Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Paul (Mordechaj) Katriel (* 1929)

• born 1929 in Trenčín, Slovakia

• 1935, left with his parents to Palestine

• trained to be a mechanic

• in his youth, joined the Jewish underground army - Haganah

• served in the navy

• after the Israeli declaration of independence, studied mechanical engineering at the Technion, Haifa

• 1954, on board the ship Bat Galim which was captured by Egyptians in the Suez Canal

„Narodil jsem se v Trenčíně. Moje původní rodné jméno bylo Pavol Kathriel. V hebrejštině se z toho stalo Mordechaj Katriel. Narodil jsem se v roce 1929. Co se stalo v prvních letech mého života, si už ani nepamatuji. Když mi bylo pět let, v roce 1935 moji rodiče spolu se svými přáteli odešli do Palestiny. Moje matka pocházela z Maďarska, z Budapešti, ale příbuzné měla všude možně. Její strýc pocházel z Košic. (…) Co si pamatuju ze slovenštiny? Takové věci, které si může zapamatovat malý školák. Písničky, pár slov. A, bé, cé, dé, kočka v létě, kocour se motá okolo plota. (…) Už si víc nepamatuju. Umím počítat, jedna, dva, tři, čtyři. Pamatuji si, že jsme bydleli v Hviezdoslavově číslo třicet.“

Jeho otec byl obchodník, jeho rodnou řečí byla maďarština, ale k Československu měl velmi pozitivní vztah, sloužil i v československé armádě jako záložní důstojník, nicméně byl přesvědčením sionista. Jeho otec ovládal češtinu i slovenštinu, ale doma se více mluvilo maďarsky, po příjezdu do Palestiny pouze hebrejsky. Jen když rodiče nechtěli, aby jim děti rozuměly, použili česká nebo slovenská slova. V současnosti Mordechaj Katriel ovládá několik jazyků, kromě hebrejštiny také angličtinu, francouzštinu i maďarštinu, češtinu ani slovenštinu však neovládá, rozhovor se tak odehrával v angličtině. Ke svému československému původu se však hrdě hlásí.

V Palestině se vyučil jako strojní zámečník na námořním učilišti, které provozovali Britové, později si udělal stojní průmyslovku. Ještě během studií, v mladém věku, se přidal k izraelské podzemní armádě, Haganě, která bojovala proti Britům. V době bojů o nezávislost byl námořníkem, strojníkem na lodi, shodou okolností byl na lodi Kedma, která byla první lodí s izraelskou vlajkou, jež připlula od haifského přístavu po vyhlášení nezávislosti státu Izrael v květnu 1948.

Na první izraelské lodi

„Připluli jsme k Haifě. V květnu 1948 Britové opouštěli Haifu. Stáhli britskou vlajku a naši mládenci vytáhli na stožár izraelskou vlajku. Vlastně ještě neexistovala izraelská, použili tu ze sionistického hnutí, dva modré pruhy a modrá Davidova hvězda. Byl jsem na palubě lodi, která připlula ten samý den. (…) Mívali jsme na palubě vojáky podzemní armády a pašované zbraně. Normálně se před Haifou spustila kotva a malé loďky s pontony připluly k naší lodi. Přistěhovalci, vojáci a náklad se naložili na pontony a motorové loďky to odtáhly do přístavu (k pobřeží). Zrovna v té chvíli jsme viděli, že britská vlajka tam již není a že izraelská ji nahradila. Všech pár stovek vojáků s běžnou výzbrojí a výstrojí jsme mohli dovézt až do přístavu v Haifě. Bylo to první přistání lodi poté, co se Britové stáhli. Předtím se takové náklady musely pašovat tam i zpět, ale teď se to změnilo, Izrael už existoval. A já jsem byl na té lodi. Dostal jsem izraelský námořnický průkaz číslo 76. Měl jsem i nízké číslo u průkazu důstojníka. Patřil jsem k první generaci izraelských námořních důstojníků.“

Na začátku padesátých let studoval strojní inženýrství na Technionu, haifské technické univerzitě. Poté sloužil na lodích jen jako hlavní inženýr. Jeho služební postup byl urychlen jednou rizikovou plavbou, kterou se Izrael pokusil prolomit egyptskou blokádu průplavu. V roce 1954 Egypt blokoval Suezský průplav a nedovoloval průjezd pro izraelské lodě. Někteří izraelští politici toho chtěli využít a vyslali záměrně loď do Egypta, aby byla zajata egyptskými úřady. Toto rozhodnutí nemělo podporu celého politického spektra a v tehdejší době to byl velký politický skandál na izraelské i mezinárodní scéně.

V egyptském zajetí

Dva roky před vypuknutím suezské krize a izraelsko-egyptské války o Sinaj vyplula z Haify směrem na Alexandrii stará, původně holandská loď, nyní pod izraelskou vlajkou se jménem Bat Galim (Dcera vln). Na palubě byl i Paul Katriel. Sloužil v obchodním loďstvu a připravoval se na zkoušky na hlavního inženýra. Protože měl též námořní výcvik v Haganě (podzemní armádě), byl mu nabídnut rychlý služební postup, pokud se ujme funkce hlavního inženýra na této rizikové plavbě. Vzal si půlhodinu na rozmyšlenou a pak souhlasil. Říkal si, kdyby nesouhlasil, vzal by tento post jiný a byl by považován za zbabělce. Další věc byla důležitá, kapitánem na této lodi měl být stejný muž, který se proslavil jako kapitál lodi Exodus. V padesátých letech to byla v Izraeli velmi slavná postava. „S ním bych šel kamkoliv,“ říká dnes Paul Katriel. Kapitánského postu se nakonec ujal někdo jiný, ale loď byla připravena k vyplutí směr Egypt. Většina námořníků na této lodi byli dobrovolníci, kteří věděli, jak riziková tato plavba může být.

Loď připlula do Suezského kanálu na konci září 1954. První k ní přirazila loď s místním lékařem, který kontroloval, zda na lodi Bat Galim nevypukla epidemie.

„Čekali jsme na lodivoda, aby nás vedl kanálem. Přišel nejdřív přístavní lékař, aby zkontroloval loď, jestli na ní nejsou epidemie či nemoci, a my jsme mohli vyvěsit vlajku, že je vše v pořádku. Doktor si nevšiml, že je na palubě izraelské lodi. Kapitán ho pozval k přípitku na židovský nový rok Roš hašana. ,Jaký nový rok?‘ – ,Židovský nový rok.‘ Tak si to uvědomil. Pak přijela hlídka egyptského námořnictva s kulomety a samopaly a všechny nás sebrali a vzali i loď. Nic jsme nemohli dělat, měli zbraně. Na palubě byla jen jedna stará pistole v kapitánově kajutě, jak to má být podle námořních regulí.“

Byli vyslýcháni a mláceni v egyptském vězení. „Bili nás každý den, moje matka by mne tehdy nepoznala. Moje levé oko bylo úplně fialové. (…) Pak najednou přestali.“ Bylo dohodnuto propuštění, modřiny musely ustoupit, aby je předali ve slušnějším stavu. Propuštěni byli na začátku ledna roku 1955. Egypťané je převezli do detenčního tábora u Gazy, odkud je po několika dnech převezli na hranici a vyzvali je, ať ji přejdou pěšky. Ovšem hranice u Gazy byla zaminována. Nikomu se naštěstí nic nestalo a po krátkém pochodu se dostali na izraelskou stranu. V Izraeli byli pak přijati jako hrdinové.

Pamětník pak sloužil na různých lodích jako hlavní inženýr, několikrát byl vyslán i do zahraničí, aby získal zkušenosti v loďařství. Na konci své kariéry již nebyl aktivním námořníkem, pracoval jako konzultant pro ministerstvo námořnictva, pracoval i pro izraelskou pobočku mezinárodního námořního registru Lloyd’s. Paul Katriel měl dvě dcery a syna, starší dcera již zemřela, stejně jako jeho manželka. Jeho děti i vnoučata jsou inženýři, pracují v informačních technologiích. Když se ho zeptáme na jeho životní krédo, jako svobodný zednář odpovídá, že jeho práce se vždy řídila tím, že chtěl pracovat pro blaho své komunity i pro blaho celého lidstva.

„Můj podíl začal v podzemním boji proti Britům, kde jsem pomáhal lidem utíkajícím před nacisty (z Evropy) přes britskou blokádu. Pak jsem se podílel, po válce (o nezávislost), na založení izraelského obchodního loďstva. Pak jsem na nich plul, podílel jsem se na jejich stavbě, přinášel jsem informace, které byly zapotřebí. Máme na (ministerstvu) námořnictva strojní oddělení, které se zabývá stavbou lodí, já jsem přinášel informace pro Lloyd’s register.“