este proyecto, Yanelys y Luis quieren liberar el término “disidente” de estigma que supone en Cuba, explicando que Fidel fue un disidente en su época y estuvo bien serlo, y que por tanto hay que dar espacio a los disidentes de hoy. Yanelys es expulsada de su trabajo en la revista Revolución y Cultura por la creación del Museo de la Disidencia.

Artivismo: 00 Bienal y campaña contra el decreto 349

El contacto con otros artivistas, especialmente Amaury Pacheco e Iris Ruíz, Sirve a Yanelys y a Luis Manuel de inspiración para realizar numerosas actividades y performances, lo cual les trae hostigamiento y represión por parte de la Seguridad del Estado. Sin embargo, en 2018, ante el anuncio del gobierno de que no va a celebrar la Bienal de la Habana supuestamente por razones económicas; Yanelys, Luis Manuel, Iris y Amaury deciden organizar una bienal alternativa, a la que llaman 00 Bienal[6]. A pesar de algunos episodios represivos, la 00 Bienal obtiene el apoyo de un gran número de artistas que trabajaban para las instituciones, y consigue celebrarse. Dura 10 días y participan más de 170 artistas (cubanos/as y extranjeros/as).

Después del éxito de la 00 Bienal, la aprobación por parte del gobierno del Decreto 349, que exige autorización estatal para toda manifestación de arte independiente[7], vuelve a poner a Yanelys y al grupo de artivistas en pie de lucha. Desarrollan una campaña muy potente en contra de este Decreto que les trae aún más acoso por parte de la Seguridad del Estado. A pesar de que consiguen que el ministro de Cultura, Alpidio Alonso[8], diga públicamente que el Decreto no va a aplicarse para los espacios independientes, lo sienten como una victoria a medias. Además, el estrés de la campaña tiene para Yanelis consecuencias graves de salud.

Salida de Cuba

Tras la campaña, los/as artivistas que han participado en la misma fundan el Movimiento San Isidro (MSI)[9] para seguir peleando por los derechos de los/as artistas en Cuba. Lo nombran en homenaje a los vecinos/as del barrio de San Isidro en la Habana, que durante un evento reprimido por la Seguridad del Estado salieron a impedir que detuviesen a los y las artistas. Sin embargo, Yanelys, agotada y decepcionada tras dos años de fuerte activismo, decide no regresar a Cuba después de un viaje a Europa en marzo de 2019. Yanelys vive hoy en Madrid y permanece muy vinculada al MSI.

 

[1] Medio independiente cubano Havana Times: https://havanatimesenespanol.org/

[2] Circles Robinson es el directo de Havana Times, medio que fundó en 2008. Más información sobre çle y su proyecto en la siguiente entrevista: https://havanatimes.org/about-us/

[3] Web de la revista Revolución y Cultura: http://www.ryc.cult.cu/

[4] Perfil del artista Luis Manuel Otero Alcántara: https://revistaelestornudo.com/luisma-luis-manuel-otero-alcantara-artistas-cubanos-san-isidro/

[5] Web del proyecto Museo de la disidencia: https://museodeladisidenciaencuba.org/

 

[6] Video promocional de la 00 Bienal: https://www.youtube.com/watch?v=YhdyAYXMDv

[7] Mas información sobre el Decreto 349: https://www.nytimes.com/es/2019/02/17/espanol/opinion/cuba-decreto-349.html

[8] Más información sobre las declaraciones del ministro de Cultura a propósito del Decreto 349: https://diariodecuba.com/cuba/1544267521_43440.html

[9] Web del Movimiento San Isidro: https://www.movimientosanisidro.com/

 

Česká verze:

„Umělec Amaury Pacheco říkává, že naším vítězstvím je, když se jim nepodaří udělat z nás smutné lidi. A já se snažím, aby mi radost nevzali,“ říká Yanelys Núñez Leyva, zakladatelka a aktivní členka uměleckých projektů a kampaní, které hrají v rámci kubánského aktivismu posledních let jednu z největších rolí.

Školní docházka a univerzita

Yanelys Núñez Leyva se narodila 11. července 1989 v havanské čtvrti Nuevo Vedado do skromných poměrů. Ačkoliv bylo její dětství plné nedostatků, vzpomíná na něj jako na šťastné. Již ve škole si však začala všímat sociálních rozdílů, které se projevovaly mezi méně a více materiálně zaopatřenými dětmi. Školní vzdělávání nebylo pro Yanelys bezstarostnou dobou. „Univerzitní přípravka byla jako vojenský režim nutný absolvovat před nástupem na univerzitu,“ vzpomíná. Po tomto peklu pokračovala Yanelys ve studiu historie umění na Havanské univerzitě [Universidad de La Habana]. Většina studentek, na rozdíl od ní, afrokubánky, byly bělošky z bohatých rodin, které přišly z odborných škol s mnohem kvalitnějším vzděláním, než které během přípravy na univerzitní studium získala Yanelys. Musela tak vynaložit velké úsilí, aby se přizpůsobila vysoké úrovni výkonnosti požadované při studiu zvoleného oboru.

Kontakt s nezávislým uměním a kulturou

Do kontaktu s nezávislou kulturou se Yanelys poprvé dostala v roce 2011 skrze kubánské blogery, díky kterým začala spolupracovat s Havana Times.[1] Toto periodikum vede novinář Circles Robinson,[2] jenž se snaží ukazovat kubánskou realitu bez cenzury a zároveň přinášet vlastní návrhy řešení problémů kubánské společnosti. Prostřednictvím práce pro Havana Times vstoupila Yanelys do jí doté doby neznámého světa. „Začala jsem zjišťovat, že na Kubě existuje politická opozice a postupně poznávala nezávislé, marginalizované projekty,“ vzpomíná na své počátky. Současně v roce 2012 úspěšně dokončila studium a začala pracovat v režimním časopise Revolución y Cultura[3] a v malé galerii Espacio Abierto, která pod časopis spadá.

Kubánské muzeum disidentu

V roce 2014 se Yanelys seznámila s umělcem Luisem Manuelem Otero Alcántara[4], díky jemuž naplno pronikla do světa nezávislé kultury. Spolu začali vytvářet nezávislá díla a představení, které díky přístupu na internet v redakci Revolución y Cultura sdíleli online. V roce 2016 pak také společně založili Kubánské muzeum disidentu [Museo de la Disidencia en Cuba][5]. Prostřednictvím tohoto projektu chtěli očistit termín „disident“ od stigmatu, který na totalitní Kubě má. „Snažíme se o to skrze vysvětlení, že i Fidel Castro byl ve své době disidentem, a bylo to tak správně. Proto je potřeba dát prostor i dnešním disidentům,“ popisuje společnou snahu Yanelys. Založení Kubánského muzea disidentu nezůstalo bez odpovědi režimu. Yanelys byla z časopisu Revolución y Cultura vyloučena.

Artivismus: 00 Bienále a kampaň proti Vyhlášce č. 349

Kontakt s dalšími umělci, především s Amaury Pachecem a Iris Ruíz,[6] slouží Yanelys a Lusiovi Manuelovi jako zdroj inspirace k realizaci dalších aktivit a představení. I tím si vysloužili pronásledování a represe ze strany Státní bezpečnosti. V roce 2018 vláda oznámila, že se nebude v Havaně konat tradiční výstava současného umění[7]. Ačkoliv to vláda nikdy nepřiznala, akci zrušila pravděpodobně z ekonomických důvodů. Yanelys s Luisem se rozhodli to nenechat jen tak. Přišli s alternativní výstavou s názvem 00 Bienále[8] [00 Bienal]. I přes některé represivní epizody získalo 00 Bienále podporu velkého počtu umělců pracujících pro různé instituce a výstava se tak mohla uskutečnit. „Během 10 dnů se zúčastnilo více než 170 kubánských i zahraničních umělců a umělkyň,“ popisuje úspěch Yanelys.

Krátce po úspěchu 00 Bienále byla vládou schválena Vyhláška č. 349[9], která vyžaduje povolení státu pro všechny nezávislé umělecké projevy. Yanelys a její kolegové tak znovu museli do boje. Proti vyhlášce rozpoutali velmi silnou kampaň, které znamenala ještě větší pronásledování Státní bezpečností. Ačkoliv se jim podařilo přimět kubánského ministra kultury Alpidia Alonsa[10] k veřejnému prohlášení, že vyhláška nebude aplikována na nezávislé prostory, považují to pouze za částečné vítězství. Největší dopad měla kampaň na Yanelysino zdraví. Kvůli enormnímu stresu si odnesla vážné zdravotní následky.

Odchod z Kuby

Po ukončení kampaně založili ti stejní umělci Hnutí San Isidro[11] [Movimiento San Isidro – MSI] s cílem pokračovat v boji za práva umělců a umělkyň na Kubě. „Pojmenované je na počest obyvatel havanské čtvrti San Isidro, kteří během zátahu Státní bezpečnosti proti umělcům vyšli do ulic a snažili se jejich zadržení zabránit,“ vysvětluje Yanelys. I přesto se zklamaná a vyčerpaná po dvou letech intenzivního aktivismu rozhodla z cesty po Evropě v březnu 2019 na Kubu nevrátit. Dnes tak žije v Madridu a nadále úzce spolupracuje s Hnutím San Isidro.

 

[1] Oficiální stránky nezávislého média Havana Times: https://havanatimesenespanol.org/

[2] Circles Robinson založil v roce 2008 nezávislé médium Havana Times a dodnes je v jeho čele. Více o projektu: https://havanatimes.org/about-us/

[3] Oficiální stránky časopisu Revolución y Cultura: http://www.ryc.cult.cu/

[4] Více o umělci jménem Luis Manuel Otero Alcántara: https://revistaelestornudo.com/luisma-luis-manuel-otero-alcantara-artistas-cubanos-san-isidro/

[5] Oficiální stránky Kubánského muzea disidentu: https://museodeladisidenciaencuba.org/

 

[6] Amaury Pacheco a Iris Ruíz jsou kubánští umělci a disidenti.

[7] Havanské bienále [Bienal de La Habana] je výstava současného umění pořádaná každé dva roky již od roku 1984.

[8] Propagační video události 00 Bienále: https://www.youtube.com/watch?v=YhdyAYXMDv

[9] Více informací o Vyhlášce č. 349: https://www.nytimes.com/es/2019/02/17/espanol/opinion/cuba-decreto-349.html

[10] Více o prohlášení ministra kultury Alpidia Alonsa: https://diariodecuba.com/cuba/1544267521_43440.html

[11] Oficiální stránky Hnutí San Isidro: https://www.movimientosanisidro.com/