Vladimír Vach

* 1929

  • „Já jsem rád, že jsem do toho přišel, a musím říct, že… Já nepatřil do té skupiny tzv. Posádky Vorvaně. To byli Oskar, Dulín, Plavec, Eman, Sergej, to byl kádr. A můžu ti říct, že díky nim jsem se – vždyť mně bylo šestnáct, když jsem tam do toho skautingu podruhé přišel, zpětně, jako nováček. Díky nim a jejich působení, protože rozhodující je kolektiv, ve kterém žiješ, si myslím, že mě a nakonec i já je, protože pak je to už všechno společný, že jsme se zformovali natolik, že z nás zůstali slušný lidi.“ (pláče)

  • „A na cestě zpátky, asi v jednu hodinu, ve Mstěticích zůstal stát nákladní muniční vlak. A osobní vlak Praha – Nymburk. Začali houkat a přiletěli tam ,kotláři´ [letouny útočící na lokomotivy]. Byly to ty dvoutrupový lightningy, viděl jsem černocha za tím. Ti to vzali, takhle proti sobě, stříleli, ne po délce vlaku, stříleli na lokomotivy. Viděl jsem, jak ty střely do těch nákolků vrážejí. To jsem skutečně viděl. Ze začátku jsem byl hrdina a nepospíchal jsem. Lidi se cpali ven… Můžu říct, že člověk teprve v takto napjatých situacích, kdy skutečně nevíš, co se děje, jsou lidi absolutně bezohlední. Za každou cenu se rvali – někteří – ven z toho vlaku. Ženský, chlapy nevyjímaje, to nehraje roli. Skutečně bych řekl, že jsem byl z toho disgustovanej. Znechucenej. Když jsem tohle viděl.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 31.01.2020

    (audio)
    délka: 02:00:27
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Díky skautingu jsme zůstali slušnými lidmi

Vladimír Vach při natáčení
Vladimír Vach při natáčení
zdroj: natáčení

Vladimír Vach, skautským jménem Jufura, se narodil 1. května 1929 v Nymburce v rodině železničáře. V roce 1938 vstoupil do místního skautského oddílu, jeho činnost však v roce 1940 nacistické úřady zakázaly. Za války se vyučil strojním zámečníkem ve vysočanských závodech Kolben-Daněk, už tehdy si ale uvědomoval, že má ambice dále studovat. Po válce se vrátil ke skautingu. V Nymburce v té době působily dva vodácké oddíly, Posádka Vorvaně a Modrá flotila. Vladimír Vach se stal členem druhého z nich, přátelil se však i se členy Posádky Vorvaně. Místem skautských schůzek byla klubovna Tortuga ve vile manželů Rumlových v nymburském Zálabí. V roce 1948 Vladimír Vach začal studovat na ČVUT a cesty nymburských skautů se postupně rozcházely – někteří se zapojili do protikomunistického odboje, někteří později emigrovali. Po absolvování vysoké školy Vladimír Vach na fakultě zůstal jako odborný asistent. V roce 1958 byl z kádrových důvodů vyhozen – kvůli údajnému buržoaznímu původu jeho manželky Hany. Později pracoval ve Výzkumném ústavu chemických zařízení a Výzkumném ústavu ocelářském, kde zůstal až do roku 1990. V roce 1968 při obnově skautského hnutí pomáhal při stavbě letních táborů.