„Tatínek byl zapojen do skupiny Mašín – Balabán – Morávek a na našich polích se měla uskutečnit akce Benjamin. To znamená přistání jednoho parašutisty. Tatínek se znal s plukovníkem Mašínem, který měl u nás schované baterky. To přistání se totiž mělo uskutečnit v noci. Tatínek vždy ten den prošel oblast, tedy ty naše pozemky, kde se měl výsadek uskutečnit, jestli tam Němci neudělali nějakou svou stanici či jestli tu oblast nehlídají...“
„Podle nějakého dekretu nám vzali nejdřív pole, která byla přes padesát hektarů. My jsme měli něco přes sto hektarů, tak to nám to vzali. Pak jednou na jaře tam přijeli z traktorové stanice a veškeré stroje, například traktory, mlátičku a další a další, označili nějakými čísly a odjeli. My jsme stroje dál používali jako naše, protože také naše byly, a pak na podzim, po žních, ty stroje všechny odvezli. A koncem roku najednou dostal tatínek účet za používání ‚jejich‘ strojů. Táta říkal: ‚Vždyť to byly naše stroje, vy jste si tam dali akorát nějaká čísla.‘ Oni to popřeli a museli jsme jim zaplatit za pronájem.“
„Když už byl Mašín zatčený a zraněný, objevil se v novinách velký článek s přesným popisem. Žádali lidi, kteří by mohli provést identifikaci Mašína, který, jak tam psali, byl snad v bezvědomí. Tenkrát jsme trnuli, jestli naši zaměstnanci, kterých jsme měli kolem dvaceti až třiceti, tak aby někdo – ne se zlým úmyslem – třeba neřekl: ‚Jo, toho jsme viděli u nás na Bříství, byl u Žertů.‘ Ale naštěstí to dobře dopadlo.“
Zdeněk Žert se narodil 6. prosince 1922 v Bříství u Kolína do starého selského rodu, jehož kořeny zde sahají do 17. století. Otec Karel a matka Emilie, rozená Raková, měli velké hospodářství o rozloze více než sto hektarů. Zdeněk Žert měl o tři roky mladší sestru Danuši. Rodina Žertových za války projevila velkou statečnost, a to hned několikrát. Zásobovala zdarma potravinami ze svého hospodářství rodiny postižené nacismem, Karel Žert spolupracoval s odbojovou skupinou Tři králové, konkrétně s Josefem Mašínem na operaci Benjamin, při níž mělo dojít k seskoku parašutisty Riedla na pozemcích Žertových. Spolupracoval též s vojenským odbojářem Antonínem Pavlíkem. Po válce komunisté v rámci kolektivizace Žertovým postupně sebrali půdu, stroje a nakonec i střechu nad hlavou. Vystěhovali je z Bříství do Černošic, kde rodiče pamětníka dožili. Zdeněk Žert naštěstí stačil dokončit vysokou školu zemědělskou ještě před rokem 1948, kdy převzali moc komunisté a jako syn „kulaka“ by neměl naději vystudovat ani maturitní obor. Po listopadové revoluci 1989 se Žertovi dočkali restituce. Do starého rodového statku v Bříství se vrátil Zdeněk Žert mladší s manželkou Alicí a vybudovali tam prosperující ovocné sady.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
