„Zkrátka začali se modlit, klekali si a začali se modlit: Archanděli Gabrieli, proti úkladům ďábelským budiž nám záštitou, kéž Bůh přikáže jemu, pokorně prosíme, satana a jiné zlé do pekla svrhni! – A teď to pořád mleli dokola bez pauzy, jako kolovrátek. A rodiče najednou pochopili, jak mi vyprávěli později, a lidé to také pochopili, a začali si všichni klekat. A oni [tajní] byli většinou vpředu u té kazatelny a snažili se ho vypískat. Ale on [Beran] to věděl a on je převezl. On musel mít nějakou spojku na StB, ale oni se mu pak vymstili, až v noci ho převezli. A měla s tím do činění paní Brožová… A ten zážitek, když tam šli ti chlapi, oblečení v těch kožeňákách, a ti, když to viděli, tak překračovali lidi, aby se dostali ke sloupům, aby nebyli mezi pokleknuvšími tak vidět.“
„Íra s matkou přežily jediné. A můj bratr byl v oktávě, ale víc byl nasazován do nějakých závodů, a taky byl vždycky na dva měsíce u Toth, což byla nějaká organizace, a ten taky pomáhal vyhrabávat Íru, a jinak celý dům kromě nich zahynul.“
„My jsme naštěstí nebyli přímo postiženi, jeden bratranec byl, ale vlastně to byl polobratranec, [jeho matka byla] maminčina sestřenice, a ten nejdřív tedy byl stlučen na Pankráci, přišla teta a plakala. A asi to dělali naschvál, že jí ho předvedli zbitého. Nebo jako v jiném případě, že poslali po vězni, který zemřel, oni většinou umírali na zápal plic, ať [matka] pošle čistou košili, a místo ní jí dali jeho zkrvavenou, a to přece nemuseli, mohli tu starou spálit, ale oni si v tom asi libovali. Ale jestli se přiznal, to nevím. Byl v kriminále v Drážďanech a přežil. Přece jenom byl značný rozdíl mezi vězením v Německu a koncentrákem, tam se snažili je všechny zabít. Tak když někdo přežil, tak většinou z toho vězení. A on se vrátil, přišel hubený, oholený, ale živý.“
Milena Urbánková Borská se narodila 27. září 1928 v Praze v rodině Borských. Původní německé jméno Bernreiter si otec pamětnice počeštil. Rodiče provozovali menší cukrárnu v Praze na Vinohradech. Milena navštěvovala církevní školu a poté obchodní akademii. Během válečných let byla totálně nasazena v Aeru Letňany, účastnila se Pražského povstání. Chodila do skautského oddílu vedeného manželi Skálovými, kteří byli po únoru 1948 uvězněni. Vzpomíná také na bohoslužbu celebrovanou kardinálem Beranem krátce před jeho internací.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!