Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Ladislav Žák (* 1954)

• narozen 3. října 1954 v Aši

• jeho prarodiče byli v Aši němečtí starousedlíci

• po gymnáziu studoval dva roky v Brně obor rehabilitace

• 17 let pracoval v ašské nemocnici

• povinnou vojenskou službu absolvoval v Dukle Liberec jako rehabilitační pracovník u profesionálních sportovců

• byl součástí horolezeckého oddílu Skalka Cheb

• v roce 1999 spoluzakládal horolezecký oddíl Alpin Club Aš

• v roce 2023 žil v Aši

Dětství měl Ladislav Žák podle svých slov pěkné. Prožil ho v Aši, kde se devět let po druhé světové válce, konkrétně 3. října roku 1954 narodil, a zůstal zde celý, velice aktivní život. Je velkým sportovcem, první lyže dostal ve třech či čtyřech letech a od té doby se sport stal jeho vášní. Vedla ho k tomu zejména matka. “Maminka Berta Rosenthalová, později Žáková, byla velká sportovkyně. Hrála první ligu házené v Chebu, jako dorostenka držela rekord v hodu oštěpem, dokonce si dopisovala s paní [Danou] Zátopkovou, lyžovala, hrála košíkovou,” vzpomíná Ladislav Žák.

Výcvik nováčků pro Pohraniční stráž

Maminka byla Němka a tatínek, se kterým se seznámila při jeho vojenské službě, pocházel z Moravy. S ohledem na polohu Aše byla hranice do Německa za minulého režimu bedlivě sledována.

“Každých pět až osm kilometrů byla jedna malá kasárna, takzvané roty. A na těch rotách sloužilo třeba dvacet třicet vojáků, kteří hlídali hranice. A než šli hlídat, museli podstoupit základní výcvik. Do Aše dvakrát do roka přišlo až 600 nováčků, prováděl se tady základní měsíční výcvik pro Pohraniční stráž. To znamená, že sem přišlo spoustu mladých kluků. To samé i můj otec,” vypráví Ladislav Žák, jak se jeho rodiče seznámili.

Pouze německy

Jeho ašští prarodiče, babička Erna a děda Franz Rosenthalovi, bydleli v Aši celý život, narodili se v jejím okolí a patřili k tamním německým starousedlíkům. Mluvili pouze německy, česky uměli jen pár slov. Maminka Ladislava Žáka se narodila v roce 1933, tedy před druhou světovou válkou. Do doby, než Aš osvobodila americká vojska, mluvila pouze německy, česky se musela později doučit.

Po základní škole nastoupil Ladislav Žák na gymnázium, po kterém se rozhodl studovat rehabilitaci. Odešel proto na dva studijní roky do Brna, poté nastoupil do práce. “A od té doby nedělám 49 let nic jiného než rehabilitaci. Vlastně už skoro 50 let, nikdy jsem to nepřerušil, i na vojně jsem byl jako rehabilitační pracovník,” vzpomíná pamětník. 

Po brněnském studiu se snažil dostat na vysokou školu. Ačkoli třikrát udělal přijímací zkoušky, pokaždé ho ke studiu nepřijali. Proto šel pracovat do nemocnice a později byl povolán k povinné vojenské službě. Měl to štěstí, že se dostal k vrcholovým sportovcům do Dukly Liberec. “A v Dukle Liberci jsem byl dva roky, tehdy tam byli všichni známí sportovci,” vzpomíná Ladislav Žák s tím, že v Dukle působil jako masér či fyzioterapeut. Celkem 17 let pracoval na rehabilitacích v ašské nemocnici, poté – a je tomu tak dodnes (2023), i když už je v důchodu – pracoval za hranicemi v Německu.

Porevoluční přeshraniční spolupráce

Už na základní škole hrál hokej, házenou, běhal orientační běhy, jezdil na kole, na lyžích i běžkách. “S rodiči jsme jezdili do hor, dělali výlety. Měl jsem pěkné dětství,” dodává. Do zhruba 14 let byl členem běžeckého oddílu a věnoval se běhu, poté se ale v Aši postavil vlek, a tak se dal na sjezdové lyžování. Odjel pár závodů, ale protože jeho výsledky nebyly nic moc, udělal si trenérský kurz a tři roky trénoval děti, se kterými také jezdil na závody. O zmíněný vlek se musel klub také starat. “Oddíl vlek obhospodařovával a v zimě provozoval, sekali jsme sjezdovky. Poté se k tomu zrodila ašská lyžařská služba. Když se někdo zranil, mezi sebou jsme se učili a trénovali, jak zraněného odvézt třeba do nemocnice nebo k sanitě. Pěti lidem se poté podařilo udělat školu Horské služby, takže tady jeden čas byla Horská služba jako taková,” popisuje Ladislav Žák.

Nadto byl součástí horolezeckého oddílu v Chebu, který se jmenoval Skalka Cheb. Tehdejší režim ale dozoroval i takové činnosti, jako bylo sdružování ve sportovních organizacích. “Byli jsme takové zvláštní sportovní odvětví,” vzpomíná pamětník s tím, že oddíl se musel řídit režimními pravidly. Když se po sametové revoluci otevřely hranice a lidem také spoustu možností, začal se oddíl pomalu rozpadat a nebyl tolik aktivní. “Hodně jsme kamarádili s kamarády ze Selbu, s Němci ze sekce Selb, a ti chtěli utvořit nějaký freundschaft, uzavřít přátelství. Ale nechtěli s Chebem, chtěli přímo s Aší. Říkali nám, ať si uděláme oddíl v Aši, že nám s tím pomohou. A v tu chvíli jsem byl – bohužel nebo bohudík – jediný, který k tomu měl oprávnění jako cvičitel, tak jsme v roce 1999 založili horolezecký oddíl Alpin Club Aš. Za chvíli bude mít dvacáté páté výročí, jako oddíl existuje dodnes,” říká. Jedním z nejoblíbenějších míst Ladislava Žáka na Ašsku jsou Goethovy skály, o něž se stále s oddílem Alpin Club Aš stará.

Westend v Aši

Kromě sportu a rehabilitační práce našel Ladislav Žák také zalíbení v historii Aše. Zajímá ho například bývalá ašská čtvrť Westend, kde se narodila jeho maminka – jde o část města u hranic poblíž německého Selbu, ze které dnes stojí už jen pár vil. V této dnes již neexistující čtvrti stálo před válkou podle Ladislava Žáka 30 až 40 domů. Místní tu mohli využívat tělocvičnu, kde zápasil i pamětníkův dědeček, bylo tu také kino a několik hospod. 

Ostatně německé dějiny se Ladislava Žáka osobně dotýkají i nadále, k jeho rehabilitačním klientům patří i dnes Němci, kteří museli z Aše po válce odejít. Dodnes (2023) je Ladislav Žák aktivní, skoro denně jezdí na kole, i nadále se věnuje lezení, v zimě se ženou jezdí často lyžovat, dříve se věnoval i focení. S manželkou lezli téměř po celé Evropě, byli ve Francii, Maďarsku, Itálii či ve Švýcarsku.