Mirko Veselý

„Ráno, nevím kolik bylo, táta jezdil do práce v pět, protože to do Podbaby tramvají trvalo dlouho. Vím, že se rozrazily dveře v ložnici, rozsvítilo se, on tam vlítl v uniformě, pustil rádio a byl příšerně sprostej, což předtím nikdy nebyl. A říkal, že je vyloučené, aby v uniformě někam jel, protože s Rusama nejsou žádné hračky. A zase zmizel. My jsme s babičkou šli do krámu kupovat zásoby, protože babička zažila válku, tak měla své zkušenosti. Říkala, že bude zle, nebude co jíst, jestli se rozjede něco velkého. Tak jsme šli nakoupit mouku. Ono se to nějakým způsobem uklidnilo, ale dodnes vidím strhaný a zamalovaný cedule a nápisy. A pak mě fascinovaly ty tábory, které byly kolem v polích.“

„Druhý tábor byl bizarní v tom, že jak už komunisti byli naprosto pevní v kramflekách, tak my jsme tábořili kousek za Říčanama, v údolí takového potůčku. Dvanáct dětí, stany obyčejné, půjčené. Moje máma v té době už byla vyhozená ze školy, protože jí jedna bolševická rodina vzkázala, že na žádné skautské merendě nesměla chybět, tak co by v té škole dělala. Nebyla ve straně, tak ji ze školy vyhodili. Chodila učit někam na vesnici. My byli mladí, nadšení, my netušili a chtěli jsme to nějak dělat. Ona říkala: ‚Hele, to nebude dobrý, vemte si s sebou něco, abyste aspoň nástěnku mohli zakrýt.‘ V té době vycházel ruský časopis, jmenoval se Ogoňok. V něm vyšla dvoustrana, mapa Sovětského svazu, malovaná. Tu jsme si s sebou vzali. Byli jsme pidi tábor. Já, bratr jako vedoucí, ještě jeden kluk a dvanáct kluků. Báječně jsme si to užívali. Najednou na loučku přijela černá, nablýskaná šest set trojka. Vylezla z ní ženská z komunistické rodiny, jmenovali se Kyzlíkovi, a nějací lidé z okresu. Přijeli nás kontrolovat, jaké orgie skautské tam děláme. Já jsem akorát zařval: ‚Skoč k nástěnce, dej tam tu mapu!‘ Na nástěnce byl týdenní rozkaz, ten se překryl mapou. Oni vyrazili táborem. Kontrolovali. Bylo tam jen ohniště a pár stanů. A na té nástěnce dole zpod té mapy koukal nápis: Večeře – Setonův hrnec. Koukala a ptala se, co to je. Já říkal: ‚Soudružko, to je jako u cikánů, maso v díře.‘ Tak se sebrali a odjeli.“