Lidem dnes chybí vlastenecké cítění
Bohumil Venclík se narodil 13. ledna 1924 v Tovačově do tradiční hrnčířské rodiny. Jeho otec pětadvacet let vykonával funkci náčelníka tovačovského Sokola a byl také členem představenstva Sokolské župy Středomoravské - Kratochvílova. Ještě v březnu roku 1939 se otec zapojil do odboje. Stal se velitelem 5. okrsku odbojové organizace Obrana národa. Při roznášení letáků a jako spojka mu pomáhal také pamětník. Rodina za války rovněž ukrývala hledaného odbojáře Rajmunda Navrátila. Ten po zatčení a tvrdých výsleších prozradil své přechovávatele. Dne 3. prosince 1943 gestapo zatklo otce, matku i pamětníka. Otec Bohumil Venclík starší byl odsouzen k smrti a 26. května 1944 popraven ve věznici v Praze na Pankráci. Matka si od soudu odnesla trest pěti let vězení a pamětník osmnáct měsíců. Matku poté transportovali do věznice v Jaueru (Jaworu) ve Slezsku. Ke konci války musela podstoupit pochod smrti do Drážďan. Z tří tisíc vězňů ustupujících s dozorci před frontou jich prý došlo jen pět set. Domů se vrátila v červnu 1945. Bohumila Venclíka po soudu převezli do věznice v bavorském Bernau. Po pěti měsících věznění ho ze zdravotních důvodů propustili a pak se až do konce války léčil. Po válce pamětník opět obnovil rodinné hrnčířství, ale v roce 1951 mu komunistický režim zakázal výkon živnosti. Bohumil Venclík mladší pak až do penze pracoval ve štěrkovně v Tovačově a v tomto malém městě stejně jako generace jeho předků dodnes bydlí.