Práce je nádhera, ta vás realizuje, a když ji uděláte dobře, tak se vám odvděčí stejnou měrou
Otakar Ženíšek se narodil na statku v Chodově u Prahy 24. ledna 1947 manželům Václavu a Haně Ženíškovým. Po únoru 1948 byla jeho rodina označena za nepřátelskou státu a komunistická moc ji systematicky šikanovala. Když přes veškerý nátlak Václav Ženíšek odmítal rodinný majetek odevzdat „pracujícímu lidu“, obvinili jej ze sabotérství. V roce 1952 byl zatčen, uvězněn na Pankráci, a následně přidělen k Pomocným technickým praporům (PTP), odkud se ke své rodině vrátil až po dlouhých čtyřech a půl letech. V krátkém čase přišla rodina nejen o svého živitele, ale také o vlastní grunt a veškeré zdroje příjmů. Těžké období se jí podařilo překlenout jen díky nezištné pomoci přátel. S nálepkou dětí kulaka se potýkal Otakar Ženíšek a jeho sourozenci. V obecné škole seděli v poslední „oslovské“ lavici, aby bylo jasné, že s nimi společnost nepočítá. Solidní základy pro profesní uplatnění pamětník získal na zemědělské mechanizační škole, na kterou se dostal díky otcovým přátelům. Srpnové události roku 1968 prožil na základní vojenské službě na letišti v Líních. Příchod „spřátelených“ armád tam proběhl poměrně klidně, velení letiště se s okupanty brzy sbratřilo. V roce 1974 pamětník založil rodinu. Krátce byl zaměstnán jako zámečník, a později zastával pozici zástupce vedoucího obchodu ve stavebninách. Po sametové revoluci se Otakaru Ženíškovi podařilo restituovat rodinný majetek, který v roce 2023 stále s příkladnou péčí dobrého hospodáře spravuje a zhodnocuje.