Alexander Tomský

* 1947

  • „To byla velice mezinárodní společnost, jedna moje kolegyně byla Lotyška, byli tam Rusové, různí Američani. A on byl nadšen, že umím ještě polsky, totiž právě byl zvolen papežem Polák, on ani neměl oddělení na Polsko. Takže Československo já jsem měl, Maďarsko a Polsko, a za rok nebo za dva už jsem byl jako vedoucí středoevropského oddělení. A celý ústav, který se financoval soukromě, z milodarů, šel strašně nahoru právě tím Polskem. Takže já jsem se stal velmi klíčovým autorem, vystupoval jsem v BBC a potom už také kvůli tomu i v televizi. Začala ta takzvaná východní Evropa, čili naše střední Evropa začala být šíleně zajímavá, nejenom pro ty sovětology, ale i pro běžná média, samozřejmě.“

  • „Prostě jsme tenkrát s tím rakouským chargé d‘affaires projížděli mezi tanky a on jel takovým… takovou vedlejší stezkou někde v lesích, kde se normálně nejezdilo, kde mu otevřeli závory, protože on měl diplomatickou imunitu, a zavezl mě do toho Lince, tam jsem zaklepal na dveře. Bohužel strýček nebyl doma, toho jsem neviděl v životě, samozřejmě, byl na dovolené, ale byl tam jeho syn, který byl v armádní uniformě rakouské armády. Tak tam jsem prožil týden a pak jsem si vyjednal vízum do Anglie ve Vídni, musel jsem jet stopem, neměl jsem moc peněz, trošku jsem dostal od těch příbuzných, ale bylo to málo. A nechtěli mi dát vízum, protože Angličani taky zavřeli ambasádu a řekli, že tam nemám nejbližší příbuzné. Ale já jsem tam měl dvě vzdálené tety, sestřenice mého otce, byl tam ještě bratr mého dědy, jediný z deseti dětí, který přežil šoa, který přežil válku, protože byl tenkrát na služební cestě v Londýně. No tak jsem tenkrát tu paní velmi legračním způsobem ukecal, že sice nemám bratra, sestru, otce, matku, ale mám tolik těch příbuzných v Londýně – čtyři vzdálené bratrance a jednoho prastrýce jakoby, bratra dědečka – že by to mohlo vydat za tu jednu přímou osobu. A ona se smála a já najednou viděl, že měla na klopě napsáno Winternitz, a právě ten můj strýc v Londýně měl za manželku německou Židovku, která se jmenovala Winternitz. Já jsem říkal: ‚Vy pocházíte z Prahy?‘ A ona: ‚Ano, můj děda pochází z Prahy.‘ No a najednou jsem byl příbuzný. A vízum bylo.“

  • „Dost mě zneužívali ti Angličané, oni totiž měli ohromný konflikt v šedesátých a v sedmdesátých letech s odbory. Tudíž s dělníky, kteří byli většinou ještě tenkrát v odborech, pak ty odbory Thatcherová zlikvidovala. Ale do té doby bylo ještě daleko. A já jsem byl jakási spojka mezi tím managementem, který mluvil úplně jinou angličtinou než ti dole. Ta komunikace mezi těmi dvěma vrstvami byla zoufalá a já jsem byl pro ně taková výhodná spojka, jsem chodil a naučil jsem se cockney, městský argot, ten žargon od těch lidí. A byl jsem pro ně jako cizinec přijatelnější než nějaký mladý kluk s kravatou, který by byl Angličan a pracoval tam nahoře u těch pánů. To byl tam vyloženě třídní antagonismus v těch šedesátých a sedmdesátých letech, který pak vyústil v tu tragédii, že se začalo hroutit celé anglické hospodářství. Bylo znárodňované socialistickými vládami, a pak přišla Thatcherová, která to otočila na druhou stranu.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 23.09.2016

    (audio)
    délka: 02:00:48
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Mé vlastenectví se odehrávalo v české literatuře

Alexandr Tomský, v mládí
Alexandr Tomský, v mládí
zdroj: Archiv pamětníka

Alexander Tomský se narodil 13. prosince 1947 ve Frýdlantu do rodiny archeologa a histoložky. Absolvoval gymnázium v Pardubicích a byl přijat ke studiu estetiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Dne 21. srpna 1968 emigroval přes Rakousko do Velké Británie, kde absolvoval studium mezinárodních vztahů na London School of Economics. Působil jako administrativní a organizační pracovník ve stavebnictví, jako úředník v pojišťovně a učitel, později byl zaměstnán jako analytik Keston College, organizace monitorující pronásledování křesťanů v zemích východního bloku. Založil exilové nakladatelství Rozmluvy, byl i ředitelem charitativní organizace Aid to the Church in Need. Po roce 1989 vedl nakladatelství AV ČR Academia a přednášel na New York University v Praze. Věnuje se publicistice a komentuje veřejné dění.