Nina Vallion

* 1931

  • „Potom během revoluce musel utéct a byla to všelijaká dobrodružství, že ho nějak chytli, tři vojáci ho chytili a vysvlékli ho a že ho zastřelí i s jeho kamarádem. A tak ještě prosil o cigaretu, a když si voják dal přes rameno pušku a zapaloval ji, tak vzal pušku a probodl ho. Druzí dva utekli, tak se oblékli a utíkali taky. Jediné, co si pamatuju, tak se dostal na loď, která jela přes Černé moře do Konstantinopolu, ale jel v uhlí.“

  • „Po válce si říkáme s maminkou: 'Pojeďme se podívat do Trnavy.' Bylo to rok nebo nějaký čas po válce. Tak jedeme do Trnavy a vidíme lidi, které bychom snad i poznaly, ale oni přechází na druhou stranu ulice. A včil nakonec jeden pán, co se s námi znal, přijde k nám a povídá mamince: ‚Vy byste měly odjet, protože když přijeli Rusi, tak hledali vašeho muže hned první den, co přijeli. Není to tady pro vás bezpečné.‘ Tak jsme se otočily a jely zpátky do Břeclavi. Jak byl otec známý – musel být hodně známý, ale detaily [neznám], on se nám nesvěřoval, což bylo od něj chytré. A dal nás do bezpečí, takže si nemáme na co naříkat. Byl velice proti Rusům. A já se mu nedivím.“

  • „Učili jsme se jen tak do deseti ráno, protože pak začaly poplachy a šli jsme domů. Můj bratranec choval králíky, tak jsme ho měli k obědu. Měla jsem to moc a moc ráda. Ale bylo trochu zamračeno a včil se země celá třásla těmi motory. Letěli hodně nízko a říkám: ‚Dneska to dostaneme!‘ A bum, a začali bombardovat! Akorát že chtěli bombardovat nádraží a shodili bomby o pár vteřin později a vybombardovali domy.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 05.07.2023

    (audio)
    délka: 02:42:57
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Člověk se musel naučit lhát, aby přežil. Věřit se nedalo nikomu

Nina Vallion v roce 2023
Nina Vallion v roce 2023
zdroj: Post Bellum

Nina Vallion se narodila 1. dubna 1931 v Bratislavě jako Anna Jeremenková kubáňskému kozákovi v exilu Grigoriji Leonťjeviči Jeremenkovi a Marii, rozené Zajíčkové, ze Záhorské Vsi na slovensko-rakouských hranicích. Otec, který přišel na svět 1. ledna 1897 v Jekatěrinodaru, sloužil v hodnosti kapitána v době ruské občanské války v bělogvardějské armádě generála Pjotra Nikolajeviče Wrangela. Od podzimu roku 1921 žil coby exulant v Československu a pravděpodobně nabídl své služby československé zpravodajské službě. Od konce 20. let žil v Bratislavě, kde se také seznámil s matkou pamětnice a založil rodinu. Na podzim roku 1944 přesídlila pamětnice s matkou a malým bratrem Petrem z Trnavy do Břeclavi k prarodičům a otec uprchl před osvobozující sovětskou armádou do Německa, kde se vydal Američanům. Pravděpodobně po komunistickém převratu v Československu emigroval do USA, kam ho posléze legálně na zaoceánském parníku vyplouvajícím z Francie následoval i zbytek rodiny. Zprvu žili v New Yorku, kde si pamětnice ihned našla práci, a až později si doplnila vzdělání. Pracovala jako obchodní cestující, zastávala místo technické kresličky v projekční kanceláři a po pěti letech získala americké občanství. V polovině 50. let si v Oklahomě otevřela módní salón. V letech 1968–1971 žila s druhým manželem Robertem Vallion a dětmi v Mnichově. Po návratu do USA zakotvili v hlavním městě státu Oregon, v Portlandu. Věnovala se fotografování a později dokonce absolvovala studium práv a na několik let se stala podnikovou právničkou. Poté až do odchodu na odpočinek našla zalíbení v podnikání v gastronomii. Několik posledních let svého života se také věnuje malbě. V roce 2024 žila v USA v Portlandu.