Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Misael Espinosa (* 1957)

• nace el 17 de mayo de 1957, en Tercer Frente, Santiago de Cuba, República de Cuba

• de familia campesina, con ideales anticomunistas

• estudió en escuela Víctor Ramos, de Las Bocas, Santiago de Cuba, donde hizo toda la primaria

• también estudió magisterio en Caney de las Mercedes, en 1971

• cumplió misión internacionalista en Nicaragua

• trabajó como maestro emergente hasta el año 1986 en que pide la baja del Ministerio de Educación

• cumplió misión internacionalista con Águedo Morales Reina, maestro cubano asesinado en Nicaragua

• se va a vivir a provincia Granma, para trabajar en una finca del gobierno

• es miembro de la Unión Patriótica de Cuba [UNPACU]

• pasa a trabajar por cuenta propia, vendiendo helados, pero sin patente para ejercer el trabajo por cuenta propia, por lo que tiene varios enfrentamientos con la policía y los Órganos de la Seguridad del Estado

• estuvo preso 7 meses y 15 días por no pagar una multa

• actualmente vive en provincia Granma, República de Cuba

Česká verze příběhu následuje po té španělské:

Aunque su carné de identidad asegura que nació en el año 1959, por un error cometido en la época, Misael Espinosa Puebla, contradice diciendo que fue el 17 de mayo de 1957, en la zona de Matías, Arroyón, jurisdicción de Tercer Frente oriental[1], Santiago de Cuba, República de Cuba.

Ideales anticomunistas desde pequeño

Misael Espinosa Puebla tuvo una infancia como la de cualquier niño que haya nacido en la Cuba de los años 1950: “Fue una infancia normal. Éramos pobres, campesinos, vivíamos de la tierra, del ganado. Pero lo que, si nos inculcó mi padre, Rafael Espinosa Díaz, desde niños, eran los ideales anticomunistas”. Su madre, Julia Puebla Reyes, se dedicaba a las labores de la casa, como la mayoría de mujeres que vivían en los campos cubanos. Espinosa recuerda muy bien cómo era la vida en aquellos tiempos: “Mi familia era muy respetada en el pueblo. Fuimos siempre muy solidarios, a tal punto, de matar varios cerdos y repartirlos entre las familias de los alrededores. Había mucha unidad”. Recuerda además que: “Mi papá siempre tuvo bien claro quién era Fidel Castro Ruz. Él trabajó muchísimo tiempo en la zona de Birán[2], de donde son oriundos los Castro y conocía muy bien al padre de Fidel. Varias veces lo invitaron a comer a su casa, pero también, muchas veces, tuvieron problemas, por lo que, a mi padre, que era militar, lo trasladaron de zona. Siempre tuvo bien claro que los ideales de esa familia era el comunismo y que eso acabaría tarde o temprano, entrando a Cuba, si Fidel llegaba al poder”. Rafael Espinosa Díaz, el padre, tuvo grandes problemas con el gobierno, desde que los Rebeldes de la Sierra Maestra, tomaron el poder: “Siempre pensó diferente y por eso muchísimas veces lo intentaron encarcelar. Él siempre decía que Fidel era un traidor y eso lo inculcó a sus nueve hijos”.

Etapa estudiantil y misión internacionalista

Cuando comienza su vida estudiantil, Misael se va dando cuenta de muchísimos errores que iba cometiendo el Régimen de La Habana a diestra y siniestra: “Comencé mis estudios de enseñanza primaria en el centro Víctor Ramos[3], de Las Bocas”. Cuenta además que: “En aquel tiempo vivimos un suceso de gran repercusión internacional, lo que se conoce como la gran Invasión de Playa Girón[4], lo que para mí fue un gran fracaso porque no tuvo el apoyo necesario y logístico que necesitaba para poder tener un triunfo necesario. Luego de terminar la primaria, me fui a Caney de las Mercedes, a estudiar magisterio. Eso fue en el año 1971 y estuve trabajándole al gobierno como maestro emergente, hasta el año 1986”. Llegado el año 1981, el gobierno cubano comenzó una gran misión internacionalista con el gobierno de Nicaragua: “Me mandaron de misión a Nicaragua en el año 1981, el 22 de septiembre. A la llegada a Managua, capital de ese país, fuimos recibidos por el Comandante Tomás Borges[5], entre otros altos cargos de ese país. Nuestra misión era impartir clases, pero también luchar por la Revolución Sandinista en caso que fuera necesario”. En Nicaragua, Misael recuerda que: “Recuerdo que iba caminando por la calle, cuando oí por altavoces que había sido asesinado el maestro cubano, Águedo Morales Reina[6], por contrarrevolucionarios que estaban en contra del Frente Sandinista. Yo le conocía muy bien. Si nos tomamos hasta una botella de ron juntos antes de salir de Cuba hacia Nicaragua. Aquello fue un hecho sin precedentes”. Antes de terminar la misión en Nicaragua, regresa a Cuba de vacaciones: “Al llegar me entero de que la finca de Las Bocas, que era de mi familia, estaba en manos del gobierno cubano, debido que habían lanzado una ofensiva contra las fincas particulares por lo que las expropiaron en el año 1982. Mis padres se quedaron sin nada y como ellos, miles de personas más que vivían de lo que producían. Todo pasó a manos del régimen comunista. Vividores, así son todos los dirigentes de este gobierno. Chupan del sudor y el sacrificio de este pueblo. Hicimos miles de reclamaciones para que les devolvieran las tierras a mis padres, pero no sirvió de nada. Después de esto regreso a Nicaragua nuevamente a continuar con la misión internacionalista, pero ya estaba disgustado. Estaba entendiendo de que el gobierno cubano solo estaba trayendo mal a mi pueblo. En el año 1984 termino por completo la misión en Nicaragua y seguido de esto pido mi baja laboral del Ministerio de Educación, porque eran demasiados los disgustos que había tenido con el régimen. Mis desavenencias con el gobierno eran justas. En esta Revolución dicen que a los campesinos se les daba de todo para trabajar. Eso era un cuento, una mentira. Todo lo que ellos trasmiten para afuera es mentira y lo que dicen por la televisión es mentira. Ellos están llenos de un castigo de mentiras, engañando y manipulando al pueblo de Cuba, que ha sido el pueblo más manipulado de todo el mundo y que siempre se ha dejado manipular”.

Granma y sus litigios con la dictadura

En el año 2009, Misael se va a vivir a provincia Granma: “Me fui a trabajar a una finca. Pedí préstamos al gobierno para aumentar las cabezas de ganado, pero después le pagué todo el dinero que me habían prestado. Un tiempo después me robaron ganado de la finca. Todo fue manipulado y orquestado por la Seguridad del Estado, debido a que querían mis tierras para otorgárselas a un amigo de un dirigente de la agricultura. Al final, después de tantas reclamaciones, litigios, y hacerme la vida imposible, yo gané el caso, pero fue tanta la presión, que tuve que entregar mis tierras a ellos. Al tiempo me propusieron convertirme en informante de la policía, ya que donde vivía había muchas matanzas de ganados y querían que yo chivateara a las personas que lo hacían, pero me negué rotundamente, porque eso no lo hacen los hombres, además de que era una cuestión de dignidad”. Debido a sus ideales anticomunistas: “Me decomisaron todo mi ganado, por el cual yo había pagado. Tuve una reyerta con la Seguridad del estado porque me aplicaron la compra forzosa de mi ganado por lo que comencé a reclamar a todas las instancias pertinente, pero todos los organismos me dieron la espalda en esa reclamación”.

Vínculos con la oposición cubana

Después de haber vivido tantos problemas con los órganos de la Seguridad del Estado, con la Policía e inspectores del gobierno: “Conozco a varios miembros de la oposición cubana, quienes me ayudan a empezar una reclamación a nivel internacional para que el mundo conociera de mi caso. Comienzo a militar en el Partido Republicano, de la oposición cubana y cuando me encarcelan, debido a una multa que no pagué, conocí a muchos opositores del régimen en la prisión, por lo que cuando salgo libre comienzo a militar en la Unión Patriótica de Cuba [UNPACU[7]]. He sido multado, golpeado, encarcelado más de 50 veces junto a otros opositores, por el simple hecho de pedir respeto a los derechos humanos, el fin de la represión en mi país. Yo no lucho por dinero, ni me interesa ese dinero. Yo lucho porque en Cuba haya pluralismo político y democracia. También me han querido culpar por un cartel de Abajo la Dictadura, que apareció en la Estación de la policía. Han hecho hasta lo imposible por fabricarme una causa, pero no lo han logrado, porque al final las verdades siempre salen a flote”. Misael tiene firme sus ideas y convicciones. Esto lo demuestra cuando le preguntamos si era pensionado del gobierno: “Renuncio a la pensión del gobierno cubano. De la dictadura comunista no quiero nada. Yo sobrevivo vendiendo productos de helado al pueblo. Me retiraron la patente, por lo que ahora soy un trabajador por cuenta propia ilegal”. También cuenta que: “El día ocho de diciembre [no menciona año] fue la última sanción que tuve que cumplir. En total fueron siete meses y 15 días. Salí el 24 de enero y se me reconoció como preso político de conciencia“.

Organismos que oxigenan al sistema

Cuando le preguntamos sobre la Revolución cubana, Espinosa no titubea en contestar que: “La Revolución cubana ha significado para mí en lo particular, la decepción más grande de este mundo. Voy a poner varios ejemplos de por qué significa para mí una decepción. En primer lugar, no entiendo por qué nuestros niños solamente tienen leche hasta los siete años. Si pudiera, yo hiciera un comedor popular aquí donde vivo, porque el pueblo está pasando hambre. En segundo lugar, si el Estado cubano no paga en dólares, por qué crea unas tiendas en dólares, donde solamente pueden comprar unos pocos. Mientras existan organismos que digan de ayudar y oxigenar a este sistema, no habrá cambio. Y el cambio se logra cuando se aplica al sistema y se le diga que la democracia, en el mundo, hay que respetarla”, concluye la entrevista.

 

[1] Tercer Frente oriental: Constituido el 6 de marzo de 1958 por el Comandante de la Revolución Juan Almeida Bosque, es un municipio ubicado en la provincia Santiago de Cuba. Cuenta con una población de 29 940 habitantes, para una densidad poblacional de 89.34 habitantes por kilómetros cuadrados.

[2] Birán: es uno de los siete consejos populares del municipio Cueto, Santiago de Cuba. Tiene una extensión territorial de 59 Km² y una población de 3701 habitantes. Aquí está enclavado el Monumento Nacional Conjunto Histórico de Birán; Casa Natal de Fidel Castro Ruz, Raúl Castro Ruz y sus hermanos.

[3] Escuela Victor Ramos, Las Bocas: Institución docente educativa de la enseñanza primaria para la formación de niños y niñas de la localidad Las Bocas, Tercer Frente oriental, Santiago de Cuba.

[4] Invasión de Playa Girón: La invasión de bahía de Cochinos, también conocida como invasión de playa Girón o la batalla de Girón,​ fue una operación militar en la que tropas de cubanos exiliados, apoyados por el gobierno de Estados Unidos, invadieron Cuba en abril de 1961, para intentar crear una cabeza de playa, formar un gobierno provisional que reemplace al de Fidel Castro y buscar el apoyo de la Organización de los Estados Americanos y el reconocimiento de la comunidad internacional. También es reconocida como la primera gran derrota del imperialismo yanqui en Latinoamérica. https://www.bbc.com/mundo/resources/idt-b3e123dd-b5ae-4c62-8d43-9fd15bfef127  

[5] Tomás Borge Martínez: fue miembro fundador del Frente Sandinista de Liberación Nacional (FSLN), histórico luchador contra el régimen de la familia Somoza en Nicaragua. Comandante del FSLN, reconocido estadista, escritor y político. https://elpais.com/internacional/2012/05/01/actualidad/1335904882_089728.html  

[6] Águedo Morales Reina: https://www.ecured.cu/%C3%81guedo_Morales_Reina

[7] Unión Patriótica de Cuba [UNPACU]: es una organización civil nacida en el seno de la represión política imperante en Cuba que sigue abogando, como en su creación, por la lucha pacífica pero firme en contra de cualquier represión de las libertades civiles en la isla de Cuba https://www.memoryofnations.eu/en/search?text=UNPACU

 

Ačkoliv v jeho identifikačním průkazu stojí, že se narodil v roce 1959, Misael Espinosa Puebla tvrdí, že se narodil 17. května 1957 v zóně Matías, Arroyón, v jurisdikci Tercer Frente Oriental[1] v provincii Santiago de Cuba na Kubě. O co méně je jasné jeho datum narození, nelze však jakkoli pochybovat o tom, že již od mala byl formován silnými protikomunistickými ideály.

Od dětství s antikomunistickými ideály

Misael Espinosa Puebla neměl dětství nijak odlišné od ostatních dětí narozených v 50. letech na Kubě. „Měl jsem normální dětství. Byli jsme chudí, rolníci, žili jsme z toho, co jsme vypěstovali a z dobytku. Co nám ale můj otec Rafael Espinosa Díaz již od mala vštěpoval, byly antikomunistické ideály,“ vysvětluje Misael kořeny svého dnešního přesvědčení. Jeho matka Julia Puebla Reyes byla, stejně jako většina žen na kubánském venkově, v domácnosti. Misael si na tehdejší život pamatuje velmi dobře. „Moje rodina byla ve vesnici velmi respektovaná. Vždycky jsme byli velmi solidární, někdy až v takové míře, že jsme zabili několik prasat a rozdělili maso mezi okolní rodiny. Žili jsme ve velké jednotě,“ vzpomíná na přátelské prostředí rodné vesnice.

Můj otec měl vždy jasno, kdo je Fidel Castro

„Můj otec měl vždy jasno v tom, kdo je Fidel Castro Ruz. Dlouho pracoval v oblasti Birán[2], odkud bratři Castrové pocházejí, a moc dobře znal otce Fidela Castra. Několikrát ho pozvali k sobě na oběd, ale mnohokrát měl také různé problémy. Proto byl můj otec pracující v armádě z oblasti přeložen. Vždy mu bylo jasné, že tahle rodina má komunistické ideály, a že to dřív nebo později skončí jejich vstoupením na Kubu, pokud se Fidel dostane k moci,“ vypráví o přesvědčení svého otce. Misaelův otec měl od té doby, co moc převzali povstalci z pohoří Sierra Maestra[3], s vládou konflikty. „Vždycky přemýšlel jinak, a proto se ho několikrát snažili uvěznit. Vždycky říkal, že Fidel je zrádce, a to vštípil i svým devíti dětem,“ dodává.

Studentská léta

Během studentských let si Misael uvědomil, kolika chyb se kubánský režim, chtě nechtě, ve všech směrech dopustil „Chodil jsem na základní školu Víctora Ramose[4] v las Bocas. V té době jsem zažil událost s velkým mezinárodním dopadem, známou jako invaze v Zátoce sviní[5] [Invasión de Bahia de Cochinos]. Pro mě byla velkým neúspěchem, protože neměla potřebnou pomoc a logistickou podporu, aby došlo nutnému vítězství. Po dokončení školy jsem studoval na [univerzitě] Caney de las Mercedes pedagogiku. To bylo v roce 1971, až do roku 1986 jsem pro vládu pracoval jako učitel na praxi[6],“ vypráví Misael o svém vzdělání.

Internacionalistická mise v Nikaragui

V roce 1981 zahájila kubánská vláda spolu s nikaragujskou vládou velkou internacionalistickou misi. „Dne 22. září 1981 mě poslali na misi do Nikaraguy. Po příjezdu do Managuy, hlavního města země, jsme byli přijati velitelem Tomásem Borgesem[7] a dalšími vysokými vojenskými funkcionáři země. Naší misí bylo vyučovat, ale pokud by to bylo nezbytné také bojovat za Sandinistickou revoluci[8],“ popisuje Misael své poslání během mise. „Pamatuji si, že jsem šel po ulici, když jsem z tlampačů uslyšel, že kubánský učitel Águedo Morales Reina[9] byl zavražděn kontrarevolucionáři, kteří bojovali proti sandinistické frontě. Znal jsem ho moc dobře. Před odjezdem z Kuby do Nikaraguy jsme spolu vypili láhev rumu. To byla nebývalá událost,“ vzpomíná smutně. Ještě před dokončením mise se na Kubu vrátil během dovolené. „Po příjezdu jsem zjistil, že farma v Las Bocas, která mé rodině patřila, je v rukou kubánské vlády, která zahájila útok proti soukromým farmám, které v roce 1982 vyvlastnila. Mým rodičům nic nezůstalo stejně jako dalším tisícům lidí, kteří žili z toho, co vyprodukovali. Vše se to stalo pod nadvládou komunistického režimu. Příživníci, to jsou všichni vůdci této vlády. Vysávají pot a oběti z tohoto lidu. Tisíckrát jsme žádali o navrácení půdy mým rodičům, ale bylo to k ničemu,“ popisuje hořké zklamání z návratu do rodné země. Poté se Misael znovu vrátil do Nikaraguy. „Vrátil jsem se do Nikaraguy, abych pokračoval v internacionalistické misi, ale už jsem byl naštvaný. Pochopil jsem, že kubánská vláda mým lidem jen škodí. V roce 1984 jsem misi v Nikaragui dokončil a poté požádal o propuštění z ministerstva školství, protože znechucení režimem bylo velké. Moje neshody s vládou byly oprávněné. Říkají, že Revoluce dala rolníkům vše potřebné k práci. To byla pohádka, lež. Všechno, co vypouští ven, je lež, a všechno co říkají v televizi, je taky lež. Nesou plnou zodpovědnost za ty lži. Klamou a manipulují kubánským lidem, který je nejvíce manipulovaným na světě a který se vždy manipulovat nechal,“ mluví Misael otevřeně o tom, co se na Kubě děje.

Granma a její spory s diktaturou

V roce 2009 se Misael přestěhoval do provincie Granma. „Odešel jsem pracovat na farmu. Od vlády jsem si půjčil na zvýšení počtu kusů dobytka, ale později jsem splatil vše, co jsem si půjčil. Po nějaké době mi všechen dobytek z farmy ukradli. Vše to bylo řízeno a zorganizováno Státní bezpečností, která moje pozemky chtěla pro nějakého kamaráda jednoho z představitelů ministra zemědělství. Po mnoha stížnostech, sporech a snahách znepříjemnit mi život jsem případ vyhrál. Tlak byl ale tak velký, že jsem jim své pozemky předat musel. V té době mi navrhli, abych se stal informátorem policie. V místě mého bydliště se často porážel dobytek a tak chtěli, abych práskal na ty, co to dělali. To jsem ale rozhodně odmítl, protože to chlapi nedělají, navíc to byla otázka důstojnosti,“ vysvětluje, jakými těžkosti kvůli režimu procházel. Kvůli jeho antikomunistickým ideálům a projevům mu policejní složky neustále zasahovaly do života. „Zabavili mi všechna hospodářská zvířata, za která jsem zaplatil. Se Státní bezpečností jsem měl potyčku, protože si vynutili nákup mého dobytka, proto jsem si začal stěžovat všem relevantním úřadům na všech instancích, ale všechny organizace se ke mně otočily zády,“ dodává Misael hořce.

Spojení s kubánskou opozicí

Po tolika problémech s orgány Státní bezpečnosti, policií a vládními inspektory se Misael Espinosa Puebla začal sbližovat s opozicí. „Znám několik členů kubánské opozice, kteří mi pomáhají se stížností na mezinárodní úrovni, aby se svět o mém problému dozvěděl. Stal jsem se členem Republikánské strany [Partido Republicano] kubánské opozice a když mě uvěznili, kvůli pokutě, kterou jsem nezaplatil, setkal jsem se ve vězení s mnoha odpůrci režimu. Proto, když jsem vyšel na svobodu, stal jsem se členem Kubánské vlastenecké unie [Unión Patriótica de Cuba – UNPACU]. Byl jsem pokutován, zbit, uvězněn více než 50x spolu s dalšími odpůrci režimu jen kvůli prostému faktu, že jsem žádal o dodržování lidských práv v mojí zemi. Nebojuji pro peníze, ani mě ty peníze nezajímají. Bojuji za to, aby byl na Kubě politický pluralismus a demokracie. Také se na mě snažili hodit plakát ‚Pryč s diktaturou‘ [Abajo la Dictatura], který se objevil na policejní stanici. Dělali vše možné i nemožné proto, aby mi přišili další kauzu, ale neuspěli, protože pravda nakonec vždy vyjde najevo,“ vypráví odhodlaně. Misael je ve svém myšlení a přesvědčení pevný. To prokazuje i v důchodovém věku. „Vzdal jsem se důchodu od kubánské vlády. Od komunistické diktatury nic nechci. Přežívám díky prodeji zmrzliny lidem. Odebrali mi osvědčení, takže jsem aktuálně nelegálně živnostník,“ dodává. Misaelovy problémy s režimem tak nekončí. „Dne 8. prosince [rok neuveden] jsem dostal poslední trest, který jsem musel nastoupit. Celkem to bylo sedm měsíců a 15 dní. Byl jsem propuštěn 24. ledna a uznán za politického vězně svědomí,“ dodává.

Organismy, které okysličují systém

„Pro mě osobně byla Kubánská revoluce největším zklamáním na světě. Uvedu několik příkladů, proč je pro mě zklamáním. Zaprvé nechápu, proč naše děti dostávají příděly na mléko jen do svých sedmi let. Kdybych mohl, vytvořil bych v místě veřejnou lidovou jídelnu, protože lidé trpí hladem. Za druhé, pokud kubánský stát neplatí v dolarech, proč vytváří dolarové obchody, kde může nakupovat jen pár lidí. Dokud existují organismy, které tvrdí, že pomáhají a že okysličují tento systém, k žádné změně nedojde. A změny je dosaženo, když se aplikuje na systém a je řečeno, že demokracie ve světě musí být respektována,“ uzavírá Misael rozhovor.

 

[1]Tercer Frente Oriental (Třetí východní fronta) byla ustanovena 6. března 1958 revolučním velitelem Juanem Almeida Bosquem. Jedná se o obec v provincii Santiago de Cuba. Její populace činí 29 940 obyvatel s hustotou obyvatelstva 89,34 obyvatel na km².

[2]Birán je jednou ze sedmi lidových rad obce Cueto v provincii Santiago de Cuba. Má rozlohu 59 km² a 3701 obyvatel. Nachází se zde Biránská jednotná národní historická památka [Monumento Nacional Conjunto Histórico de Birán] rodný dům Fidela a Raúla Castrových Ruzových a jejich sourozenců.

[3] V pohoří Sierra Maestra založila v roce 1956 revoluční organizace Hnutí 26. července [Movimiento 26 de Julio] vedená Fidelem Castrem partyzánskou základnu. Její činnost skončila 31. prosince 1958 porážkou tehdejšího diktátora Fulgencia Batisty a následným nástupem Fidela Castra k moci.

[4] Škola Victora Ramose [Escuela Victor Ramos] v Las Bocas je zařízení základního vzdělávání pro výchovu chlapců a dívek v Tercer Frente Oriental v provincii Santiago de Cuba.

[5] Invaze v Zátoce sviní známá také jako invaze na pláži Girón [Playa Girón] nebo jako bitva o Girón byla vojenskou operací, během které vyhoštěné kubánské jednotky podporované vládou USA napadly v dubnu 1961 Kubu ve snaze vytvořit spojení s kubánskou pláží, sestavit prozatímní vládu, která nahradí vládu Fidela Castra a usilovat o podporu Organizace amerických států OAS a o uznání vlády mezinárodním společenstvím. Je také známa jako první velká porážka yankeeského imperialismu (imperialismus USA) v Latinské Americe. Více na: https://www.bbc.com/mundo/resources/idt-b3e123dd-b5ae-4c62-8d43-9fd15bfef127

[6]Učitelé na praxi [Maestros Emergentes] je vzdělávací program pro učitele základních škol v souladu s myšlenkami Revoluce. Více na: https://www.ecured.cu/Maestros_Emergentes

[7] Tomás Borges Martínez byl zakládajícím členem Sandinistické fronty národního osvobození (FSLN), dnešní vládnoucí strany Nikaraguy, a bývalý bojovník proti autoritářskému režimu rodinného klanu Somozů. Byl známý státník, spisovatel a politik. Více na: https://elpais.com/internacional/2012/05/01/actualidad/1335904882_089728.html

[8] Sandinistická revoluce [Revolución Sandinista] probíhala v Nikaragui od 1. poloviny 20. století. Byla vedena Sandinistickou frontou národního osvobození (FSLN), které se v roce 1979 podařilo svrhnout autoritářský režim rodinného klanu Somozů. Až do roku 1990 však následovali další boje mezi revolucionáři podporovanými Kubou a odpůrci revoluce, tzv. contras, podporovanými USA. Více na: https://vianica.com/go/specials/15-sandinista-revolution-in-nicaragua.html

[9]  Více o učiteli jménem Águedo Morales Reina na: https://www.ecured.cu/%C3%81guedo_Morales_Reina