Kdybych neutekla, tak bych na Podkarpatské Rusi skejsla
Vasilina Vorobčuková se narodila 7. května 1922 v obci Jasiňa na Podkarpatské Rusi v tehdejším Československu. Tatínek pracoval v lese, kácel dřevo a svážel ho po řece a maminka pracovala na tkalcovském stavu. Pamětnice vychodila obecnou školu a poté přešla na vyšší školu. Když však přišlo období druhé světové války a v březnu 1939 obsadila Podkarpatskou Rus maďarská vojska, rozhodla se společně se svým manželem odejít do Sovětského svazu. Ještě s dalšími třemi nebo pěti lidmi ilegálně překročila v roce 1940 hranice, ovšem Sověti je následně zadrželi a vsadili do vězení ve Vorochtě, Poltavě a Charkově. Byla odsouzena na tři roky za ilegální překročení hranic a koncem roku 1940 převezena do gulagu v kazašské Karagandě a poté do Džambulu. V roce 1943 se dočkala propuštění a 9. srpna 1944 vstoupila v Kamenci Podolském do 1. československého armádního sboru. Vasilinu Vorobčukovou zařadili do radioroty 1. brigády. Prošla Karpatsko-dukelskou operací a dalšími osvobozovacími boji na území Československa. Po ukončení válečných operací se s manželem usadila v Československu ve Stráži nad Nisou a pracovala jako prodavačka, v jídelně a v pivnici. Vasilina Vorobčuková zemřela 6. března roku 2019.