František Vyšata

"Ve všech podnicích a na všech školách a na všech výzkumných ústavech musela být povinně funkce kádrovák, která si vyhledala o vás, co dělala babička, co dělal děda, jakej jste měli majetek. Že jsem celý život organizátor kultury, tak taky mě za totáče zachránila. Na jednom pracovišti za mnou přišla ta kádrovačka a říkala: Pane Vyšata, prosím vás, náš podnik má 400 zaměstnanců a je vás asi posledních deset, který nejste v komunistické straně. A já mám pokyn vás vyhodit. Tím, že jste od nás z ulice, tak vám chci pomoct. Vymyslete si něco, co byste dělal, abych já mohla ředitelovi podniku nahlásit, že jste se zapojil do socialismu. Abych vás nemusela vyhodit. Čili ROH bylo a všichni zaměstnanci v podniku, v JZD, ve škole museli být v ROH. Měli jsme takové knížečky, museli jste platit patnáct korun a dostali jste patnáct korun, že jste zaplatili. A to mělo výbor, to ROH jako z těch několik set zaměstnanců, vždycky deset bylo Závodní výbor ROH, se tomu říkalo. Tak jsem říkal, co kdybych byl kulturní referent závodního výboru ROH. A ona říká: To by bylo báječné, to vás nebudu muset vyhodit."