„Pak [pozn. autor – jsme] byli už rozdělení do různých bloků. My jsme byli v bloku 53. Neměli jsme nic než slamníky na zemi, takže každý dostal jednu deku a leželi jsme tři na dvou slamnících přikrytí dekami takhle napříč. Doktor Machotka a Navrátil, to byli moji kumpáni. Pak nás zase rozsadili další den do určitých bloků.“
„Mohli jsme se trochu obléct, jeli jsme auty někam za Prahu, tam jsme si asi mohli odskočit, a vezli nás do Ruzyně. Uchystali na nás takovou léčku. Pustili nás branou před síní do jízdárny, a aby to nebylo tak jednoduché, tak natáhli lano přes vchod, abychom všichni přes to padli. A nás jako mlátili. To bylo [pozn. autor – z toho důvodu], aby nás psychicky zlomili.“
„Tak jsme [pozn. autor – jeli] do toho Oranienburgu. Tam byla továrna. A jezdila kolem auta nákladní a pak se zjistilo, že tam měly výfuk z auta do toho. Ale tam nezabíjeli lidi takhle. Viděl jsem tam potom, prostě [pozn. autor – byla] pec jako na chleba a tam se to strčilo na takovém prknu. Oprátky tam byly. Tam byly vyškrábané zdi, když věšeli. Nebo když je stříleli do týla při koupání.“
Práce osvobozovala lidi, Arbeit Macht Frei, takže on pracoval a doufal v propuštění
Karel Veselý se narodil 5. prosince 1916 v Blatné v tehdejším Československu. Otec sloužil v armádě v první světové válce a po vytvoření Československa pracoval jako adjunkt na panském dvoře v Blatné. Maminka byla v domácnosti. Pamětník absolvoval strakonické gymnázium a v roce 1935 odešel studovat medicínu na Karlovu univerzitu v Praze. V roce 1938 ještě využil možnost studentské stáže ve Francii, ze které se o rok později vrátil. Krátce nato byl ve Švehlově koleji dne 17. listopadu 1939 zatčen, společně s dalšími vysokoškolskými studenty krátce zadržován v ruzyňské jízdárně a poté transportován do koncentračního tábora Sachsenhausen, kde byl vězněn až do 19. ledna 1942. Po propuštění nastoupil jako laborant do strakonické nemocnice. V roce 1945 aktivně působil ve Škvořeticích v organizaci Niva, která byla součástí odbojové organizace Předvoj, a v jižních Čechách zažil i osvobození americkou armádou. Po válce úspěšně dokončil studium medicíny, přestěhoval se do Prahy a v roce 1946 nastoupil na interní kliniku, kde působil až do roku 1954. Poté pracoval v Hodoníně a v roce 1960 se vrátil do Prahy a působil v Krči. V roce 2015 žil osmadevadesátiletý Karel Veselý v Praze.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!