Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Svatava Vynal (* 1930)

• narodila se roku 1930 v Praze

• prateta Hana Benešová, manželka prezidenta Edvarda Beneše

• otec Josef Pisinger, člen Obrany národa, vězněn v padesátých letech

• matka Marie Pisingerová, spisovatelka a herečka v Divadle E. F. Buriana

• za války zažila bombardování Prahy

• 1948 emigrovala, zaměstnána v Norimberku

• žila v Paříži v YWCA, vdala se za Františka Vyhnala

• studovala v Paříži (ENA), Haagu, Saint-Étienne

• pracovala pro Joseph Bancroft and Sons Company

• žila a podnikala v Miláně

• na počátku 60. let pracovala v Miláně dva roky pro společnost Bayer

• pracovala v poradenské firmě Czegos

• založila kancelář Vynal snc., marketing, promotion, press

• klienti a kolegové: Mary Quant, Shiela Scotter, Milan Daněk, Liben Torres

• činná v Teatro alla Scala, DMI – Deutsches Mode-Institut, ICE – Instituto Comercio Estero – národohospodářské středisko pro Italy, Bohemia Nostra, Hudební divadlo Karlín

• organizací Latinská unie – Unione Latina – byla vyslána do Peru a Bolívie – poradenství v otázkách organizace výstav výrobků a veletrhů a jejich propagace

• zkušební jezdkyní Alfy Romeo

• organizace a prezentace na výstavách a veletrzích: Brno, Boloňa (Intimare), Perugia, Vicenza (Marzoto), Udine, La Triennale di Milano

• spolupráce se společnostmi: Bayer, Indian Head (bývalý Bancroft and Sons Comp.), Marzotto, Faliero Sarti, Grignasco…

• přátelé Karel Kryl, Oscar Ghidini, Paolo Lampini, Naondo Nakamura, Gio Ponti, Pier Luigi Nervi, Don Lurio, Vladimír Dvořák, Ladislav Vachulka, Miroslav Klement, Maria Pia Carola, Luigi DiFronzo, Ladislav Dydek, Arsén Pohribny

• spolupracovala s Divadlem na provázku a pomáhala při realizaci her Milana Uhdeho

• pravidelně přispívala mimo jiné do časopisů a novin: ZOOM, Moda Revue, Sports ware, International textiles, Mladá fronta Dnes, Hospodářské noviny

Neexistovalo se zastavit

Svatava Vynal, jedna ze čtyř ředitelů firmy Bayer v Itálii, měla na starost módu a komunikaci s klienty, odborníky z oboru a novináři. Záhy po nástupu rozšířila aktivity z jednoho patra milánského mrakodrapu Pirelli, kde měla firma sídlo, na další prostory nově postavené budovy. Pořádala módní přehlídky a kurzy v rozlehlých podzemních prostorách. Uvedla se úspěšnou akcí, kdy oslovila zástupce nejdůležitějších textilních firem, módních návrhářů, novinářů a obchodníků a odjela s nimi do centrály firmy v Německu. Navázala kontakty a představila Bayer nejen jako farmaceutickou firmu, ale i jako významnou (chemicko-technologickou textilní) společnost ve vývoji umělých vláken a výrobě textilií. Se syny a domácností jí pomáhala chůva a komorník a kuchař v jedné osobě. Manžel po několika týdnech odjel zpět do Paříže, nechtěl si zvykat na nový způsob života a nové prostředí. Bydlela v rozlehlém bytě s výhledem na hory. Zaplula do milánského společenského života s mnoha kontakty po Itálii a celé Evropě. Pořádala večírky často tematicky zaměřené a snažila se vytvořit co nejzajímavější a nejpestřejší společnost. Po dvou letech z Bayeru odešla. Nevyhovovala jí pracovní atmosféra a s mnohými kolegy se neshodla. Nemohla přijmout přístup, kdy má především vše fungovat a další iniciativa je pouze na obtíž a přidělává práci.

Vymýšlet si, jinak to není zábava

Následně nastoupila na jedno z vedoucích míst společnosti Czegos, která jako jedna z prvních poskytovala poradenství v oblasti textilu, módy a vybavení domácnosti. Po roce společnost procházela restrukturalizací a pamětnice se rozhodla, že se osamostatní. Otevřela si vlastní kancelář Vynal snc., marketing, promotion, press se sídlem na Via Tarra v Miláně. Začátek podnikání nebyl šťastný. Kanceláře vyhořely, při neštěstí utrpěl popáleniny syn Cyril a škody nekrylo pojištění. Cyrilova zranění se však zahojila a Svatava Vynal se sítí kontaktů a zakázek se úspěšně věnovala poradenství v otázkách textilu, módy, bytového vybavení, organizování společenských a reklamních akcí. Stála u zrodu nových trendů, například když byla postavena před vyřešení neuspokojivé situace v produkci markyzetu. Záclony se vyráběly jen z této bílé průsvitné textilie a pro producenty, kteří se ji snažili vyrábět co nejlevněji, nebyl tento segment jejich výroby a trhu zajímavý. Pamětnice s myšlenkou, proč by záclony musely být jen bílé a průsvitné, proč by ve vybavení domácností nemohly ukázat část osobnosti a tvořivé myšlenky, uspořádala soutěž na návrhy záclon. Akce měla velký ohlas, sešlo se mnoho návrhů na barevné, vzorované a materiálově neomezené a kombinující záclony. V bytovém vybavení se naplno rozjel nový trend. Spolupracovala s mnoha firmami, bývalými zaměstnavateli Bayerem či Bancroftem, a k dalším klientům patřil například Marzotto, Faliero Sarti a Grignasco.

Pozdvižení okolo krátkých sukní

Jedním z vrcholů práce na organizování módních přehlídek se stal příjezd Mary Quant do Milána. Móda krátkých sukní do Itálie ještě nedorazila a pamětnice spojila věhlasnou módní návrhářku s italským výrobcem. Vzpomíná: „Tak jsem řekla, Radici to bude dělat a já to uvedu. A tak Mary Quant přiletěla. V Miláně je vedle katedrály palác a vedle něj je Terasa Martini a tam se dělají nóbl schůze a takové věci. Tak jsem to tam pro ni nechala udělat. Když přišla, tak to bylo narvaný, kvůli ní přišli všichni, všichni novináři. Nedalo se tam hýbat. Tam jsme jí udělali první ukázku a potom na veletrhu mi dali stánek. Vzala jsem holky, oblíkla je do toho krátkého a nechala je běhat po celém veletrhu. To ještě všechny nosily dlouhé sukně, tak se všichni koukali, co to tam běhá.“

V bohatém společenském dění Svatava Vynal navázala mnohá přátelství. Již od počátku života v Miláně se jejími přáteli stali stavitelé mrakodrapu Pirelli Gio Ponti a Pier Luigi Nervi. Nepřehlédnutelná postava uměleckého prostředí, český emigrant, kritik a sběratel umění Arsén Pohribny u ní našel spolu se svou sbírkou obrazů po nuceném vystěhování ze svého bytu dočasné útočiště. Již tak zajímavý interiér bytu, který se objevil i na stránkách Harper‘s Bazaaru, se tím stal výstavní síní. Při svém působení na univerzitě v Římě, kde pamětnice přednášela o módě budoucím učitelkám umění, bydlela samozřejmě u svého přítele, tanečníka a choreografa Dona Luria.

Poradkyní na dvou světadílech

Svatava Vynal psala do mnoha časopisů a spolupracovala s veletrhy v Boloni, Perugii, Vicenze, Udine a dalších městech. Pravidelně se podílela na akcích La Triennale v Miláně. Pracovala na veletrzích v Kolíně nad Rýnem a každý měsíc konzultovala módní novinky a trendy v Německém módním institutu. V Düsseldorfu byla poradkyní ICE, Italské hospodářské komory. Po oslovení organizací Latinské unie vyjela na pracovní cestu do Peru. Zástupci tamějších hospodářských organizací a vlády si vyžádali poradce a Svatava Vynal se svou jazykovou vybaveností, organizačně obchodní praxí a schopnostmi obstála i v tomto prostředí. Její podněty k pořádání soutěží a výstav mezi malovýrobci, konzultování práce v širším okruhu, rady týkající se propagace a prodeje všeho, co může země nabídnout, měly kladné ohlasy, stejně tak jako její další cesta do Bolívie.

Pilotkou a zkušební jezdkyní

Na počátku svého života ve Francii před narozením prvního syna si pamětnice plnila svůj dětský sen o létání. Jezdila přes celou Paříž, aby na letišti Aérodrome de Saint-Cyr-l’École u Versailles úspěšně prošla pilotními kurzy. Na drahé létání si vydělávala nahazováním vrtulí, za jednu dostala tři minuty letu. V Itálii se k letadlům nevrátila, ale díky svým stykům se stala zkušební jezdkyní vozů Alfa Romeo. Patřila do různorodé skupiny závodních jezdců, techniků, novinářů a automobilových nadšenců, ze kterých Alfa Romeo a další automobilové závody pravidelně vybíraly jezdce pro prototypové vozy, nebo i v případě dílčích technických změn na osobních i závodních autech. Jízdy probíhaly celý den a každý měl ujet daný počet kilometrů v různých terénech. Večer pak posádky probíraly jízdní vlastnosti vozů. Jedné takové akce se zúčastnil i otec pamětnice Josef. Přes mnohé těžkosti s úřady se pro něj podařilo získat všechny náležitosti k vycestování z ČSSR a několikrát dceru navštívil. Uměl jazyky a rád se vracel na místa, která navštívil během studií i první světové války. Rodiče mohli do zahraničí vycestovat pouze zvlášť, ale i to byl velký posun oproti padesátým letům, věznění a možnosti vykonávat pouze podřadná zaměstnání, v případě maminky to byla pomocná zemědělská síla na pražské vinici Grébovka. Sestra Hana vycestovat nesměla a neměla ani možnost studovat.

Ve Scale jako doma

V Miláně se náhodou setkala s dalšími krajany a známými z dětství, Miroslavem a Karlem Klementovými. Oba virtuozové na zobcovou flétnu a klarinet vyjížděli se soubory z Čech na turné do zahraničí. Cesty často organizoval Ladislav Vachulka. Ten spolupracoval s mnoha hudebními institucemi a uvedl pamětnici do Teatro alla Scala. Brzy tam byla jako doma. Díky maminčinu angažmá u E. F. Buriana vyrůstala v divadelním prostředí. Před emigrací uvažovala o studiu klavírní hry a komponování na konzervatoři. Kromě častých návštěv pomáhala také při přípravě kostýmů pro některá představení a zasedala v poradní skupině pod vedením dirigenta Riccarda Mutiho. Spolupracovala s Divadlem na provázku a pomáhala v realizaci her Milana Uhdeho. Část výtěžku z her uváděných v zahraničí šla na podporu režimem izolovaného autora. Navázala dlouholeté přátelství s Karlem Krylem. Činnost Ústavu pro bytovou a oděvní kulturu podporovala překlady a zahraniční literaturou.  

Návrat do Čech

Po revoluci v roce 1989 pamětnice působila na Brněnských veletrzích a organizovala propagaci českých výrobců v Itálii. Vystavování italských firem v Čechách stálo mnoho přemlouvání, ale na rozdíl od zprostředkování představení hudebních a divadelních souborů bylo úspěšné. Výjimku v těchto snahách znamenal koncert přítelkyně pianistky Maria Pia Caroly ve velké strahovské bibliotéce. Pamětnice pomáhala zřizovat tiskovou kancelář Hudebního divadla Karlín a významně se angažovala v organizaci Bohemia Nostra. V devadesátých letech se přestěhovala do Prahy.