Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Karel Valenta (* 1945)

Zachovejte si rovnou tvář

  • narozen 27. března 1945 v Josefovské pevnosti, nedaleko Jaroměře

  • prvních sedm let svého života prožil v Josefově se svým dědečkem, legionářem Františkem Palašem

  • v roce 1952 se Karel přestěhoval za rodiči do Prahy, kde nastoupil na základní školu

  • studoval na střední hotelové škole

  • s manželkou vychoval tři syny

  • v srpnu 1968 byl svědkem boje o Československý rozhlas

Karel Valenta se narodil 27. března 1945 v Josefovské pevnosti, nedaleko Jaroměře. Tam prožil prvních sedm let svého života. Velkou část dětství strávil jen se svým dědečkem Františkem Palašem. Pro Karla byl silnou osobností a jeho postoje ho ovlivnily. Legionář František Palaš se v roce 1915 dostal do zajetí, společně s přáteli se mu podařilo ze Sibiře uniknout. Příhody z první světové války pamětník slýchal už od raných let.

Koně jako lék

Ve třech letech prodělal Karel obrnu, k uzdravení mu pomohla i hipoterapie, tedy léčebná jízda na koni. Tu mu přímo v Josefově zajistil právě jeho dědeček František Palaš. „Naučil jsem se jezdit na koni a pak jsem dostal i svého koně. Díky tomu jsem se z toho dostal,“ vypráví pamětník. V roce 1952 se Karel přestěhoval za rodiči do Prahy, kde nastoupil na základní školu. Důvodem stěhování bylo i to, že komunisté vyhodili z armády Františka Palaše jakožto bývalého legionáře. „Dědovi nabízeli vysokou funkci v armádě, když vstoupí do strany. Děda byl ale hrdý chlap, takže si vzal koně a šavli a šel,“ vzpomíná Karel.

Práce mě celý život bavila

V Praze pamětník nastoupil do první třídy. Na období na základní škole rád vzpomíná. Měl dobré učitele, kteří Karlovu třídu brali na pravidelné výlety do přírody. Po ukončení základního vzdělání studoval na střední hotelové škole. Tato volba předurčila celý jeho život. Až do svého odchodu do důchodu pracoval na různých pozicích v hotelech. V zaměstnání se také seznámil se svojí manželkou. Později společně vychovali tři syny. Díky svému zaměstnání měl Karel možnost i během komunismu cestovat do západních zemí. Před rokem 1968 se několikrát podíval do Velké Británie. „Za prezidenta Novotného jsem odjel do Alžíru, kde jsem dělal v hotelu Auletti, to patřilo Francouzům. Bylo to nádherný,“ vzpomíná Karel.

Když přijeli „osvoboditelé“

Invazi vojsk Varšavské smlouvy prožíval pamětník, ostatně jako většina národa, velmi emotivně. „Přijeli nám ‚osvoboditelé‘. Rusové postavili tanky před důležité budovy... Vzhledem k tomu, že my jsme bydleli nad muzeem, ze střechy jsme viděli jak na muzeum, tak na rozhlas. V noci se tam střílelo těmi světelnými patronami. Nebyla to žádná legrace,“ vypráví o dění v srpnu 1968 Karel. Normalizační léta prožil se svojí rodinou bez větších problémů. Sametovou revoluci v roce 1989 pak přivítal s nadšením. „Oddechli jsme si. Už jsme mohli hovořit, o čem jsme chtěli. Mohli jsme žít podle toho, jak jsme chtěli,“ dodává Karel. Po revoluci začal pamětník podnikat v hotelnictví. Dnes (2022) žije Karel Valenta ve Stráži nad Nisou.

© Všechna práva vycházejí z práv projektu: Příběhy našich sousedů

  • Příbeh pamětníka v rámci projektu Příběhy našich sousedů (Justýna Malínská (Jirásková))