Gertruda Turnová

* 1928

  • „Jednou mě udala na policajtech… Bydleli jsme sami v kopci, žádné jiné domy tam nebyly. A když dole jel někdo na kole nebo šel pěšky, byla tam jen úzká silnice, auta tam neprojela. A tchyně mě udala, že jsem stála na silnici a projíždějící jsem zdravila: ‚Heil Hitler!‘ Takové věci mi dělala. Říkala jsem, přeci nejsem takový blbec, abych tohle dělala. Bála jsem se na někoho promluvit, měla jsem strach, že až Češi zjistí, že jsem Němka, nebudou se mnou chtít mluvit.“

  • „Vylezli dva vojáci, přišli k nám. Jeden měl granát v ruce a řekli mně a mámě, ať nastoupíme na náklaďák, že budeme pucovat brambory. Ale žádné brambory tam nebyly. Zatáhli nás do lesa a znásilnili. V tu dobu jsem neměla ani chlapa, nebo neviděla v životě mužského. Zatáhli nás do lesa, máma byla kousek ode mě a na ni šli dva vojáci. Jeden voják přitom hlídal na cestě, jestli někdo nejede. Jeden voják mi držel pistoli na hrudníku. Bránila jsem se, kopala jsem botama a furt jsem řvala: ‚Maminko, maminko,‘ a máma mi říkala, ať jsem zticha a neřvu, že mají u sebe granát, že ho můžou pustit na zem a že budeme mrtvé.“

  • „Vozil na nákladním autě blízko k hranicím munici, musely to být nějaké bomby nebo něco lehčího. Najednou už nám nepsal. A to znamenalo, když dva roky nepíše, že zahynul. Modlily jsme se, byly jsme dvě holky a máma nás vždycky hnala, abychom se šly modlit, třeba se táta vrátí.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Jiříkov, 30.05.2024

    (audio)
    délka: 02:10:25
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Ústecký kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Voják, co mě znásilnil, mě chtěl odvléct do Ruska, a tak jsem utekla

Gertruda Turnová na pásovém dopravníku na státním statku v Království u Šluknova, 1963
Gertruda Turnová na pásovém dopravníku na státním statku v Království u Šluknova, 1963
zdroj: archiv pamětníka

Gertruda Turnová se narodila 27. prosince 1928 v saském městečku Wittichenau do rodiny Poláka a Lužické Srbky jako starší ze dvou dcer. Otec Johann zahynul během druhé světové války. Maminka Agnes pracovala u sedláka na statku a měla se co otáčet, aby sebe a své děti uživila. Ke konci války znásilnili matku a pamětnici, které bylo patnáct let, sovětští vojáci. Maminka otěhotněla a porodila dceru Helgu, později se znovu vdala a druhý manžel všechny její dcery adoptoval. Gertruda ze strachu před vojákem, který ji znásilnil a chtěl s sebou odvézt do Sovětského svazu, utekla do Československa. Tam se v obci Království seznámila se svým mužem Františkem a v roce 1948 se jim narodila první dcera Eva. Vzali se o pět let později. Pamětnice získala československé občanství až v roce 1963. S manželem vychovali dohromady šest dětí, tři dcery a tři syny. Pracovala v zemědělství, její manžel byl vedoucím několika státních statků. Vedl například i hospodářství v dnes již zaniklé obci Fukov ve Šluknovském výběžku. V roce 1974 si Gertruda Turnová našla zaměstnání v národním podniku Bytex v Jiříkově, kde zůstala ještě šest let poté, co odešla do důchodu. V roce 2024 žila v Jiříkově na Děčínsku. Příběh pamětnice jsme mohli zaznamenat díky finanční podpoře z obce Jiříkov.