Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Otakar Volejník (* 1927)

• narodil se 6. března 1927 v Hlinsku

• otec František byl krejčí, který se vypracoval až k šicí dílně a obchodu s konfekcí

• od roku 1937 byl členem skautského oddílu

• vystudoval Střední průmyslovou školu textilní v Ústí nad Orlicí

• otec František Volejník přišel o prosperující krejčovskou živnost

• v letech 1968 až 1970 se pamětník angažoval v obnově Junáka v Hlinsku

• v roce 1972 byl vyhozen z práce kvůli nesouhlasu se sovětskou invazí

• po roce 1989 vedl obnovené skautské středisko v Hlinsku

Otakar Volejník se narodil v roce 1927. Když mu bylo 11 let, vstoupil do oddílu hlineckých skautů, kam ho přivedl jeho starší bratr. Protože byl v oddíle nejmladší a, jak říká, ostatním nestačil, přestoupil záhy k vlčatům. Vedoucím vlčat byl tehdy učitel a básník Stanislav Zedníček (1914–2002), na kterého pamětník vzpomíná jako na laskavého člověka. Za nejsilnější zážitek z vlčáckých let považuje bratr Volejník okamžik, kdy byl na svém prvním táboře u řeky Želivky jmenován Mauglím. Vybavuje si, že skauti si v té době vydělávali peníze na svoji činnost mimo jiné hraním loutkového divadla pro veřejnost. Ve snaze zamezit možným nepříjemnostem, chodívali pak v době nacistické okupace kontrolovat, zda lidem neprosvítá oknem světlo.

Život za II. světové války

V roce 1940 byl Junák zrušen nacisty a hlinecký skautský domov byl zapečetěn. Skautům se z něj přesto podařilo vynosit nějaké věci. Za války si bývalí členové hlineckého střediska založili čtenářský klub Mladého hlasatele a věnovali se trampingu. Jezdívali na výpravy například do Toulovcových Maštalí, kde se uskutečnil tábor v roce 1939. Ota Volejník v té době studoval na gymnáziu v Chotěboři. V roce 1944 však byla škola uzavřena, ve studiu proto mohl pokračovat až po válce. Několik hlineckých skautů a podporovatelů střediska bohužel za války zahynulo (Vladimír Akrman, Viktor Taussik, bratři Vohryzkovi).

V posledních dnech války hlinečtí skauti neorganizovaně pomáhali s odklízením aut a materiálu, který po sobě na silnicích zanechala ustupující německá armáda. Ze vzpomínek Otakara Volejníka lze usuzovat, že tato výpomoc byla chvílemi poměrně dobrodružná: „Tak jsme se ohlídli, a za námi Němci, panečku, se samopalem to ‚hasili‘. Mezi radnicí a jak je hudební škola, tam byl zásek. Tam jsme dojeli tím autem, z toho jsme vyskákali ještě s tím jedním kolegou a ten třetí, kterej řídil, ten se zdržel. Ten chtěl vytrhnout klíček ze zapalování, ovšem to už Němci nás doběhli, takže dostal pár po puse, sebrali mu klíčky a my jsme se zastavili až tady za těma zátarasama a byli jsme rádi.“ Později – už ve skautském kroji – asistovali skauti při napájení a shromažďování opuštěných koní. Nedlouho poté se podíleli na budování památníku ve vypálené obci Ležáky. Po válce se Otakar Volejník účastnil evidování zbylého německého majetku v Černovíru u Ústí nad Orlicí. Při té příležitosti na místě domluvil, že tam přijede se skauty na dvoutýdenní tábor pomoci se sklizní, což se brzy poté podařilo uskutečnit.

Čtyři desetiletí nesvobody

Po maturitě odešel bratr Volejník na vojnu a přestěhoval se za prací do Liberce. Do Hlinska se vrátil v roce 1952, o prvním zrušení hlineckého střediska komunisty má proto jen informace z druhé ruky.

Skautský život byl v Hlinsku obnoven v roce 1968 na setkání v klubovně DTJ. Počáteční nadšení však poměrně rychle opadlo, skutečně aktivních vedoucích nebylo mnoho. Řada z nich (včetně O. Volejníka) musela navíc vedení oddílu skloubit s péčí o rodinu a časově náročným zaměstnáním (pracovalo se tehdy i o sobotách). V letech 1968–1970 došlo k vynucené přestavbě skautského domova. Ten původní z 20. let 20. století musel ustoupit rozšiřování zimního stadionu. Skauti ho rozebrali a získaný materiál použili na stavbu nové základny na kopci nad stadionem (v dnešní ulici Nad Parkem). Po obnově roku 1968 nemělo středisko potřebné vybavení, proto uspořádalo další tábor až v následujícím roce. Vedoucím tohoto tábora nedaleko Svratky stejně jako tábora u Nových Hradů o rok později byl bratr Volejník. Tábor u Nových Hradů byl posledním střediskovým táborem až do roku 1991. Před odjezdem musel hlavní vedoucí podepsat prohlášení, že do programu nebude zařazena skautská symbolika.

V roce 1972 byl Otakar Volejník v zaměstnání přeřazen na nižší funkci a posléze propuštěn. Při pohovoru se svými nadřízenými totiž prohlásil, že nesouhlasí s vpádem vojsk Varšavské smlouvy do Československa a že nechce mít nic společného s pionýrskou organizací. Za normalizace se angažoval pouze v tzv. mototuristickém „Trabant klubu“, který byl součástí Svazarmu.

Poslední obnova Junáka

Naposledy byl Junák obnoven v roce 1989. Hlinecké středisko navázalo na předchozí činnost schůzí v hlinecké Orlovně, kde byl bratr Volejník zvolen vedoucím střediska. Skautům se povedlo získat zpět svůj skautský domov v ulici Nad Parkem, leč ve velmi zdevastovaném stavu. Bylo proto potřeba přistoupit alespoň k nejnutnějším opravám, s nimiž vypomáhali učni z firmy Elektro-Praga (dnes známé pod značkou Eta) a z truhlárny. Dále bylo nutné sehnat nové táborové vybavení. Na znovuobnovení střediska se podílela hlavně generace vedoucích z let 1968–1970, z nichž mnozí byli aktivní již v době po II. světové válce. Základním předpokladem dalšího fungování střediska byla proto výchova nových rádců a mladších vedoucích.

V průběhu svého života byl bratr Ota Volejník zástupcem oddílového vedoucího, oddílovým vedoucím, vůdcem střediska i předsedou střediskové revizní komise. Vedl tři letní tábory. Skauting mu dal hlavně nové kamarády a naučil ho větší samostatnosti. Vzal mu naopak hodně času, toho ale nelituje.