Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Yordis García Fournier (* 1975)

• nació el 31 de agosto de 1975 en Guantánamo, República de Cuba

• es activista de los derechos humanos y prisionero político

• en el año 1995 intentó emigrar de Cuba por la base naval norteamericana de Guantánamo

• en el año 1996 lo condenaron a dos años en correccional, saliendo buscó un acercamiento a las organizaciones apoyando los derechos humanos

• en el año 1996 se unió a la organización “Movimiento Cubano de los Jóvenes por la Democracia”

• en el año 2004 entró a la “Alianza Democrática Oriental” y era el director de la revista de esta organización en Guantánamo “PORVENIR”

• en el año 2008 fue acusado por la resistencia y pasó por deprivación de la libertad de un año

• es divorciado, reside en Guantánamo

Česká verze textu následuje po španělské verzi:

“La huelga de hambre era por la vejación de lo que yo he sido víctima, por la humillación. Yo les dije que no iba a dejar la huelga”, comenta Yordis García Fournier valientemente su manera de la lucha contra el régimen comunista, para anunciar al mundo las violaciones de los derechos humanos y las condiciones de los presos cubanos.

Buen estudiante, pero sin poder estudiar

Yordis García Fournier nació el 31 de agosto 1975 en Guantánamo en una familia campesina. Su abuelo se dedicaba a la producción del café en sus cafeteras extensas. Yordis se acuerda de la expropiación de los terrenos y de las tierras de su abuelo: “Mi abuelo murió de tristeza, era una persona dura y muy trabajadora toda la vida. Ver, cómo le quitan todo le dolió mucho”. Su juventud describe Yordis con un presentimiento de injusticia. Le encantaba el rock y toda la cultura rockera, pero cuando dejó crecer su cabello largo, los maestros en la escuela lo obligaron a cortarlo. Los enfrentamientos con el sistema comunista continuaron después de la secundaria, cuando le concedieron una beca en la escuela en el campo, la cual describe Yordi como prisión juvenil y esclavismo infantil, en donde se violaban las niñas y mataban los chicos entre ellos mismos. Como era un estudiante bueno, intentó entrar a la universidad, lo que le negó el régimen por no ser de la familia revolucionaria. “No me creo especial, pero yo siempre ha sido así, yo siempre ha criticado al sistema”, comenta Yordis la relación entre él y el régimen de Cuba.

La base naval norteamericana

En el año 1995 decidió emigrar con su amigo por la base naval norteamericana de Guantánamo. Después de estar seis días perdidos en el monte, los detuvo la policía cubana y los llevó a la Unidad de Operaciones y de allá a la cárcel “Combinado de Guantánamo”[1], porque según el régimen, el intento de escapar del país ya no era un incidente civil pero militar. Lo interrogaban durante unos 28 días, hasta condenarlo de dos años en el “Correccional de Bayate”, lo que según Yordis era nada más que trabajo forzoso y lo comenta con mucho enojo: “Me dio mucha rabia, no lo pude creer, yo era un muchacho, un estudiante y no hice nada malo”. Lo obligaron a trabajar en las tierras del Ministerio del Interior de la República de Cuba, en los campos de la yuca o café y en las granjas. Yordis asigna su acercamiento a los derechos humanos, aparte de estos campos de trabajo mencionados, la Radio Martí[2] y a su estadía en la cárcel Combinado de Guantánamo, donde se completó su idea sobre las condiciones de los presos políticos y sus vidas.

Felizmente felices

Cuando salió del correccional, en el año 1996, empezó a buscar las organizaciones para la defensa de los derechos humanos. Se juntó con Rafael Fonseca Ochoa[3] y crearon el grupo “Movimiento Cubano de los Jóvenes por la Democracia”[4]. En el principio formaban la organización unos diez miembros. Cuando cayó preso uno de sus compañeros, decidieron demostrar públicamente la injusticia y la violación de sus derechos. Se unieron para una protesta durante la Fiesta de la Juventud en Guantánamo, organizada por el Partido Comunista. “Demostrarles a ellos que aquí en Cuba vivían jóvenes en las cárceles por el motivo del pensamiento, mientras ellos felizmente felices se reunían con los jóvenes comunistas, como si nada estuviera pasado, como si fueran los mundos diferentes”, describe con desesperación Yordis el objetivo de la protesta, aunque sabían que los iban a detener. Claramente la detención llegó pronto y no los dejaron acabar la protesta. Por razones de las amenazas constantes hacia la persona de Yordis por parte del régimen castrista, a los finales del año 1998, decidió mudarse a la Habana, donde se juntaba con el opositor del régimen Pablo Pedro Álvarez[5]. Sin embargo, lo deportaron de regreso a Guantánamo, lo que comenta con sentimiento: “Vete a la Habana, pero en la Habana tampoco me querían, en ningún lado me dejaban”. En el año 2006 volvió a cooperar con el “Movimiento Cubano Jóvenes por la Democracia”, por lo cual se intensaron las amenazas y los ataques violentos contra él. Se acuerda claramente a su otra detención con los golpes en le calle: “Me acusaron del delito de resistencia, esta vez me dieron milagrosamente solo una multa de 300 pesos”. Con su otro compañero del movimiento Néstor Luca Corral se juntó a la organización “Alianza Democrática Oriental”[6], en la cual se volvió el director de la revista de Guantánamo “PORVENIR”, un boletín independiente y opositor del régimen comunista.

Las huelgas de hambre

Como la experiencia más fuerte de la prisión Yordis recuerda el incidente del año 2008, cuando lo acusaron otra vez del delito de la resistencia, pero ahora le condenaron a un año de deprivación de la libertad en la cárcel “Combinado de Guantánamo”. Yordis describe las condiciones en la cárcel como horrorosas: “Me golpearon entre todos, me dieron patadas, quitaron toda la ropa, me dejaron desnudo y me mandaron esposado hasta el destacamento”. Por su expresión libre lo golpearon incontables veces. Yordis revivió también intensamente las intimidaciones por parte del jefe de la cárcel, cuando le quitó los resultados médicos de su chequeo y le negó el derecho de usar el teléfono por dos semanas. Según Yordis, la Comisión de los Derechos Humanos de la Organización de las Naciones Unidas declara el derecho, de que los presos políticos pueden hablar 100 minutos al mes por teléfono: “Entonces nosotros pudimos hablar semanalmente 25 minutos”, añade Yordis comparando las reglas prescritas con las estadísticas reales de las cárceles cubanas. Esta situación de violación de sus derechos terminó en una huelga de hambre. Para Yordis es muy importante demostrar las condiciones inhumanas en las cárceles cubanas, falta de la asistencia médica, mal estado de la comida o golpear a alguien solo por gusto etc. Como la manera de la demostración de las violaciones de los derechos humanos, Yordis escogió las huelgas de hambre. Su huelga más larga de 22 días comenzó por injusticia y por la obligación de ponerse el traje del recluso. En las siguientes huelgas del hambre permaneció tres o cinco días, por la razón de que la comida era en muy mal estado. Cuando mejoraron la comida preparada en la cárcel un poco, dejó de vivir en la huelga. Aparte de las huelgas de hambre Yordis luchaba contra las condiciones inhumanas en la cárcel y la violación de los derechos humanos con las denuncias, los cuales comenta con un tono de victoria en su voz: “Es muy importante tratar de siempre sacar las informaciones desde la cárcel, de la prisión a la calle, para que se conozca lo que sucede dentro de la prisión, que la noticia fluye, que se denuncie y esto yo lo facilitaba”. Los presos políticos cooperan entre ellos mismos, Yordis menciona que transmiten las informaciones de uno al otro, porque los presos políticos están en todas las áreas de la prisión y tienen una red de comunicación muy elaborada.

Una prisión más grande

Finalmente, en el agosto del año 2009 Yordis abandonó la cárcel, lo que comenta con un sarcasmo en su voz: “Salí de la prisión, pero no a la libertad, solo cambió mi prisión por una más grande”. Yordis seguía participando en las actividades del movimiento, preparando protestas, ayudando con la coordinación y también se dedicaba un poco al periodismo, lo que señala como una de las razones más significativas por sus constantes arrestos y vigilancias de él y de sus cercanos. Yordis menciona, que tenía hasta tres detenciones por la Seguridad del Estado en una semana. Las capturas son parte de la intimidación y aparecen muy frecuentemente, por ejemplo, por participación en las protestas o por participar en un evento público como el carnaval de Guantánamo, parece que simplemente por existir. Yordis ni se acuerda el número de las citaciones, en mayoría por las razones inventadas y con los testigos falsos. “Un día me llegó una citación, pero el juicio fue suspendido, hasta hoy no sé nada, me prohibieron salir de la provincia por si se reabre la causa”, menciona Yordi el comportamiento del régimen. Aparte de la violación de su derecho de la expresión, el régimen está negando su derecho de la libertad con la vigilancia incesante, lo que le molesta a Yordis tremendamente mucho: “Me dijeron que era absolutamente normal, que se llamaba ‘vigilancia japonesa’, me gritaban cosas como gusano, te voy a matar el día que te coja y este tipo de cosas”, describe lo que va acompañando su día a día.

La vida de todos los opositores

En el hospital de la cuidad de Camagüey el 23 de febrero de 2010 murió por razones de la huelga de hambre de 51 días el activista Orlando Zapata Tamayo[7], un compañero de Yordis.  Esta pérdida a Yordis lo afectó mucho, porque antes de su muerte habían salido los activistas a una protesta pública, denunciando que había una persona muriendo del hambre, pero las autoridades cubanas ni internacionales no reaccionaron, no hicieron nada. Al contrario, la protesta se enfrentó a un ataque violento de la Seguridad del Estado de Cuba, cuando se metieron al grupo en los autos y motos, saliendo a golpear y patear. Todos los protestantes terminaron detenidos en las celdas. Yordis describe con tristeza el acontecimiento: “Asesinaron a Orlando Zapata Tamayo, lo dictaminó prácticamente la ONU [Organización de las Naciones Unidas] porque dijeron que era evitable, pero sí lo mataron, esto no tiene otras palabras”. Las violaciones de los derechos humanos, de la libertad o de la expresión libre son las razones por las cuales Yordi sigue luchando, aunque el régimen comunista literalmente aplasta los relatores y activistas opositores, lo que Yordi comenta ya sin esperanza en su voz: “Eso es la vida de todos los opositores. Todos los que deciden pensar al contrario de la ideología comunista”.

 

[1] Información sobre las condiciones en la cárcel Combinado de Guantánamo: https://www.radiotelevisionmarti.com/a/cuba-carceles-guantanamo-horror/118587.html

[2] Página oficial de la Radio Martí: https://www.radiotelevisionmarti.com/Cuba

[3] Rafael Fonseca Ochoa era el vicepresidente de la organización. Más información: https://www.refworld.org/docid/3df09ddb4.html

[4] Más información sobre el movimiento activo aquí: https://palenquecubano.wordpress.com/tag/movimiento-cubano-de-jovenes-por-la-democracia/

[5] Pedro Pablo Álvarez era el líder sindical y secretario del Consejo Unitario de Trabajadores Cubanos, actualmente reside en España. Más información: https://prnoticias.com/hemeroteca/10036915-el-cubano-pedro-alvarez-ramos-lanza-un-nuevo-blog-sobre-las-libertades-#inline-auto1611

[6] Más información sobre la organización activa: https://palenquecubano.wordpress.com/ado-press/

[7] Orlando Zapata Tamayo era el activista de los derechos humanos en Cuba (1967-2010). Más información sobre su muerte: http://www.cubadebate.cu/opinion/2010/02/26/orlando-zapata-tamayo-la-muerte-util-de-la-contrarrevolucion/#.XV-5negzZdg

 

Česká verze

Hladovku jsem držel kvůli týrání, kvůli ponížení, které jsem musel podstoupit. Řekl jsem jim, že hladovku neukončím,“ popisuje statečně Yordis García Fournier svůj boj proti komunistickému režimu s cílem sdělit světu pravdu o porušování lidských práv a o podmínkách vězňů na Kubě.

Dobrý student, co nemohl studovat

Yordis García Fournier se narodil 31. srpna 1975 v Guantánamu v rolnické rodině. Jeho dědeček se věnoval pěstování kávy a vlastnil rozsáhlá pole a statek. Yordis si jasně vybavuje, jak jeho rodině pole a lány znárodnil nově nastolený komunistický režim: „Můj děda se utrápil, zemřel smutkem. Byl velmi houževnatý a pracovitý, vidět, jak mu všechno berou, ho zničilo.“ Své mládí popisuje Yordis s pocitem křivdy a nespravedlnosti. Yordis miloval rock a celou rockovou kulturu. Nechal si dokonce narůst dlouhé vlasy, ale učitelé ve škole ho donutili se ostříhat. Jeho neshody se systémem pokračovaly i po dokončení druhého stupně základní školy, když byl poslán kvůli vládnímu stipendiu na školu na venkově: „Vědělo se, že tento druh stipendia není nic jiného než vězení pro nezletilé.“ Dle jeho vyprávění docházelo ke znásilňování dívek nebo k vraždám mezi studenty. Jelikož byl Yordis dobrým studentem, chtěl se přirozeně také přihlásit na vysokou školu. To mu ale bylo zakázáno z důvodu, že nepochází z revolucionářské rodiny. „Nemyslím si, že jsem výjimečný, vždy jsem byl takový, vždycky jsem kritizoval režim,“ dodává Yordis.

Vojenská základna USA

V roce 1995 se Yordis se svým kamarádem rozhodli emigrovat z Kuby přes vojenskou základnu Spojených států amerických v Guantánamu. Po šesti dnech, kdy byli ztraceni v horách, je zadržela kubánská policie a odvedla k výslechu do „Kombinovaného vězení Guantánamo“ [Combinado de Guantánamo], a to z důvodu, že podle režimu se pokus o útěk již neřadí k občanskoprávním přestupkům, ale k vojenským trestným činům. Byl vyslýchán 28 dní, až ho nakonec odsoudili ke dvěma letům v nápravném zařízení v Bayate, což podle Yordise znamenalo jen jinak nazvané nucené práce. Vzpomíná na ona dvě léta s hněvem v hlase: „Opravdu mě to naštvalo, nemohl jsem tomu uvěřit, byl jsem mladý student, neudělal jsem nic špatného.“ Yordis pracoval na zemědělské půdě patřící Ministerstvu vnitra Kubánské republiky, konkrétně na jukových a kávových plantážích. Své sblížení s lidskými právy přisuzuje zkušenosti z výše uvedeného nápravného zařízení a pozdějšího pobytu ve věznici v Guantánamu, kde zažil na vlastní kůži, jaké jsou doopravdy podmínky vězňů. V neposlední řadě však velkou roli s jeho tendencí k ochraně lidských práv přispělo také „Rádio Martí“ [Radio Martí][1], které od mládí potají poslouchal.

„Šťastně šťastní“

Když v roce 1996 opustil nápravné zařízení v Bayate, ihned začal aktivně vyhledávat organizace zabývající se tématem lidských práv. Se svým známým Rafaelem Fonseca Ochoou[2] založili „Kubánské hnutí mladých pro demokracii“ [Movimiento Cubano de los Jóvenes por la Democracia][3], které mělo při svém vzniku v roce 1996 asi deset členů. Když jednoho z členů zadržela Veřejná bezpečnost, rozhodli se veřejně vystoupit a všechny upozornit na porušování jeho základních práv. Aktivisté zorganizovali protest během mezinárodní akce pořádané Komunistickou stranou „Oslava mládí v Guantánamu“ [Fiesta de la Juventud en Guantánamo]. „Chtěli jsme ukázat všem zúčastněným ze zahraničí, že tady na Kubě hnijí mladí lidé ve vezení kvůli svým názorům, zatímco oni se šťastně šťastní bratříčkují se Sdružením mladých komunistů, jako by se nic nedělo, jako by šlo o dva úplně jiné světy,“ popisuje Yordis cíl protestu, o kterém už dopředu věděli, že nebude úspěšně dokončen a oni budou zadrženi. Pod tlakem neustálých výhružek ze strany komunistického režimu se Yordis na konci roku 1998 rozhodl přestěhovat do Havany, kde se spojil s opozičním aktivistou Pedrem Pablo Álvarezem[4]. Avšak brzy Yordise deportovali zpět do Guantánama, k čemuž s hněvem dodává: „Říkali mi, ať se ale zase vrátím do Havany, ale v Havaně mě taky nechtěli, odevšud mě vyhazovali.“ Kvůli obnovené spolupráci s Kubánským hnutím mladých pro demokracii v roce 2006 se zintenzivnily výhružky a útoky na jeho osobu. Živě si vybavuje incident, kdy ho na ulici násilně napadli: „Obvinili mě z odporu vůči vládě, tentokrát mi zázrakem dali jen pokutu 300 pesos.“ Se svým dalším kolegou Néstorem Corral Lucou se připojil k organizaci „Demokratická východní aliance“ [Alianza Democrática Oriental][5]. Yordis se stal v Guantánamu vedoucím časopisu „PORVENIR“, nezávislého a opozičního periodika této aliance.

Hladovky

Za nejsilnější zážitek z vězení Yordis označuje incident z roku 2008, kdy byl znovu obviněn z odporu a odsouzen k jeden a půl roku odnětí svobody v Kombinovaném vězení Guantánamo. „Jeden po druhém mě mlátili, kopali do mě, donutili mě svléknout se do naha a v poutech mě odvlekli přes všechny cely na samotku,“ popisuje nepříjemnou událost. Za jeho vyznávání svobody slova byl nespočetněkrát bit. Yordis také zažil šikanu ze strany vedoucího věznice, když mu odmítl vydat výsledky lékařské prohlídky a zakázal mu dva týdny používat telefon. Podle Yordise, Komise pro lidská práva Organizace spojených národů zaručuje právo na 100 minut telefonických hovorů měsíčně pro politické vězně.  Kvůli porušování svých lidských práv se Yordis rozhodl pro držení hladovky. Dodnes je pro něj velmi důležité upozorňovat na nelidské podmínky v kubánských vězeních, na nedostatečnou lékařskou péči, na špatný stav vězeňské stravy nebo bezdůvodné bití vězňů a hladovky se mu při výkonu trestu jevily jako nejvhodnější způsob. Yordisovo nejdelší 22denní hladovění začalo kvůli nucenému oblékání vězeňského úboru. V dalších setrval tři až pět dní a držel je ve většině případů kvůli nekvalitní stravě ve vězení. Když se situace alespoň o trochu zlepšila, začal zase jíst. Kromě setrvání v hladovkách se Yordis podílel na boji za ochranu lidských práv vynášením informací z vězení: „Vždy je strašně důležité pokusit se dostat informace ven z vězení – na ulici k lidem, aby věděli, co se uvnitř děje. A toho jsem byl součástí.“ Yordis vysvětluje, že političtí vězni spolupracují navzájem spolu a mezi všemi vězeňskými odděleními vytvořili propracovanou komunikační síť.

Z vězení mě pustili do dalšího, většího vězení

V roce 2009 skončil jeho trest odnětí svobody, což ale popisuje se sarkasmem: „Pustili mě z vězení, ale ne na svobodu, jen jsem zaměnil vězení za další, větší vězení.“ Yordis se nadále podílel na aktivitách hnutí, na přípravách a organizaci protestů a také se věnoval novinařině. Právě jeho novinářské aktivity pak označuje za hlavní důvod jeho věčného vyslýchání a sledování. Vybavuje si například, že byl v jednom týdnu třeba i třikrát zatčen Státní bezpečností. Policie ho často zastrašuje a vyhrožuje, důvodem zadržení přitom může být podle Yordise třeba pouhá účast na protestu nebo na veřejné akci jako třeba karnevalu v Guantánamu. Už ani nepamatuje, kolikrát byl on sám vyslýchán a uvádí příklad incidentu, který popisuje jako smyšlený ze strany vládních složek: „Jednou mi přišlo předvolání k soudu, soud byl nakonec zrušen, ale od té doby nemůžu vycestovat ze své domovské oblasti, kdyby se náhodou případ znovu otevřel.“ Kromě práva na svobodu slova režim nerespektuje ani Yordisovo právo svobodného pohybu, neustále ho sledují, což je dle Yordisových slov nadmíru obtěžující. „Říkají [Státní bezpečnost], že je to naprosto normální a nazývají to ‚japonským sledováním‘. Řvou na mě věci jako: ‚jsi jenom obyčejný červ; zabiji tě, až tě dostanu‘ a další podobné výhružky,“ popisuje Yordis svůj běžný den.

Všední život oponentů režimu

Dne 23. února 2010 zemřel v nemocnici Camagüey po 51denní hladovce Orlando Zapata Tamayo[6], Yordisův kamarád. Ztráta blízkého přítele Yordise poznamenala, ještě před jeho smrtí se snažil spolu s dalšími aktivisty v rámci protestů upozornit na kritický zdravotní stav umírajícího Orlanda. Kubánské ani mezinárodní autority ale na výzvy nereagovaly. Právě naopak – protest čelil podle Yordisových slov bezohlednému útoku ze strany Státní bezpečnosti, když najely vládní auta a motorky do davu a policisté bili všechny kolem sebe. Všichni účastníci protestu skončili v zadržovacích celách. Yordis se smutkem vzpomíná: „Zavraždili Orlanda Tamaya, prakticky to uznala i OSN [Organizace spojených národů], když prohlásila, že jeho smrti šlo předejít. Nejde k tomu dodat nic jiného, než že byl zabit.“ Porušování lidských práv, svobody slova a volného pohybu jsou důvody, proč Yordis pokračuje v jejich ochraně, i když komunistický režim na Kubě proti lidskoprávním aktivistům a vládním oponentům tvrdě zakročuje. „To je prostě život všech odpůrců režimu. Všech, kteří se rozhodnou myslet jinak, než komunistická ideologie nařizuje,“ uzavírá Yordis rozhovor.

 

[1] Oficiální stránky Radia Martí: https://www.radiotelevisionmarti.com/Cuba

[2] Rafael Fonseca Ochoa byl viceprezidentem organizace „Movimiento Cubano de los Jóvenes por la Democracia”. Více informací ve španělském jazyce zde: https://www.refworld.org/docid/3df09ddb4.html

[3] Více informací o aktivním hnutí „Movimiento Cubano de los Jóvenes por la Democracia” ve španělském jazyce: https://palenquecubano.wordpress.com/tag/movimiento-cubano-de-jovenes-por-la-democracia/

[4] Pedro Pablo Álvarez byl odborový vůdce a tajemník „Consejo Unitario de Trabajadores Cubanos“ a v současnosti sídlí ve Španělsku: https://prnoticias.com/hemeroteca/10036915-el-cubano-pedro-alvarez-ramos-lanza-un-nuevo-blog-sobre-las-libertades-#inline-auto1611

[5] Více informací o aktivní organizaci ve španělském jazyce zde: https://palenquecubano.wordpress.com/ado-press/

 

[6] Orlando Zapata Tamayo byl bojovníkem za lidská práva na Kubě (1967-2010). Více informací o jeho smrti ve španělském jazyce zde: http://www.cubadebate.cu/opinion/2010/02/26/orlando-zapata-tamayo-la-muerte-util-de-la-contrarrevolucion/#.XV-5negzZdg