„Utvořila se díky Karlovi Lavičkovi, to byl takový vedoucí té ilegální skupiny, pocházel se Šindlových Dvorů a měl chatu tam u vody, u potoka, a tam jsme k němu chodili a on nás tam učil ty nový věci.“
„Od vsi ke vsi to šlo, od chalupy k chalupě a čekali, až to auto projede. To už věděli, že gestapo tam jezdí. Do tý četnický stanice. Tak to už lidi čekali s těmi konvemi na tej vsi a čekali, až pojedem. Já to mám dneska furt před očima, jak jsme seděli v tom autu. Já vzadu. Teď tolika lidí ze všech stran, To bylo takový překvapení pro člověka. Že na nás čekali, ale co mohli - nic. Tak jsme projeli."
„Když potom byly ty nálety, tak jsme se schovávaly v lese, za kameny. Podél toho lesa byly takový balvany, tak vždycky ty Rusky- zajatci. Ty tam bývaly, ty tam byly. Ty vždycky říkaly: ,Holky, schovejte se za ten kámen, lehněte si za ten kámen!‘ Tak my jsme je poslouchaly. My jsme se za těma kamenama schovávaly, aby... když to letadlo lítalo, toto bralo všechno.“
„On tam dělal kuchaře a teďko přišel k těm dveřím a zaklepal a bachař otevřel a teď se tam objevím a on to brácha, to bylo překvapení, ale já nesměla nic říct. Tak on mi tam položil a jenom takhle pošeptal: ,Neboj se, nic jsem neprozradil.‘ “
„Procházely jsme před doktorem, to byla selekce, ten třeba když viděl trošku pajdavou… My jsme takovou vzájemnou formou, povídáním, říkaly jedna druhé - drž se, drž se. Ona tahle ta Pisingerová, ta to teda neudržela. Ona byla strašně vyzáblá. Ona před tím dozorcem padla. Tak on řekl: ,Do plynu.‘ Ta už s náma nešla, ta Pisingerová.“
„V půl čtvrté ke mně přišli, vzbudili. Já jsem měla zrovna chřipku, tak mi maminka dala vlňák na hlavu a šli jsme s tím Jeníkem Kolářů. Ono je to dost daleko, pěšky do toho Čakova, a tam si pro nás přijelo gestapo.“
„Co jste chytnul, to jste měl. Já vím, že jsem si tenkrát chytla takovou červenou misku. Já jí dala do muzea. Já ji přinesla až domů. A dala jsem ji do muzea do Budějovic a nevím, kam se ztratila.“
Marie Traplová, rozená Šturmová, se narodila 4. srpna 1920 v obci Lipí v okrese České Budějovice. Tam prožila také své mládí. S rodiči a svými sourozenci pracovala na poli, později se vyučila švadlenou. Na začátku druhé světové války se dostala do styku s ilegální komunistickou odbojovou skupinu Karla Lavičky. Hlavní náplní její činnosti bylo pomáhat zatčeným a jejich rodinám, dobrovolníci především sháněli jídlo po vesnicích. Při vyhlášení prvního stanného práva byl popraven Karel Lavička, ale odbojová činnost pokračovala až do roku 1943, kdy byl zbytek skupiny pozatýkán gestapem. Marie Traplová prošla výslechy v Budějovicích a dále tábory v Terezíně, Osvětimi a Neu Brandenburgu. Po válce se provdala za muže, který byl velitelem osobní stráže Rudolfa Slánského. Při procesech a čistkách spjatých se Slánským byla i ona zatčena, ale pak zas brzy propuštěna. Marie Traplová zůstala po celý život věrná komunistickému přesvědčení.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
