Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Alena Trachtová (* 1935)

• narodila se 13. července 1935 v Praze Marii a Josefu Sulíkovým

• zažila bombardování Prahy

• esesáci zastřelili na konci války její spolužačku

• pro nepřátelský postoj rodiny ke komunistickému zřízení jí nebylo umožněno studium

• manžel její sestřenice Jaroslav Hájek za války bojoval v RAF, po únoru 1948 krátce vězněn za účast na únosu letadla na západ

• na podzim 1989 se zúčastnila demonstrací

• v době natáčení žila v Ratajích nad Sázavou

Alena Trachtová se narodila do úřednické rodiny, rodiny sokolů, demokratů, a bylo tedy jasné, že nebude možné proplouvat životem bez obtíží.

Zastřelená spolužačka a vražda šestnácti civilistů v sousedním domě

Marii a Josefu Sulíkovým se v Praze 13. července 1935 narodila dcera Alena. Žili v bytě na sídlišti Zelená liška v městské čtvrti Pankrác, velmi blízko od tzv. Janečkárny (příběh rodiny Janečků je zaznamenán v databázi Paměti národa) – zbrojovky, kde se mj. vyráběla i Jawa. Němci za války rozšířili výrobu i na letecké součástky. „Schovali jsme se do sklepa michelské školy, ale odtud nás esesáci vyhnali. Rozdělili na chlapy a ženské s děckama. Vylezli jsme ven a všechno bylo v plamenech, pod palbou. Kdo se dal na útěk, toho hned zastřelili. I mou o tři roky starší spolužačku, myslím, že se jmenovala Kašparová,“ vypráví Alena Trachtová.

„Nevím, proč je vystříleli, prostě vlítli do sklepa, a jestli se jim něco nelíbilo, tak to vystříleli. Esesáci,“ vzpomíná Alena na 6. května 1945, kdy příslušníci vojsk Waffen-SS krátce před osvobozením Prahy vyvraždili v sousedním domě 16 osob včetně dětí a těhotné ženy. Tato událost je známá jako masakr v Úsobské ulici.

Vítali jsme je šeříky a pak tu byli 42 let

Po únoru 1948 se poměry nezlepšily. „Celá rodina chodila do Sokola, tatínek se živil jako úředník, takže jsem se na školu ani nedostala. Dohlíželo na nás v domě šest bolševických rodin.“

Sestřenice Jaroslava se vdala za válečného hrdinu, letce RAF, Jaroslava Hájka. Ten pilotoval letadlo, které bylo v říjnu 1948 uneseno na západ. Z patnácti cestujících se do Československa vrátil jen Jaroslav Hájek a manželka Viliama Širokého s pětiletým synem. Pilota Jaroslava Hájka komunistický režim odsoudil k deseti letům vězení, ačkoliv se do únosu zřejmě nijak nezapojil. Margita Široká se pak postarala o jeho propuštění po dvou letech. „Když letadlo unesli do západního Německa, tak Jarka byla v jiném stavu. V noci k ní vlítlo SNB a ona z toho potratila. Nevím, kolik potratů potom měla. Nikdy to nedonosila. Celý život pak byli bez dětí,“ vzpomíná Alena Trachtová.

Alena po škole nastoupila do Tesly na pozici kresličky. Vystudovala večerní školu a přestoupila na práci asistentky projektanta. „Po čtyřech letech mě přesunuli z Tesly k Českým drahám. Dělala jsem dálkovou kabelizaci, tj. kam povedou dráty. Hrozně mě to bavilo.“

V současné době (2024) si užívá důchodu v Ratajích nad Sázavou, o dění ve světě se přesto zajímá. „S Ukrajinci soucítím, asi možná proto, že jsem tu válku zažila. Lidi nadávají, že mají Ukrajinci spoustu výhod. Ale ti Rusáci jsou tak nevyzpytatelní. 42 let nás tady okupovali,“ uzavírá své vyprávění Alena Trachtová.