Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Anar Mammadli (Məmmədli) (* 1978)

• 1978 - Born in Yevlakh (Yevlax), Azerbaijan SSR

• 1988 - perceived demonstrations in Azerbaijan, the theme was Karabakh and independence from the USSR

• 1995 - started studying philology and foreign languages at the University of Baku

• 1997 - co-founded an organization (Secular Progress Youth Organization) with Bashir Suleymanli

• 1998 - participated in the (presidential) elections for the first time as an election observer

• 2001 - in July he founded the Election Monitoring Centre, since 2008 renamed as Election Monitoring and Democracy Studies Centre (EMDS)

• 2013 - after another election observation and the Ukrainian Maidan, accused of tax evasion and illegal trading, arrested on 17.12.

• 2014 - sentenced to five and a half years

• 2014 - Received the Václav Havel Prize awarded by the Parliamentary Assembly of the Council of Europe in prison

• 2016 - released from prison in March after almost 2.5 years

• 2024 - in May he was again detained

Upozornění: Tento text je k dispozici v anglickém a českém jazyce. Česká verze následuje dole, hned po té anglické.

Free elections and a fair electoral process are prerequisites for a functioning democracy, a society based on majority rule with respect for minorities and individuals. Yet few of us would describe the electoral process as ‚attractive‘. Azerbaijani human rights activist and philologist Anar Mammadli does it without hesitation: „I was attracted to the electoral process.“ He found out in 1998, when he took part in his first election observation mission. Today, the founder of the Election Monitoring and Democracy Studies Center is considered one of the most respected election experts in his home country and beyond. When necessary, he does not hesitate to be critical of the election process in Azerbaijan. Between 2013 and 2016, he spent nearly two and a half years in prison following a trial that international human rights organisations have described as rigged. On 29 April 2024, just months after he gave an interview to Memory of Nations, he was arrested again and is currently still in prison.

From perestroika to the Karabakh war

Anar Mammadli was born in 1978 in the provincial industrial city of Yevlax in the former Azerbaijani SSR. He grew up in an ordinary Soviet-type family, his father a civil servant. He worked in a factory, was in the union and did not stand out. Neither did Anar´s mother, a social worker. Anar‘s childhood was influenced by the atmosphere of Soviet perestroika - material deprivation, but also the social liberalisation associated with the rise of free media and samizdat and the burgeoning debate about Soviet repressions, dissent and national identity, culture and independence.

But the territorial conflict between Azerbaijan and Armenia over Nagorno-Karabakh, which erupted in full force in 1988, was already in the air. Even then 10-year-old Anar and his relatives took part in demonstrations for the country‘s independence and territorial integrity, which were not confined to the capital Baku, but also occurred in the countryside. The so-called Black January of 1989, when the Soviet army crushed resistance in Baku, as well as the first Karabakh war, which Azerbaijan lost, were traumatic experiences for Anar and the country. Information spread about relatives and neighbours killed, and refugees from Karabakh and Armenia flooded the country. They were also housed in Anar‘s school, and he himself helped to take them in.

The 1990s and student life

Anar Mammadli entered university in 1995 and studied philology and foreign languages in Baku. In the transition period, professors were already trying to teach in accordance with European standards, but the textbooks and teaching aids were still Soviet. However, there was already a range of educational programmes and seminars provided by civil society, and a number of free-thinking and inspiring professors taught at the school. The democracy movement was still relatively strong then, and independent media were flourishing. Anar Mammadli first translated articles from the foreign press and later published his own texts. For three years he worked with Merkez, Hurriyet and Bugün magazines, and translated, among other things, a long interview with Václav Havel. But he was also involved in the student movement and co-founded the secular youth union, which, in opposition to religious fundamentalists, advocated the separation of religious organisations from the state, as well as academic freedom. 

„I remember we were founded in 1997 and in 1998 one of the journalists was arrested. Because of his article.This article had not yet been published in the newspaper. He had the article stored in the memory of his computer. The police have just received information that the newspaper is about to publish the article. Before the article was published, the police entered the building, searched it and found the article. He was jailed for two years and six months.This was, of course, unjust and contrary to the rule of law and freedom of expression. 
A campaign was launched and our organisation joined it. We distributed leaflets, attended and held several press conferences. We spoke about it in the media and issued statements,“ Anar Mammadli recalls of his first human rights activity.

The attraction of election process

In the same year, 1998, presidential elections were held in Azerbaijan. 
It was the second term of Heydar Aliyev, the father of the current president. „A civil society group invited us to monitor the elections. All the members of our organization and also volunteers joined this group and observed the election process. For the first time in my life I got acquainted with the course of the elections and started to participate in trainings, seminars on election observation and joined this organization, this volunteer work. It was very interesting, the electoral process, I spent three days doing that - the day before the election, the day of the election, preparing the records, reviewing all the complaints, irregularities in the electoral process in the polling station, in the precinct election commission. Somehow I was attracted to that process.“

Anar decided to devote himself fully to the electoral process. He studied it, participated in trainings and seminars, as well as international observation missions, for example under the auspices of the OSCE. 
In July 2001, he co-founded the National Monitoring Centre, which has been reestablished as the Election Monitoring and Democracy Studies Centre in 2008, as the first organisation was de-registered in Azerbaijan, despite a ruling by the European Court of Human Rights. Since the approval of the new electoral law in 2003, the organisation, which was more than 30 per cent funded from abroad, has also been unable to participate in observation. Due to a lack of domestic funding, observers have since then sat in on elections as individual individuals.They faced hostile state propaganda, vilification and intimidation. And it was about to get worse. In 2013, another election was held in Azerbaijan.

„In 2013 and before, we were critical of the election results. We did not focus on the political results of the elections, but on the quality of the electoral process. How the electoral process was conducted with regard to European standards, OSCE standards. The organisation of a free environment, a free electoral process. Free conditions for all the parties involved, including opposition parties, journalists. We talked about this, we evaluated the electoral process and we were critical.There were a lot of irregularities, stuffing of ballot boxes with ballot papers, voters being transported in groups all kinds of pressure on the voters, the commissions were not independent,“ Anar Mammadli narrates the problems they pointed out.

Rapid political process

„We were also very active in 2013, with more than six hundred people observing the elections, submitting reports to us, and we evaluated and assessed them and wrote the first initial report.  After that, people started talking about us. And two weeks later a criminal proceedings against our organisation started. Me and the executive director of the organization, Bashir Suleimanli, were invited to the Attorney General‘s Office, and some other staff members. And they started accusing us of illegal business activities and tax evasion,“ recalls Anar Mammadli. He went to the prosecutor‘s office alone on that autumn afternoon. He was notified of the charges but could not see his own lawyer. The state-appointed defense attorney helped him in one way only - informing his family of his arrest. The very next day, Anar was transferred to a detention center, where his cellmates already knew he was „working as a mercenary for a foreign power.“

The 2013 Azerbaijani elections were probably not the only reason for the arrests. In the wake of the success of the so-called Revolution of Dignity in Ukraine that same year, the government was more likely to fear that democracy might begin to triumph in other post-Soviet countries. Along with Anar Mammadli, other leaders of the Azerbaijani democracy movement - Leyla and Arif Yunus, Intigam Aliyev, Rasul Jafarov, Khadija Ismailova and others - were arrested and imprisoned. Mammadli‘s trial took place six months after his arrest, and although a number of witnesses changed their negative statements during the trial, claiming that they had originally made them under pressure, Anar Mammadli was sentenced to five and a half years and Suleimanli to two years. The trial was perceived abroad as clearly political.

Prison No 13 in Karabakh district

The conditions of Anar Mammadli‘s imprisonment were not the worst in the context; unlike other political prisoners, he was never subjected to physical torture. However, he faced psychological pressure and tried to control provocations from fellow prisoners, which were meant to force him into solitary confinement. In the overcrowded prison No. 13 in the Karabakh district near Baku (120 people per barrack, four people per cell), he tried to study and read, but the press arrived there with considerable delays and was also censored. „They cut articles about me out of the newspapers, and censored letters. The strange thing is that the English-language texts came to me intact; the guards didn‘t speak English. So the censorship in prison was limited to Azerbaijani and Russian languages.“

The food was monotonous, the medical care was dismal - diseases such as AIDS and tuberculosis were rampant in the prison. Anar saw prisoners dying of untreated cancer, and prefered not to have his own stomach examined by doctors when he saw the conditions. „Like everywhere in Azerbaijan, corruption reigns in prison. Better care, television, showers are available for the prominents. But political prisoners are excluded from this scheme. Money from political prisoners has no value there.That‘s what they told us from the beginning.“ What provided Anar with a great morale boost, were the contacts and discussions with his fellow political prisoners. Thery were purposefully scattered throughout the various prisons, and in Anar‘s there were no more than eight of them. He also rejoiced, when he managed to sneakily publish an article in the media here and there, or even secretly give an interview. He felt a sense of satisfaction when he was able to give advice and help to fellows, even in prison. „The most important thing for an activist is to help. You don‘t live for yourself, but for others. Being in prison doesn‘t mean you shouldn‘t keep trying to do something.“

International Solidarity and the Václav Havel Prize

What Anar also enjoyed in prison was, of course, the international support. „I was part of some international communities, circles and networks. That‘s why my support was at such a high level. Many international groups responded, they spoke up immediately. They wrote about me, sent letters to the UN and various other institutions.Several times international organizations tried to meet me in prison. I was able to meet mainly with the rapporteurs of the Parliamentary Assembly of the Council of Europe, I met once with the EU Commissioner for Human Rights and once with the Commissioner for Human Rights of the Council of Europe. I think it was easier for me because of my contacts with them. They also met with members of my family. I always felt that there was a huge international solidarity with us and they also supported us morally.“ One form of support was the Václav Havel Prize, awarded to him in 2014 by the Parliamentary Assembly of the Council of Europe. „My father was invited to Strasbourg for this, and my family told me I was on the shortlist. I then read it in the newspaper and announced it to my cellmates, who congratulated me.“ 

Perhaps because of the unrelenting attention and support from abroad, Anar Mamadli was among those prisoners who were covered by the 2016 presidential amnesty and thus did not have to serve his entire sentence. He still spent nearly two and a half years in prison. After his release, he spent several months in Prague for recuperation and study, among other things. He soon returned home, but he did not stop his activities even after that. 
„For me, leaving the country is a disaster. Because I belong to this country, I am a patriot. I want to change my country,“ Anar Mammadli said in Prague, which he visited in October 2023 to address the Forum 2000 conference.This interview was also conducted on that occasion.

Arrested for the second time

„What we want is to change the system. We want a democratic system where there will be a truly free media, free courts, a free legal system, an independent judiciary. We have to do many things to achieve this. We have to change the mentality of the people, we have to show that many people support these changes,“ Anar Mamadli explained in Prague on 15 October 2023. „Being a political prisoner in Azerbaijan is part of our reality. If you want change, you have to count on the fact that one day you may become a victim and an object of political repression, this is very easy in Azerbaijan. Some people spend time in open prison, others in closed prison. I do not think that being a political prisoner makes you different from other victims. There are other people who have lost their jobs or had to leave the country forever. They are also victims of political repression. An unfree country is one big prison, albeit an open one.“

Six months later, on 29 April 2024, Anar Mammadli was arrested again.

----------------------------------

Svobodné volby a spravedlivý volební proces jsou předpokladem fungující demokracie, tedy společnosti založené na vládě většiny za podmínky respektu k menšinám a jednotlivcům. Přesto by jen málokdo z nás označil volební proces za „atraktivní“. Ázerbajdžánský lidskoprávní aktivista a filolog Anar Mammadli s tím ale problém nemá. „Volební proces mě přitahoval.“ Zjistil to hned v roce 1998, kdy se zúčastnil své první volebně pozorovatelské mise. Dnes platí zakladatel organizace Election Monitoring and Democracy Studies Center ve své vlasti i mimo ni za jednoho z nejpovolanějších odborníků na volby. Když je potřeba, neváhá se o průběhu voleb v Ázerbájdžánu kriticky vyjadřovat. V letech 2013 až 2016 strávil téměř dva a půl roku ve vězení na základě procesu, který mezinárodní lidskoprávní organizace označily za zmanipulovaný. Dne 29. dubna 2024, jen několik měsíců poté, co poskytl rozhovor Paměti národa, byl opět zatčen a v současnosti je stále ve vězení.

Od perestrojky po válku o Karabach

Anar Mammadli se narodil v roce 1978 v provinčním průmyslovém městě Yevlax v tehdejší ázerbájdžánské SSR. Vyrůstal v běžné rodině sovětského typu, otec byl státní zaměstnanec. Pracoval v továrně, byl v odborech a nijak nevybočoval, stejně jako matka, sociální pracovnice. Anarovo dětství ovlivnila atmosféra sovětské perestrojky – materiální nedostatek, ale zároveň společenské rozvolňování spojené  s rozvojem médií a samizdatu a pučící debatou o sovětských represích, disentu a národní identitě, kultuře a nezávislosti.

Ve vzduchu byl ale už tehdy cítit i teritoriální konflikt mezi Ázerbájdžánem a Arménií o Náhorní Karabach, který naplno propukl v roce 1988. I tehdy desetiletý Anar se s příbuznými účastnil demonstrací za nezávislost a teritoriální integritu země, které se neomezovaly jen na hlavní město Baku, ale objevovaly se i na venkově. Tzv. Černý leden roku 1989, kdy sovětská armáda potlačila odpor v Baku, stejně jako první karabašská válka, kterou Ázerbájdžán prohrál, byly pro Anara a pro celou zemi traumatizující zkušeností. Šířily se informace o zabitých příbuzných a sousedech, zemi zaplavili uprchlíci z Karabachu a Arménie. Ubytováni byli i v Anarově škole, sám pomáhal s jejich přijetím.

Devadesátá léta a studentský život

Na vysokou školu nastoupil Anar Mammadli v roce 1995, v Baku se věnoval filologii a cizím jazykům. V transformačním období se sice profesoři již snažili učit v souladu s evropskými standardy, ale učebnice a pomůcky byly stále sovětské. Existovala však už nabídka vzdělávacích programů a seminářů poskytovaných občanskou společností a na škole učila řada svobodomyslných a inspirativních profesorů. Hnutí za demokracii bylo tehdy ještě relativně silné, nezávislá média zažívala rozkvět. Anar Mammadli do nich nejprve překládal články ze zahraničního tisku, později publikoval vlastní texty. Tři roky spolupracoval s časopisy Merkez, Hurriyet a Bugün, přeložil mimo jiné i dlouhý rozhovor s Václavem Havlem. Angažoval se ale také ve studentském hnutí, spoluzakládal i sekulární mládežnickou unii, která se v protikladu k náboženským fundamentalistům zasazovala za odluku náboženských organizací od státu a akademické svobody. 

„Vzpomínám si, že jsme byli založeni v roce 1997 a v roce 1998 byl jeden z novinářů zatčen. Kvůli svému článku. Tento článek ještě nebyl v novinách zveřejněn. Měl ten článek uložený v paměti svého počítače. Policie právě dostala informaci, že noviny se chystají tento článek zveřejnit. Před zveřejněním článku policisté vnikli do budovy, prohledali ji a článek našli. Byl uvězněn na dva roky a šest měsíců. Bylo to samozřejmě nespravedlivé a v rozporu s principy právního státu a svobody projevu. Začala kampaň a naše organizace se k ní připojila. Distribuovali jsme letáky, zúčastnili jsme se a uspořádali několik tiskových konferencí. Mluvili jsme o tom v médiích a vydávali prohlášení,“ vzpomíná Anar Mammadli na svoji první lidskoprávní aktivitu.

Atraktivní volební proces

Ještě téhož roku 1998 se v Ázerbájdžánu konaly prezidentské volby. Šlo o druhé funkční období Hejdara Alijeva, otce současného prezidenta. „Jedna ze skupin občanské společnosti nás pozvala, abychom volby monitorovali. Všichni členové naší organizace a také dobrovolníci se k této skupině připojili a pozorovali průběh voleb. Poprvé v životě jsem se seznámil s průběhem voleb a začal se účastnit školení, seminářů o pozorování voleb a připojil se k této organizaci, k této dobrovolnické práci. Bylo to velmi zajímavé, volební proces, strávil jsem tím tři dny – den před volbami, den voleb, příprava zápisů, přezkoumání všech stížností, nesrovnalostí ve volebním procesu ve volební místnosti, v okrskové volební komisi. Ten proces mě nějak přitahoval.“

Anar se volebním procesům rozhodl věnovat naplno. Studoval, účastnil se školení a seminářů, stejně jako mezinárodních pozorovatelských misí, například pod hlavičkou OBSE. V červenci 2001 spoluzakládal národní monitorovací centrum, které nese od roku 2008 jméno Election Monitoring and Democracy Studies Center, protože pouze na volby založená organizace byla v Ázerbájdžánu zbavena registrace, navzdory rozsudku Evropského soudu pro lidská práva. Od schválení nového volebního zákona v roce 2003 se také nemohla pozorování účastnit organizace, která byla z více než třiceti procent financována ze zahraničí. Kvůli nedostatku domácích peněz od té chvíle pozorovatelé příseděli u voleb coby jednotlivé fyzické osoby. Čelili nepřátelské státní propagandě, očerňování a zastrašování. A mělo být ještě hůř. V roce 2013 proběhly v Ázerbájdžánu další volby.

„V roce 2013 i předtím jsme byli kritičtí k výsledkům voleb. Nezaměřovali jsme se na politické výsledky voleb, ale na kvalitu volebního procesu. Jak probíhal volební proces s ohledem na evropské standardy, standardy OBSE. Organizaci svobodného prostředí, svobodného volebního procesu. Svobodné podmínky pro všechny zúčastněné strany, včetně opozičních stran, novinářů. Mluvili jsme o tom, hodnotili jsme volební proces a byli jsme kritičtí. Bylo tam mnoho nesrovnalostí, hromadné plnění uren hlasovacími lístky, převážení voličů, různé druhy nátlaku na účastníky voleb, komise nebyly nezávislé,“ vyprávěl Anar Mammadli o problémech, na které upozorňovali.

Rychlý politický proces

„V roce 2013 jsme byli také velmi aktivní, více než šest set lidí pozorovalo volby, podávali nám zprávy a my jsme je vyhodnocovali, posuzovali a napsali první úvodní zprávu. Poté se o nás začalo mluvit. A o dva týdny později zahájili trestní řízení proti naší organizaci. A pak jsme byli já a výkonný ředitel organizace, Bashir Suleimanli, pozváni na generální prokuraturu, i někteří další zaměstnanci. A začali nás obviňovat z nezákonné podnikatelské činnosti a daňových úniků,“ vzpomíná Anar Mammadli. Na prokuraturu se daného podzimního odpoledne dostavil sám. Bylo mu oznámeno obvinění, vlastního právníka se nedočkal. Státem přidělený obhájce mu pomohl v jediné věci – informoval o jeho zatčení rodinu. Hned následujícího dne putoval do vazební věznice, kde už o něm spoluvězni věděli, že „pracuje v žoldu cizí mocnosti“.

Ázerbájdžánské volby v roce 2013 nebyly asi jediným důvodem zatýkání. V důsledku úspěchu tzv. Revoluce důstojnosti na Ukrajině téhož roku vláda nesjpíš dostala strach, že by demokracie mohla začít vítězit i v dalších postsovětských zemích. Společně s Anarem Mammadlim byli zatčeni a uvězněni i další čelní představitelé ázerbajdžánského demokratického hnutí – Leyla a Arif Yunusovi, Intigam Aliyev, Rasul Jafarov, Khadija Ismailova a další. Mammadliho soud proběhl šest měsíců po zatčení, a přestože řada svědků v průběhu líčení měnila své negativní výpovědi s tím, že je původně učinila pod nátlakem, byl Anar Mammadli odsouzen na pět a půl roku a Suleimanli na dva roky. V zahraničí byl proces jednoznačně vnímán jako politický.

Vězení č. 13 v distriktu Karabach

Podmínky uvěznění Anara Mammadliho nebyly v daném kontextu nejhorší, na rozdíl od jiných politických vězňů nikdy nebyl vystaven fyzickému mučení. Čelil ale psychickému nátlaku a řízeným provokacím ze strany spoluvězňů, kvůli kterým pak musel na samotku. V přeplněné věznici č. 13 v distriktu Karabach poblíž Baku (120 lidí na baráku, čtyři osoby na cele) se snažil studovat a číst, tisk tam ale chodil se značným zpožděním a navíc byl cenzurován. „Články o mně z novin vystřihovali, cenzurovali i dopisy. Zvláštní je, že anglicky psané texty mi chodily neporušené, anglicky dozorci neuměli. Cenzura ve vězení se tedy omezovala na ázerbájdžánštinu a ruštinu.“

Jídlo bylo jednotvárné, medicínská péče tristní – nemoci jako AIDS, tuberkulóza se ve vězení šířily. Anar viděl umírat vězně na neléčenou rakovinu, sám si raději odmítl nechat vyšetřit žaludek, když viděl, v jakých by to probíhalo podmínkách. „Jako všude v Ázerbájdžánu, i ve vězení vládne korupce. Lepší péče, televize, sprchy pro prominenty, ale politických vězňů se netýká. Peníze od politických vězňů tam nemají žádnou hodnotu. To nám řekli hned na začátku.“ Právě styky a debaty s politickými spoluvězni, kteří byli cíleně roztroušeni po různých věznicích a v té Anarově se jich sešlo tak maximálně osm, poskytovaly Anarovi velkou morální vzpruhu. A také to, když se mu sem tam podloudně podařilo publikovat nějaký článek v médiích, či dokonce tajně poskytnout rozhovor. Cítil zadostiučinění, když mohl i ve vězení poskytovat spoluvězňům poradenství a pomoc. „Pro aktivistu je nejdůležitější pomáhat. Nežiješ sám pro sebe, ale pro ostatní. Být ve vězení neznamená, že se nemáš snažit něco dál dělat.“

Mezinárodní solidarita a Cena Václava Havla

Co Anara ve vězení také těšilo, byla samozřejmě mezinárodní podpora. „Byl jsem součástí některých mezinárodních společenství, kruhů a sítí. Proto byla moje podpora na tak vysoké úrovni. Mnoho mezinárodních skupin reagovalo, ozvaly se okamžitě. Psaly o mně, posílaly dopisy OSN a různým dalším institucím. Několikrát se se mnou mezinárodní organizace snažily setkat ve vězení. Mohl jsem se setkat hlavně se zpravodaji Parlamentního shromáždění Rady Evropy, jednou jsem se setkal s komisařem pro lidská práva EU a jednou s komisařem pro lidská práva Rady Evropy. Myslím, že pro mě to bylo díky kontaktům s nimi jednodušší. Setkávali se také s členy mé rodiny. Vždycky jsem cítil, že s námi byla obrovská mezinárodní solidarita a také nás morálně podporovali.“ Formou podpory byla i Cena Václava Havla, kterou mu v roce 2014 udělilo Parlamentní shromáždění Rady Evropy. „Mého otce kvůli tomu pozvali do Štrasburku, rodina mi oznámila, že jsem na shortlistu. Přečetl jsem si to pak v novinách a oznámil jsem to svým spoluvězňům, kteří mi gratulovali.“ 

Možná i kvůli neutuchající pozornosti a podpoře ze zahraničí byl Anar Mamadli mezi těmi vězni, na které se vztahovala prezidentská amnestie z roku 2016, a nemusel si tak svůj trest odsedět celý. Ve vězení i tak strávil téměř dva a půl roku. Po propuštění strávil mimo jiné několik měsíců na ozdravném a studijním pobytu v Praze. Brzy se ale vrátil domů, ve svých aktivitách ale neustával ani potom. „Pro mě je odchod ze země katastrofou. Protože já k této zemi patřím, jsem patriot. Chci svou zemi změnit,“ prohlásil Anar Mammadli v Praze, kterou v říjnu 2023 navštívil, aby vystoupil na konferenci Forum 2000. Při té příležitosti vznikl i tento rozhovor.

Podruhé zatčen

„Co chceme, je změnit tento systém. Chceme demokratický systém, kde budou skutečně svobodná média, svobodné soudy, svobodný právní systém, nezávislé soudnictví. Za tímto účelem musíme udělat mnoho věcí. Musíme změnit mentalitu lidí, musíme ukázat, že hodně lidí tyto změny podporuje,“ vysvětloval Anar Mamadli v Praze 15. října 2023.  „Být politickým vězněm v Ázerbájdžánu je součástí naší reality. Pokud chcete změnu, musíte počítat s tím, že se jednoho dne můžete stát obětí a objektem politické represe, to je v Ázerbájdžánu velmi snadné. Někteří lidé tráví čas v otevřeném vězení, jiní v uzavřeném vězení. Nemyslím si, že to, že jste politickým vězněm, vás odlišuje od ostatních obětí. Jsou i jiní lidé, kteří přišli o práci nebo museli navždy opustit zemi. Ti jsou také oběťmi politických represí. Nesvobodná země je jedno velké vězení, i když otevřené.“

Půl roku poté, 29. dubna 2024, byl Anar Mammadli opět zatčen.

------------------------------------