Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.
Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)
When writing the book, it was immensely important for me to come back to my life in Czechoslovakia and depict it, and thus it has come full circle
born in Graz in Austria in 1930, her father Wilhelm and mother Regina Neubauer were of Jewish origin
memories of her life in Brno, swimming-pool in Křtiny near Brno
with the assistance of Women International Zionist Association her parents sent her to London, where she arrived on March 14, 1939
memories of Springfield Grange School in Great Missenden and the war years in Great Britain
in 1951 married Charles Abel, had three children with him
in 1967 married painter James Boswell
from the 1960s working for the television, production of BBC film and television projects
founded the publishing company Muswell Press
V pozadí byl vždy nějaký konflikt
Přestože Ruth Boswellová vyrůstala v německém prostředí, nikdy se s ním neidentifikovala a odmala tíhla ke všemu českému. Rodiče Wilhelm a Regina Neubauerovi se po jejím narození v roce 1930 odstěhovali z rakouského Grazu do Brna. Byli židovského původu a mluvili jako všichni rodinní přátelé německy. Otec, zastánce německé kultury, zakázal dceři chodit do Sokola a jen snem mohlo být, že by navštěvovala českou školu. Všichni její kamarádi pocházeli z českých rodin a maminka jí nechávala volnost běhat s partou po městě. Wilhelm, pojišťovací agent italské Assicurazione Nationale, často nebyl doma a manželství nebylo šťastné. Ruth Boswellová s rodiči často navštěvovala plovárnu v Křtinech a německé divadlo, v jehož představenstvu otec zasedal. Regina měla na pomoc v domácnosti služebnou Julii. Ruth Boswellovou pak na celý život ovlivnila návštěva na statku Juliiných rodičů. Sklep plný naložené zeleniny, domácí zvířata, volný prostor polí pod táhnoucími mraky odlehčenými od deště, to vše si zamilovala a v budoucnu jí to vždy dávalo pocit domova a svobody.
Osudové cesty
V listopadu 1938 odjela Regina Neubauerová na žádost svého manžela Wilhelma, který potřeboval kapitál na své obchodní aktivity, do Londýna za svou sestřenicí Fanny. Maminka tušila, že budou muset z Československa emigrovat, a Velká Británie pro ni představovala jedinou alternativu. Fanny spolupracovala s Women International Zionist Association zajišťující záchranu židovských dětí z území ovládaných Německem a přemlouvala Reginu, ať zůstane v Londýně a dceru nechají, aby přijela za nimi. Ta se ale rozhodla pro návrat s penězi pro manžela. Na hranicích jí němečtí celníci zabavili pas. V březnu následujícího roku už i Wilhelm připustil, že udělají lépe, když pošlou dceru do Londýna. Pamětnice nevěděla, co se děje, loučení proběhlo rychle. WIZA organizovala cestu z Prahy a umístění v rodině v Londýně. Ruth Boswellová odjížděla z pražského Wilsonova nádraží v doprovodu cizí dámy do neznámého Londýna. Vzpomíná: „Ta dáma měla lístek do první třídy. Když přišel průvodčí, zjistil, že mi otec koupil lístek do třetí třídy. Nepřiplatila mi na první třídu. Takže mě vzali do vozu třetí třídy. Neumíte si představit, jak vypadaly vozy třetí třídy ve třicátých letech. Byly strašné. Měly lavice ze dřevěných latí a byly velmi nepohodlné. Jela jsem sama tímhle vozem třetí třídy nocí přes Německo. V jedné chvíli jsem usnula, když jsem se vzbudila, tak naproti ve vagonu seděl důstojník SS. Mluvil se mnou dvě tři hodiny. Musel vědět, že jsem židovské dítě, co utíká před nacisty.“ Důstojník vystoupil a Ruth Boswellová se šťastně shledala se svojí průvodkyní před cestou přes kanál La Manche. Na Liverpool Street Station v Londýně vyzvedla pamětnici její pěstounská rodina 14. března 1939. Ruth Boswellová dva měsíce proplakala, stýskalo se jí, neuměla anglicky a tatam byla její volnost, na jakou byla zvyklá z domova; rodina byla velmi přísná. Nakonec ji přemístili do jiné rodiny – Behrmannovi měli syna stejně starého jako pamětnice a ta si s nimi porozuměla. Rychle se začala sžívat s novým prostředím a brzy si osvojila i jazyk. Otec Wilhelm se do Anglie dostal v červnu 1939 a byl internován v uprchlickém táboře. Matka Regina Protektorát Čechy a Morava opustit nemohla, neměla pas. Stopa po jejích osudech končí zařazením do transportu z terezínského ghetta do Litvy 15. ledna 1942.
Tvrdá, ale ta nejlepší škola
Behrmannovi zapsali svého syna a pamětnici do Springfield Grange School v Missendenu, Bucks. Ruth Boswellová vzpomíná s nadšením: „Byla to ta nejlepší škola, výjimečná léta, tvrdý, ale svobodný život plný podnětů.“ Velmi netradiční školu založila ve třicátých letech Beryl Garrardová. Pamětnice s asi třiceti spolužáky, chlapci i dívkami ve věku zhruba od tří do deseti let, bydlela na farmě. Denně vstávali v sedm hodin, pečovali o zvířata, učili se hospodařit a k tomu probíhalo další vzdělávání. Škola přitahovala nekonvenční rodiče. Několik spolužáků pocházelo z uprchlických rodin například z Vídně a mnoho dětí pocházelo z rodin umělců, kupříkladu děti filmové hvězdy třicátých let Roberta Donata. Rodiče často o víkendech navštěvovali své potomky, zvláště ti z třicet mil vzdáleného Londýna sužovaného bombardováním, a to již tak podnětné prostředí školy ještě zpestřovalo. Klid venkova rušily jen mnohohodinové přelety amerických létajících pevností.
Z farmářky úspěšnou producentkou
Otec si v Británii změnil jméno na William Norden a spoluzaložil úspěšnou firmu na výrobu plastových věcí, například ubrusů a pršiplášťů. Ruth Boswellová ještě před koncem války nastoupila na střední dívčí školu a po jejím absolvování se rozhodla pro studium anglické literatury na Oxfordu. Pro velký zájem uchazečů, především ročníků, které nemohly za války studovat, ji nepřijali, a tak nastoupila na univerzitu v Londýně. Záhy se seznámila se svým budoucím manželem Charlesem Abelem, který před nacisty emigroval z Berlína. Vzali se v roce 1951 a odstěhovali se na venkovskou farmu, kde hospodařili, a postupně se jim narodili dva synové a dcera. Po deseti letech se však jejich manželství rozpadlo. V roce 1962 se pamětnice seznámila s malířem Jamesem Boswellem. Od roku 1967 spolu s dětmi žili v Londýně, kde Ruth Boswellová pracovala na zkrácený úvazek v televizi. Zpracovávala zde scénáře programu pro děti do osmi let. James Boswell zemřel v roce 1971 na rakovinu. Pamětnice poté začala pracovat na plný úvazek jako produkční. Brzy přešla do společnosti BBC, kde spolupracovala na řadě úspěšných televizních a filmových projektů. Po odchodu z BBC založila nakladatelství Muswell Press. V něm vydala monografii Jamese Boswella věnovanou jeho dílu z období druhé světové války. Propagaci práce svého manžela Jamese se neúnavně věnovala od jeho skonu a jeho obrazy jsou dnes ve sbírkách institucí, jako je Tate Gallery či British Museum. Na vydání v angličtině zatím stále čeká román s autobiografickými prvky z dětství pamětnice Nějaká vzdálená země, vydaný česky v roce 2014. Ruth Boswellová k tomu se smíchem a rozhodně říká: „V Muswell Press zatím nevyšel, ale vyjde… Bylo pro mě nesmírně důležité vrátit se k mému životu v Čechách a zachytit jej. Nejzásadnější věcí, co jsem si při psaní své knihy uvědomila, bylo, že když Anglie s Francií nechaly Československo podepsáním mnichovské dohody na pospas Německu, musely vědět, že válka i přesto nastane.“
© Všechna práva vycházejí z práv projektu: Příběhy 20. století
Příbeh pamětníka v rámci projektu Příběhy 20. století (Jakub Anderle)