Kdo ochutnal, co je to stanout na jevišti, tomu to zůstane na celý život
Vladimír Zamazal se narodil 25. června 1947 v Pardubicích. Jako malý kluk zažil, když jim v roce 1952 prohledávali příslušníci StB dům, jeho tatínka Vladimíra zatkli a ve spojitosti s jeho zaměstnáním pro fyzikální laboratoř odsoudili na deset let vězení. Rodina se pak přestěhovala do Letohradu. Pamětník i jeho sestry měli problém dostat se na střední školu, nakonec se mu ale podařilo vystudovat dokonce vysokou školu elektrotechnickou v Brně. Na konci 60. let se stal tajemníkem obnoveného skautského střediska v Letohradu. Oddíl se v srpnových dnech roku 1968 zapojil do nenásilného odporu proti sovětským okupantům, psali vzkazy na silnice a otáčeli cedule. V kostele v Orlici u Letohradu založil tzv. rytmické mše pro mládež, kde se zpívalo a hrálo na kytary. Když se jeho bývalá skautská skupina, již pod hlavičkou turistického oddílu, v 70. letech vydala do NDR a zpívala tam v kostele, neobešlo se to bez následků – vyloučili ho z Československého svazu tělesné výchovy a sportu (ČSTV) a také musel opustit zaměstnání učitele odborných předmětů na učilišti v Lanškrouně. Celý život se věnoval amatérskému divadlu, hrál, zpíval i režíroval. Po incidentu v NDR měl ale zákaz veřejného působení i v umělecké sféře. Na sklonku 80. let pracoval jako technik v kulturním domě v Ústí nad Orlicí, kde ho v roce 1989 zastihla sametová revoluce. Pomáhal organizovat veřejná shromáždění jak v Ústí nad Orlicí, tak i v okolí.