„Jeho (otce – pozn. ed.) v té první vlně zatýkání sokolů pustili a pak ho zavřeli na udání. Naši se po válce dozvěděli, kdo je udal, a byl to druhý řezník v Kostelci. Ten zjistil, že otec v noci poráží načerno, protože všechno bylo na příděl a on podporoval sokolské rodiny. Porážel tedy v noci. Ten druhý řezník viděl pod vraty světlo, a tak ho udal. Tak takhle tátu sebrali. Když ho gestapo sebralo, dostal trest smrti. Byl na práci odklízet trosky, a tam jak vyjížděly náklaďáky, chytil se zespoda náklaďáku a nechal se vyvézt.“
„Měl tam udělanou z betonu takovou… kobku. Na ní byly naházené pneumatiky. Byl uvnitř schovaný vždycky přes den a teprve v noci vylezl, aby se protáhl. Gestapáci se psy ho samozřejmě hledali, ale u řeky se jim ztratila stopa. Byla to od nich (rodiny Chalupových – pozn. ed.) neuvěřitelná odvaha. Měli ještě dva kluky a popravili by celou rodinu. Oni samozřejmě věděli, že dostal trest smrti.“
„Pokud se pamatuji, co mi říkal tatínek, tak jsem byla vzata jako mimino na převychování do Německa, protože jsem splňovala árijské normy. Tyto děti posílali do německých rodin, kde nemohli mít děti. Už jsem byla v tom transportu, ale díky známým mých rodičů jsem se z toho transportu ztratila. Aby mě nenašli, dali mě tak daleko, až do Činěvsi k babičce, kde mě nikdo nehledal.“
Věra Zachařová, rozená Salačová, se narodila 8. prosince 1942 v Praze rodičům Josefovi a Emílii. Rodina žila v Kostelci nad Labem, kde otec provozoval řeznictví. Otec byl aktivní sokol a reprezentant v gymnastice. V prosinci 1942 ho spolu s manželkou na základě udání zatklo gestapo za to, že prováděl černou porážku. Nelegálním masem zásoboval odbojáře a jejich rodiny. Emílii, která teprve před pěti dny porodila, gestapo propustilo, ale po půl roce ji poslali do pracovního tábora. Půlroční Věra měla být pro svůj árijský vzhled adoptována v německé rodině, což se díky zásahu rodinných přátel nestalo, a putovala k babičce do Činěvsi. Josefovi Salačovi, odsouzenému k trestu smrti, se podařilo utéct, když se nechal vyvézt nákladním autem z vězeňského pracoviště. Dva a půl roku se skrýval v Jiřicích u rodiny Chalupových ve stísněné kobce na dvoře. Po válce se celá rodina opět shledala. Po únoru 1948 komunisté Salačovým sebrali podnik, přesto Josef Salač vstoupil z idealismu do KSČ. Prozřel, až když viděl, jak komunisté zacházejí s jeho stroji. Věra Zachařová se nemohla dostat na střední školu, nakonec ji přijali na průmyslovou školu technologie masa, která se stávala útočištěm dětí bývalých živnostníků. Po dalším dálkovém studiu pracovala jako zdravotní laborantka. Celý život se věnovala Sokolu a moderní gymnastice, kterou v mládí dělala i závodně.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
