Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Tomáš Veselý (* 1940)

Otce odvedli na výslech. Už jsme ho neviděli

  • narozen 27. června 1940 v Bratislavě Oskarovi a Anežce Weissovým

  • pocházel ze smíšeného židovsko-křesťanského manželství

  • během války žil s rodinou ve slovenské Staré Turé

  • po válce si rodina změnila jméno z Weiss na Veselý

  • od roku 1946 žil pamětník v Ostravě

  • roku 1958 maturoval na obchodní akademii

  • mezi lety 1959–1961 sloužil základní vojenskou službu v Nitře

  • 21. srpna 1968 jako zaměstnanec Vítkovických železáren protestoval proti invazi vojsk Varšavské smlouvy

  • účastník demonstrací v lednu 1989

  • v roce 2023 žil v Praze

Během druhé světové války prožívala rodina Weissových krušné chvíle, protože rodiče žili ve strachu z možné deportace do jednoho z koncentračních táborů. Nakonec je uchránilo smíšené manželství rodičů – židovského vyznání byl totiž pouze otec, který byl navíc význačným obchodním zástupcem jedné italské textilní firmy. Tomáš Veselý (tehdy ještě Weiss) strávil se svou sestrou Olgou, bratrem Milanem a rodiči válečná léta ve slovenské obci Stará Turá u jednoho z místních sedláků. Konce války se naneštěstí nedočkala sestra, která zemřela na zánět mozkových blan. Zbytek rodiny mohl ve zdraví oslavovat příchod lepších časů. Z Weissových se příhodně po roce 1945 stali Veselí – německy znějící jméno už nechtěli používat.

Maminka byla křesťanka, otec byl židovského původu

Tomáš Veselý, rozený Weiss, se narodil 27. června 1940 v Bratislavě Oskarovi a Anežce Weissovým. Jeho otec pracoval jako obchodní zástupce textilní firmy sídlící v italském městě Orbassano. Pocházel z židovské rodiny. Jeho otec Filip Weiss, dědeček Tomáše Veselého, působil jako rabín, ale on i jeho žena zemřeli ještě před druhou světovou válkou. Anežka Weissová byla katolička a pocházela z Orlové a se svým mužem se seznámila v Bratislavě, kde pracovala jako švadlena v textilní firmě Manderle.  Ani jeden z rodičů nekonvertoval, v rodině Tomáše Veselého se tedy dodržovaly židovské i křesťanské zvyky.

Většinu války prožili Weissovi ve Staré Turé, kam odešli z Bratislavy. Proč si našli bydlení zrovna v této malé obci nedaleko českých hranic, Tomáš Veselý neví. Zázemí našli u jistého Alexandra Valenty. „Bylo tam ukryto více lidí, ale nevím kolik. Staral se o nás jako o rodinu katolický kněz Alfons Ščepko,“ vypráví. Tomáš Veselý mluví o několikaletém pobytu ve Staré Turé jako o skrývání, v pravém slova smyslu ovšem nešlo o úkryt, protože Weissovi byli na místním úřadě oficiálně přihlášeni. Na tato léta nemá pamětník téměř žádné vzpomínky, v paměti mu ale utkvěly události z konce války. „Když bylo bombardování, tak jsme byli ukryti v mlýně, to bylo v roce 1944. To si pamatuju, že dokonce na ten mlýn spadlo několik bomb, ale protože ty bomby byly vyráběny, myslím, v Martině a neměly tu zápalku nebo roznětku, tak akorát to udělalo škodu hmotnou, nikoliv výbušnou,“ popisuje.

Po válce do Ostravy

V listopadu roku 1945 rodina Weissových přijala nové příjmení, z Weissových (Bílých) se stali Veselí. Proč došlo k takové velké změně ve významu příjmení, si Tomáš Veselý není jistý. Většinou se totiž příjmení po válce pouze počešťovala a změna ve významu se tak nekonala. Ve Staré Turé rodina dlouho nezůstala, chtěla se vrátit do Bratislavy, ale to se jí nepodařilo – v jejich bytě už žil někdo jiný. „Teta nás přijala v Ostravě, kde měla jeden volný byt. Bydleli jsme tam od roku 1946,“ říká pamětník. Bezstarostné období ovšem dlouho netrvalo. V únoru 1948 se komunisté chopili moci a rodinu znovu začaly sužovat problémy. „Otec měl kontakty se zahraničím ještě z doby, kdy pracoval pro italskou firmu. Někdy nám jeho známí posílali něco třeba ze Švýcarska,“ popisuje Tomáš Veselý a dodává: „Často u nás dělala StB prohlídky. Pořád něco hledali, jestli doma nemáme třeba, já nevím, nějaký zboží ze zahraničí nebo já nevím.“ Tyto informace ovšem není možné z dostupných zdrojů ověřit. V Archivu bezpečnostních složek (ABS) České republiky se nenachází svazky, ale ani záznamy o nedochovaných archiváliích vedené na otcovo jméno.

V Ostravě nastoupil Tomáš Veselý v roce 1946 na základní školu. Poté studoval obchodní akademii, kde roku 1958 odmaturoval, a začal pracovat jako úředník Nové huti. Mezi lety 1959–1961 sloužil základní vojenskou službu v Nitře. Poté se oženil s Marií Struhalovou, která pocházela z komunistické rodiny. Roku 1963 se jim narodil syn. V té době už otec působil jako ředitel textilní firmy Darex. Několik dní po narození syna však přišel šok. „V pátek pro otce přišla StB. A už jsme tátu neviděli. Bylo mu 53 let, zemřel při vyšetřování,“ vzpomíná pamětník. Další detaily o této události Tomáš Veselý ale nezná. Vzhledem k tomu, že v ABS nejsou žádné záznamy o této události, není jasné, co přesně se stalo.

Do komunistické strany jsem nevstoupil

Následující čtyři roky pracoval Tomáš Veselý u válcovací trati ve Vítkovických železárnách. Zároveň působil i jako asistent kameramana a příležitostně i jako kameraman Československé televize. Kvůli práci neměl dostatek času na rodinu, a tak se po nějaké době manželství rozpadlo. Uvolněnou atmosféru druhé poloviny šedesátých let tolik neprožíval, protože politika ho příliš nezajímala. Invaze vojsk Varšavské smlouvy ho ale zasáhla. Prožil ji ve Vítkovických železárnách. „Pamatuji si, že u vysokých pecí jsme si lehli před ty tanky, když tam byly, to si pamatuju ještě dneska. Vím, že bylo nebezpečí, že nás ty tanky přejedou,“ vzpomíná. Morava a Slezsko byly prvními oblastmi, které vojska Varšavské smlouvy obsadila. Ve dvě hodiny ráno 21. srpna 1968 překročily sovětské a polské tanky most v Českém Těšíně. Generál G. P. Jaškin měl podle zdrojů v ocelovém městě spojence, takže se vojska rychle dostala ke zdejším strategickým oblastem, jako jsou Nová radnice, Vítkovické železárny či Nová huť. Ostravané proti invazi jako jinde protestovali. V prvních dnech srpnové okupace Ostrava ukázala silný a odmítavý postoj, do něhož se svým činem zapojil i Tomáš Veselý.[1]

Prvotní odhodlání však časem ze společnosti vyprchalo a nastalo období normalizace. Roku 1969 se Tomáš Veselý znovu oženil a přestěhoval se za svojí novomanželkou do Prahy, kde se jim narodili tři synové. Následující dvě desetiletí pracoval ve státním podniku Barvy laky, kde se dostal až na místo náměstka. Do komunistické strany i přes mnoho nabídek nikdy nevstoupil. Během Palachova týdne v lednu 1989 se v Praze účastnil protirežimních demonstrací.

Po celý život zůstal věrný židovské myšlence a v novém tisíciletí se stal členem Židovské obce v Praze. V roce 2023 žil v Praze, v židovské obci se účastnil řady akcí a pravidelně chodil tancovat.

 

[1] Srpen 1968 na severní Moravě a ve Slezsku: demonstrace, zaťaté pěsti a nadávky. Online. NAVRÁTIL, Boleslav. Moravskoslezský deník. 2018. Dostupné z: https://moravskoslezsky.denik.cz/zpravy_region/srpen-1968-na-severni-morave-a-ve-slezsku-20180819.html. [cit. 2023-12-21].

© Všechna práva vycházejí z práv projektu: Příběhy 20. století TV

  • Příbeh pamětníka v rámci projektu Příběhy 20. století TV (Justýna Jirásková)