Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Vladislav Veselý (* 1948)

• narodil se v srpnu roku 1948

• vyučil se nástrojářem

• povinnou vojenskou službu strávil v Jindřichově Hradci a ve Znojmě

• během vojny roztrhal Rudé právo, po udání se ocitl ve vazbě

• v jeho případu vypovídal pozdější předseda komunistické strany Miroslav Grebeníček

• 30 let pracoval v masokombinátu v Krahulčí

• byl jedním ze zakládajících členů Občanského fóra v Telči

• později se stal členem Občanské demokratické strany

• s manželkou vychovali dvě děti

• v roce 2022 žil v Telči

Scházelo přesně 32 dní a Vladislav Veselý se mohl z vojny ve Znojmě vrátit zpět na rodnou Vysočinu. V srpnu 1971 se však dopustil mladické nerozvážnosti a chyby. Ve vojenské klubovně před několika vojáky rozsápal Rudé právo, deník Ústředního výboru Komunistické strany Československa (KSČ). Spílal také komunistům. Urážel je navíc již o několik dní dříve, rovněž před ostatními vojáky.

Důsledky na sebe nenechaly dlouho čekat, přišlo udání a Vladislav Veselý místo návratu domů putoval do vazební cely v Brně. Strávil tam více než šest týdnů. Když ho propustili, dosloužil zbytek vojny a v lednu 1972 skončil u soudu. „Dopadlo to vcelku dobře. Půl roku mně strhávali dvacet procent z platu a mohl jsem domů,“ dodává Vladislav Veselý.

Spolu s ním čelil obžalobě ze stejných skutků ještě jeden bývalý voják ze znojemského útvaru. Vojenský prokurátor oběma kladl za vinu, že veřejně a pohoršlivě hanobili skupinu obyvatel republiky proto, že jsou stoupenci socialistického společenského a státního zřízení.

„Člověk nevěděl, kam z vazby půjde. Hrozil nám i půlrok v Sabinově,“ upozorňuje Vladislav Veselý. Sabinov byl vojenskou věznicí, jež se za totality stala postrachem všech vojáků. „Naštěstí mě pustili, jak vám ale komunisté jednou dali cejch, tak už se to s vámi zkrátka vezlo,“ popisuje Vladislav Veselý. 

Tvrdí, že svědectví v kauze roztrhaného Rudého práva podal i Miroslav Grebeníček, který se 90. letech 20. století stal republikovým předsedou Komunistické strany Čech a Moravy. S Vladislavem Veselým sloužil ve Znojmě na vojně. Miroslav Grebeníček v minulosti odmítl, že by v neprospěch Vladislava Veselého svědčil.

S bolševiky jsme neměli nic společného

Vladislav Veselý přišel na svět 16. srpna roku 1948. S rodiči žil v obci Počátky nedaleko Telče. „Moji rodiče byli úplně normální lidé. Mamka pracoval v masně v Krahulčí, kde táta dělal mistra,“ popisuje své rodinné zázemí pamětník. Doma poslouchali západní rádiové stanice. „S bolševiky jsme nikdy neměli nic společného,“ dodává.

Po základní škole se Vladislav Veselý začal učit nástrojářem při podniku Tesla Jihlava. Pak tři roky navštěvoval střední průmyslovku. „V roce 1966 jsem se vyučil a to už byla taková uvolněnější doba. Člověk si tehdy myslel, že je potřeba si doplnit vzdělání,“ vysvětluje Vladislav Veselý.

Volové, přepadli nás Rusové

Když do Československa vtrhla 21. srpna 1968 vojska Varšavské smlouvy, pracoval pamětník stále v jihlavské Tesle. „Okolo páté hodiny ráno jsem si pustil rádio a tam hlásili, že přijeli Rusové. Tak jsem začal řvát, vletěl jsem do místnosti vedle, kde spali kluci. Křičel jsem na ně: ‚Vstávejte, volové, přepadli nás Rusové,‘“ vzpomíná pamětník.

Nebyl to však zdaleka jediný hluboký zážitek, který v něm ze srpnové okupace zůstal. „Asi druhý den stály na protějším kopci nad Jihlavou tanky. Jeden vedle druhého – a mířily na město. Jeden kolega z Tesly vzal krumpáč, že prý půjde stavět barikády. Kopal kostky někde na náměstí, ale samozřejmě si nepomohl,“ popisuje marné snahy jednotlivce vzdorovat okupaci. 

Prvního října 1969 nastoupil Vladislav Veselý na vojnu, nejprve sloužil v Jindřichově Hradci, pak jej převeleli do Znojma. „Tam byla odloučená rota průzkumného praporu,“ vysvětluje. Vladislav Veselý odposlouchával rádiové spojení v Rakousku: „Tenkrát se nic takového nesmělo proti neutrálnímu státu dělat. My jsme ale monitorovali, co se kde šustlo, a samozřejmě jsme nikdy nesměli nic říct,“ upozorňuje.

Ve vazební cele byl přes šest týdnů

Po takřka dvouleté vojenské službě, přesně 32 dní před propuštěním do civilu, odvezli Vladislava Veselého do vazební cely v Brně-Bohunicích. Dal totiž veřejně najevo svůj odpor ke komunistickému režimu. Do klubovny, kde se vojáci scházeli u televize, někdo přinesl Rudé právo. „Kluci mě znali, a tak mě asi chtěli trochu vyprovokovat. V novinách byla stránka psaná azbukou. Roztrhal jsem ji a sprostě nadával,“ prozrazuje pamětník.

Někdo Vladislava Veselého udal a začala ho vyšetřovat Vojenská kontrarozvědka. Ve vazbě strávil Vladislav Veselý 43 dní. „Na cele jsme byli čtyři. Měli jsme jen deky a matrace, všehovšudy tam stála jedna židlička,“ poznamenává. Po celou dobu měl strach, že půjde do vězení.

Svědčil proti mně Grebeníček

Kdo tehdy Vladislava Veselého udal, není jasné. Jedním z těch, kteří však svědčili v jeho neprospěch, byl pozdější celorepublikový předseda Komunistické strany Čech a Moravy Miroslav Grebeníček. 

Na začátku 90. let pamětník napsal několik textů o svém případu. Vycházel z vlastních vzpomínek a také z dokumentů obžaloby. „Když jsem článek s Grebeníčkem vytáhl, tak on začal rozhlašovat, že na mě podá žalobu. Já jsem ale nikdy neřekl, kdo mě udal. Pouze jsem napsal, kdo proti mně svědčil. Což je obrovský rozdíl. Oni proti mně svědčili, to je na dokumentu obžaloby,“ vysvětluje Vladislav Veselý. 

O případu natočila v 90. letech Česká televize jeden z dílů svého investigativního pořadu Nadoraz. Ani v něm se však Miroslav Grebeníček k věci blíže nevyjádřil a vinu odmítl. Připustil ale, že s Vladislavem Veselým na vojně byl a že mezi sebou neměli dobré vztahy. Reportáž je dostupná v archivu České televize a obsahuje mimo jiné dnes již ztracený dokument advokáta Zdeňka Steinmanna, kde stojí, že v případu Vladislava Veselého byl Miroslav Grebeníček vyslýchán. 

Měl jsem cejch

Po vojně nastoupil Vladislav Veselý do masokombinátu v Krahulčí. Až do konce roku 1989, kdy se zhroutil komunistický režim, však prý cítil cejch, který mu pomyslně vypálily desítky dní v brněnském vězení. Během normalizace se Vladislav Veselý seznámil s manželkou a společně vychovali dvě děti.

Listopadové události roku 1989, vlna protestů a zároveň naděje dorazila také do Telče, kde pamětník s rodinou žil. Ředitel masokombinátu prý během generální stávky Vladislava Veselého varoval. „Ne, abys tady dělal revoluci,“ vzpomíná pamětník na slova svého šéfa. Varovného příkazu ale Vladislav Veselý nedbal a spolu s dalšími zhruba patnácti lidmi z Telče založil Občanské fórum. „Odemkli jsme místnost v hudební škole, nahrnuli se tam a začali psát prohlášení, že se v Telči zakládá Občanské fórum,“ uvádí. V prohlášení mimo jiné požadovali potrestání funkcionářů, kteří byli v Praze odpovědní za agresi vůči studentům.

Masokombinát znovu vlastní estébáci, povzdychl si

Když se Občanské fórum začalo rozpadat, nepolevil Vladislav Veselý ve svých politických aktivitách a založil místní buňku ODS. „Pomalu jsme se rozvíjeli. Jedna z prvních výrazných osobností tady byl Miloš Vystrčil, který nás tlačil a tlačí nás dodnes. My už jsme totiž začali být líní,“ podotýká s úsměvem.

V masokombinátu Krahulčí zůstal Vladislav Veselý až do důchodu. Situaci ve firmě ale sledoval i nadále. Malé masokombináty z okolí Telče dnes spadají pod holding Agrofert. „Masnu převzal Babiš. Znovu to ti estébáci dostali. A nejen Krahulčí, ale i Kostelec, Studené a Hodice. Existují dokumenty, jakým způsobem podnikům půjčoval peníze, a pak jim to sebral,“ říká na závěr vyprávění pro Paměť národa Vladislav Veselý.