Milena Urbánková-Borská

„Íra s matkou přežily jediné. A můj bratr byl v oktávě, ale víc byl nasazován do nějakých závodů, a taky byl vždycky na dva měsíce u Toth, což byla nějaká organizace, a ten taky pomáhal vyhrabávat Íru, a jinak celý dům kromě nich zahynul.“

„My jsme naštěstí nebyli přímo postiženi, jeden bratranec byl, ale vlastně to byl polobratranec, [jeho matka byla] maminčina sestřenice, a ten nejdřív tedy byl stlučen na Pankráci, přišla teta a plakala. A asi to dělali naschvál, že jí ho předvedli zbitého. Nebo jako v jiném případě, že poslali po vězni, který zemřel, oni většinou umírali na zápal plic, ať [matka] pošle čistou košili, a místo ní jí dali jeho zkrvavenou, a to přece nemuseli, mohli tu starou spálit, ale oni si v tom asi libovali. Ale jestli se přiznal, to nevím. Byl v kriminále v Drážďanech a přežil. Přece jenom byl značný rozdíl mezi vězením v Německu a koncentrákem, tam se snažili je všechny zabít. Tak když někdo přežil, tak většinou z toho vězení. A on se vrátil, přišel hubený, oholený, ale živý.“