Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Zuzana Tvrzská (* 1955)

• narozena v roce 1955

• spolužačka Miroslava Jirounka, pozdějšího disidenta a chartisty

• normalizační poměry na gymnáziu za ředitele Nerada

Děti mezi panely

Zuzana Tvrzská, rozená Hesová, pochází z Mladé Boleslavi, kde se narodila roku 1955. Město na přelomu padesátých a šedesátých let zažívalo mohutnou přestavbu a modernizaci. V Mladé Boleslavi vyrůstala nová sídliště z panelových domů. „Zbourali všechny ty stodoly a baráky, co tam byly, a začali stavět paneláky, co vymyslel pan Osvald Döbert, který se potom tím prsil po celém světě, jak úžasnou zástavbu tam udělal.“ Stavba se nevyhnula ani úplnému centru města. Zuzana Tvrzská vzpomíná na dětství strávené v kulisách výstavby. „To bylo něco neskutečného – roury od kanalizace, to byly naše prolézačky. No dětství krásné.“ Jedním z party kamarádů, kteří si hráli mezi rozestavěnými domy, byl i Miroslav Jirounek, dlouholetý kamarád pamětnice a později disident a chartista.

Uplakaní školáci

Jeden z jejích nejsilnějších okamžiků strávených na základní škole se odehrál po příjezdu okupačních vojsk do Československa roku 1968. Škola stála nedaleko kasáren a žáci z oken sledovali se slzami v očích, jak kasárny opouštějí českoslovenští vojáci a střídají je vojáci okupačních armád. „Brečeli jsme všichni, jak jsme byli třináctiletí haranti. Také jsme kvůli tomu byli právě s Mirdou Jirdou [Miroslavem Jirounkem] u pana ředitele, protože se mu to nelíbilo, že jsme se tam takhle loučili a mávali.“ Všeobecná nálada společnosti byla ponurá. „Tatínek šel v osmašedesátém do důchodu, což ho asi trochu zachránilo, protože ta naděje, která začala svítat a potom byla tak strašně zahubená, to bylo něco hrozného. To snášel strašně špatně.“ Kamarád Mirek byl už v těchto letech „problematický“ a s učiteli neustále diskutoval. „Já jsem s ním souhlasila, vždycky jsem byla na jeho straně, ale nikdy jsem to tedy asi moc [neprojevila]. Párkrát, když jsme byli v té ředitelně, tak jsem Mirka uklidňovala, ať to nechá být, že je ten ředitel stejně blbej, tak proč se s ním baví.“

Křížky a vlasy

Po základní škole pokračovala Zuzana Tvrzská na gymnázium. Vzpomíná na poslední zvonění maturantů v roce 1972. „Pamatuji si to jako něco úžasného, oni udělali parodii na celý profesorský sbor.“ Studentům se to velice líbilo, vedení školy již méně – následující rok maturanti směli mít rozloučení se studiem už jen velmi umírněné a další ročníky ho pro jistotu neměli povolené vůbec. Ředitelem školy byl v té době svou přísností proslulý František Nerad. „Když něco chtěl, tak to direktivně nařizoval, nepřipouštěl diskusi.“ Ve škole bylo zakázáno nosit křížek na krku, což ředitel nekompromisně prosazoval – studentům, kteří mu odporovali, neváhal dokonce křížek z krku strhnout. To se stalo například spolužákovi Pavlu Kučírkovi. „Pavel byl věřící, chodil do kostela a ten křížek nosil ne z frajeřiny, protože tenkrát to z frajeřiny nosil každý druhý. Ředitel se na něj rozčílil na chodbě, ať to sundá. Pavel řekl, že ne, že to má z přesvědčení a že si to nenechá vzít.“ Zakázáno bylo leccos. „Bylo to schováno pod větu, že do školy máme chodit upravení a slušně vypadat.“ V praxi to znamenalo mimo jiné i to, že chlapci nesmí mít dlouhé vlasy. „Když nepřišel ostříhaný, tak ho ředitel normálně bafnul za vlasy a švihnul s ním o zem.“

Vyhazov pro kamaráda

Výbušná situace nastala rovněž při organizaci pohřbu spolužáka pamětnice Pepka Fialy. „Pan ředitel, tedy soudruh ředitel tenkrát, přišel a chtěl nám nařídit ty svazácké kroje. To jsme jednohlasně odmítli.“ Třída byla ostatně ve všem nezvykle semknutá a spolužáci drželi při sobě. Velmi problematický byl naopak vztah ředitele právě k Mirku Jirounkovi. Půl roku před maturitou byl Mirek vyloučen ze školy a posléze i ze všech středních škol v celé republice. „Byli jsme z toho všichni nešťastní, protože jsme nevěděli, proč vlastně, co tak strašného udělal. To si myslím, že byla práce soudruha Nerada.“ S Mirkem se Zuzana Tvrzská přátelí dodnes. „On mi říká Zuzko Tvrzsko, já jemu Mirda Jirda. Prostě kamarád od dětství.“