„Ty první bojové střety, my jsme přejeli to Krosno, vyjeli jsme, jak začala ofenziva. Nevím přesně, ale asi nějak odpoledne. Náš prapor jel přes Krosno. To se jelo krokem bez světel. A nad ránem jsme se dostali za Machnówku. Tam pěchota zastavila. V lese už byli Němci. Tak jsme se otočili a vrátili jsme se do Machnówky.“
„Za Machnówkou bylo takový údolí a pak byl les a v tom lese byli Němci. Naše pěchota byla zalehlá za tou Machnówkou. Byly tam poměrně velký ztráty a už odpoledne byla pěchota tak zdecimovaná, že náš prapor musel zaujmout obranu přes tu Machnówku. Tu linii jsme drželi asi od tří hodin. Večer, když se setmělo, nás spojaři stáhli, abychom natáhli vedení. No tak jsme rozmotávali kabel, ještě jsme nedošli, kam jsme měli dojít, na sbor, a byl rozkaz smotat a vrátit se. Tak jsme se vrátili a náš prapor z té Machnówky odjel do jakési vesnice.“
„Tenkrát se ještě Němcům poměrně věřilo. Že nás od toho ruského blahobytu vysvobodí. Brzy se na to ale přišlo. Ukrajinci říkali, že je to stejná Mařenka, akorát jiná zástěrka. Že jsou to stejné režimy.“
„V Rovně sem tam nějaký nálety byly, ale nebylo to nejhorší. To když jsme hned jeli z toho Dubna do toho Lucku, tak nás před Zdolbunovem napadly letadla. Jenže bylo to v noci, takže nakonec sházely bomby, ale ty nedopadly na vlak. Protože náš vlak nebyl pořád na jednom místě. Občas couval nebo popojížděl, aby měnil místo.“
Antonín Vaník se narodil v roce 1926 v obci Dorohostaje v polské části Volyně. V březnu 1944 vstoupil v pouhých 17 letech do československého sboru. V Bukovině stavěl výcvikový tábor a jako spojař u ženistů se zúčastnil karpatsko-dukelské operace a bojů na Slovensku. Po válce byl několikrát převelen. Mimo jiné byl v obci Blažim ve vojenské skupině Žatec. Po demobilizaci mu byl přidělen statek v Lubníku u Lanškrouna, kde začal soukromě hospodařit. V roce 1950 vstoupil do JZD a stal se agronomem. Už v roce 1953 z družstva odešel a sedm let potom soukromě hospodařil. Pod nátlakem se v roce 1960 do družstva vrátil. Antonín Vaník zemřel 8. listopadu roku 2020.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
