Krystyna Zangová

„Přišli jsme do krámu, nebyl tam chleba, nebylo tam kafe, cukr tam nebyl. V tom krámě byly prázdné regály, stálo tam deset balíčků kolínek, dva balíčky rýže, moje maminka vyndala z peněženky nějaké ty lístečky, ona nakupovala na lístky, měla přídělové lístky, a to bylo k pláči. Když jsem tam přijela s dětmi a děti řekly: ‚Babi, chtěly bychom bonbon.‘ – A ona jim ten bonbon nemohla koupit.“

„Tak my jsme všechna slova nevěděli. Mají dvojí význam, takže se nám posmívali. Kluk nějaký přišel ke mně a řekne: ‚Prosím tě, nemáš nějaký nůžky?‘ Tak jsem řekla, že mám, ale dvě. On chtěl nůžky na stříhání. Tak jsme se tomu smáli. Pak jsem mu řekla, já nemám nůžky, běž si je šukať. A to už bylo vůbec… Protože my jsme nevěděli, co tohle slovo znamená, a teď oni si mysleli – Ježiš ty jsou nějaké sprosté. Pak teprve jsme se zeptali, co to znamená, tak jsme se kolikrát smáli. To bylo k popukání, opravdu tedy.“