Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Jiří Vostarek (* 1937  †︎ 2024)

• narozen 14. února 1937 v Milíně u Příbrami

• vzpomínky na bombardování Milína v dubnu 1945

• svědek posledních bojů druhé světové války ve Slivici

• absolvoval čtyřletou hornickou školu v Příbrami

• v letech 1957 až 1959 sloužil na vojně u Pohraniční stráže

• od roku 1959 pracoval jako důlní technik

• vzpomínky na srpen 1968 v Příbrami

• v letech 1974 až 2022 působil jako kronikář obce Milín

• vzpomínky na stavbu silnice R4 kolem Milína

• zemřel v roce 2024

Jiří Vostarek se narodil 14. února 1937 v Kojetíně, části obce Milín, nedaleko Příbrami. Jeho maminka byla v domácnosti, tatínek pracoval jako cestář a po válce jako dělník v příbramských dolech. Dětství prožil v Milíně a rád na něj vzpomíná. 

Tragický konec války

Jedna z jeho nejsilnějších vzpomínek z dětství se váže ke konci války, přesněji k datu 29. dubna 1945. V té době už proudili přes Milín směrem na Strakonice němečtí vystěhovalci a v obci bylo rušno. Byla neděle a Jiří šel s otcem do trafiky pro noviny a potravinové lístky, když na Milín začali nalétávat hloubkaři. „Stačili jsme ve střelbě doběhnout domů, maminka už na nás čekala. Sbalila nějaké jídlo a utíkali jsme do Kojetínského lesa, kde jsme byli až do večera. Odpoledne totiž začali Spojenci na Milín shazovat bomby, odneslo to několik domů a zásah dostala i věž kostela sv. Václava.“ Jiří utekl s rodiči do nedaleké obce Palivo, kde strávili asi týden. Do Milína se vrátili, až když slyšeli vyhrávat českou hymnu.

Největších bojů se ale Milín dočkal o několik dnů později, kdy se u nedaleké Slivice střetli němečtí vojáci mířící do amerického zajetí s partyzány a později i se sovětskými vojáky. Na poslední evropské boje druhé světové války z 12. května 1945 upomíná nejen památník na Slivici, ale i střela, která je zasazená ve stěně slivického kostela sv. Petra. 

Odplata za protesty

Základní školu navštěvoval Jiří Vostarek v Milíně, v Příbrami pak absolvoval čtyřletou hornickou školu. Pracoval nejprve v Mníšku pod Brdy na železných žílách jako důlní technik a později přešel do Příbrami na uranové doly. Povinnou vojenskou službu absolvoval v letech 1957 až 1959 u Pohraniční stráže. 

V roce 1968 pracoval jako naddůlní větrací technik na šachtě č. 6 nedaleko Milína. S důvěrou hleděl na reformování komunismu a postupné uvolňování, věřil, že se režim změní. Dne 21. srpna ale do Československa vtrhla vojska Varšavské smlouvy a všem nadějím byl konec. Jiří Vostarek byl zrovna na šachtě. Spolu s kolegy práci přerušili a na protest proti okupaci šli v průvodu do Příbrami na ústředí Uranových dolů. Na okupační vojáky, které cestou potkali, navíc pokřikovali samé nepěkné věci. Reakce ze strany KSČ na sebe nenechala dlouho čekat. Jiřího Vostarka přeřadili na šachtu č. 19, která se nacházela až u Dubence, a zařadili ho mezi běžné horníky. Tady nakonec fáral až do svého odchodu do důchodu a nikdy za to nepřestal cítit křivdu. 

Padesát let kronikářem

O historii se Jiří Vostarek zajímal už jako dítě, když poslouchal vyprávění paní učitelky Hájkové. Ta věděla, že historii Milína sepsal do několika svazků řídící učitel Josef Valenta, který zahynul za války při bombardování Drážďan. Jiří Vostarek pátral, kde jsou knihy uloženy. Našel je nakonec v radničním archivu. V listopadu 1974 se stal kronikářem a jako první se pustil do uspořádání a přepsání pamětí původně sepsaných Antonínem Hejnicem. Další události už zaznamenával pamětník sám, a to až do začátku roku 2022. 

Připravil také řadu výstav a besed pro veřejnost i pro žáky milínské základní školy a publikoval několik knih a brožur o historii Milína. Jiří Vostarek žije dosud (2022) ve svém rodném domě v Kojetíně, který počátkem devadesátých let jen těsně unikl demolici v souvislosti se stavbou rychlostní silnice R4.