Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Jakub Szántó (* 1977)

• narodil se 11. března 1977 v Praze

• po rozvodu rodičů v roce 1986 se stěhoval s matkou na čtyři roky do Moskvy

• vystudoval Gymnázium Jana Keplera

• vystudoval Fakultu sociálních věd - mezinárodní teritoriální studia

• v roce 1999 nastoupil jako editor zahraniční redakce TV Nova

• v letech 2000 - 2001 studoval moderní dějiny na univerzitě v Budapešti

• v roce 2005 získal titul PhDr. v oboru moderní dějiny na FSV UK

• v roce 2006 nastoupil do zahraniční redakce České televize

• v letech 2013 - 2018 pracoval jako stálý zahraniční zpravodaj pro Blízký východ v Tel Avivu

• v roce 2017 získal novinářskou cenu Ferdinanda Peroutky

• v roce 2019 získal za knihu Za oponou války cenu Magnesia Litera

• v roce 2020 vyšla druhá kniha Z Izrastiny s láskou - Reportérem mezi dvěma zeměmi

• s manželkou Lenkou (scénáristka, novinářka) vychovávají dva syny

• v roce 2021 pracoval v zahraniční redakci České televize a moderoval pořad Horizont na ČT24

Jakub Szántó se odjakživa zajímal o svět kolem sebe. Rád věci zkoumal z mnoha úhlů a snažil se dopátrat pravdy. Není tedy překvapením, že jeho životním posláním se stala novinařina. Být válečným reportérem je však ještě úplně jiný druh novinařiny. Kdo by dobrovolně jezdil na místa, kde se válčí, a nasazoval vlastní život, aby mohl předat autentickou zprávu z míst, kam by se normální člověk nechtěl nikdy dostat? Jakub Szántó na taková místa dobrovolně jezdil a i díky němu se můžeme na svět dívat pravdivější optikou.

Moskva

Jakub Szántó se narodil 11. března 1977 v Praze jako jedináček. Otec Jiří byl výzkumný pracovník, matka Eva vysokoškolská profesorka. Dětství měl krásné a bezstarostné. To se změnilo, když se rodiče v roce 1986 rozvedli a Jakub se s matkou přestěhoval na čtyři roky do Moskvy. “Otec si našel novou přítelkyni. V té době jsem z toho byl hodně špatný, ale dnes na to koukám jinak a jsem rád, že měl otec ještě syna Jiřího a dceru Lucii. Máme spolu hezké vztahy. Ale v tom roce 1986 to bylo těžké hlavně pro matku. Tak když dostala nabídku odjet pracovat do Moskvy jako asistentka v obchodním zastoupení, neváhala. No a já jsem se s tím musel nějak srovnat,” popisuje Jakub Szántó. 

Oba dědové byli přesvědčení komunisté po celý život. Otec matky František Červenka zastával funkci hejtmana středočeského kraje a děda Gyorgi Szántó působil jako zástupce ředitele Pragokoncertu. Byl to právě on, koho v roce 1971 vyslali do západního Německa pro Karla Gotta s bratry Štaidlovými, aby si rozmysleli údajnou emigraci. Všichni se potichu vrátili do Československa a pokračovali ve svých kariérách. Nikdo to dál neřešil a o tomto příběhu se moc nemluvilo. “Děda Szántó byl na jednu stranu neskutečně vzdělaný a kulturní člověk a na druhou zarytý komunista. Můj otec s ním měl velké problémy a vlastně se neustále hádali. V politice se vůbec neshodovali. Pamatuji si, že se otec bál, když jsme se stěhovali do Moskvy, že se ze mě stane nějakej rusofil nebo tak. To se opravdu naštěstí nestalo.” Oba dědové se dožili vysokého věku a zemřeli až dávno po sametové revoluci. Jakub s nimi rád vedl politické debaty. I když byli ke konci už mnohem smířlivější, tak nikdy nepřiznali, nebo neviděli na komunismu nic špatného. To Jakub nemohl pochopit. 

Když nepochopíte historii, nemůžete pochopit současnost

Jakub Szánto odmalička rád sportoval a závodně plaval. Vyhrával závody ve svých kategoriích a v plavání chtěl pokračovat i v Moskvě. Tak nastoupil do týmu CSKA Moskva. Tréninkové metody a dávky se ale tak diametrálně lišily, že plavat v Moskvě vydržel jen necelý rok. Byl naprosto sedřený a ztratil motivaci a chuť sportovat na vrcholové úrovni. Kromě sportu měl už od útlého věku vášeň i k historii a četbě knih. “Tím, že jsem v Moskvě neměl moc kamarádů, tak jsem měl hodně času na četbu. Četl jsem všechno možné, ale celkem brzy mě začaly zajímat historické romány a historie obecně. A začal jsem si dávat věci do historických kontextů. Zkrátka jsem chtěl ty věci hlouběji pochopit. Tam jsou určitě zárodky toho, čemu se teď profesně věnuji asi už dvacet pět let,” vzpomíná Jakub Szántó.

V Moskvě prožíval dobu Michaila Gorbačova a celkové uvolnění ve společnosti. V té době, tedy koncem osmdesátých let, byla paradoxně větší svoboda v Sovětském svazu než v Československu. Maminka Eva měla v Moskvě pracovní smlouvu do roku 1990, takže sametovou revoluci prožili mimo dění. Vrátili se tedy do svobodného Československa a Jakub nastoupil na jazykovou školu. 

Den, kdy se navždy změnil svět

Po základní škole vystudoval Gymnázium Jana Keplera, kde úspěšně odmaturoval v roce 1996 a nastoupil na Fakultu sociálních věd - mezinárodní teritoriální studia. V té době již pomalu věděl, že chce jezdit po světě, poznávat jiné zvyky a kultury. Být zkrátka co nejvíc u zdroje a nejlépe o tom ještě psát. Nejdříve sám jenom s batohem procestoval stopem celou Evropu. V roce 1999 hledal brigádu ke studiu a shodou okolností se dostal do TV Nova do zahraniční redakce, která v podstatě začínala. “Pokrývali jsme  všechno možné a učili se za pochodu. Byla to skvělá škola. Jedinou kvalifikací, proč mě přijali, bylo, že jsem uměl jazyky a měl jsem chuť učit se nové věci. A Pavel Zuna byl v té době výborný šéf.” V roce 2000 dostal magisterské stipendium a odjel na rok studovat do Budapešti na Central European university obor moderní dějiny. V roce 2001 se vrátil zpět do TV Nova.

Nic nenasvědčovalo tomu, že 11. září 2001 bude dnem, kdy se celý západní svět otřese v základech. Jakub Szántó šel ráno do práce a pořádně nevěděl, co bude vysílat ve večerních událostech. Odpoledne už bylo ale všechno jinak. “Pamatuji si to úplně přesně a náraz druhého letadla jsme už s kolegy v němém úžasu sledovali v přímém přenosu na obrazovkách CNN. Pavel Zuna okamžitě rozjel mimořádné vysílání a my se dali do práce. Nějak jsme se snažili postupně pochopit, co se teda vlastně stalo za katastrofu. A bylo nás v redakci málo a byli jsme mladí a byla to prostě šílená jízda.“ Díky adrenalinu a práci neměl první dny čas řešit nějaké emoce a dolehlo to na něj asi po třech dnech, kdy se doma sesypal a naplno si uvědomil, co se stalo. Asi tři další měsíce s kolegy v podstatě nespali. Profesně se ale díky této zkušenosti posunul o obrovský kus dál. 

Byly napadeny symboly svobodného demokratického světa a ten už nikdy nemohl být jako dřív. Můžeme si jen domýšlet důsledky, kdyby i letadlo, které mířilo na Bílý dům, trefilo svůj cíl. Jen díky odvaze pasažérů letu č.93 se nestala ještě větší katastrofa. Tento teroristický čin chtěl ukázat, že na západě není nikdo v bezpečí. Všichni najednou znali jména jako Usama Bin-Ladin, Muhamad Atta, nebo že existuje organizace Al-Káida. V Jakubovi i kvůli této strašné události vzplál novinářský oheň ještě více a najednou jako by bylo jasné, co bude v životě dělat. Chtěl přinášet pravdivé informace o tom, co se děje ve světě, ve válečných konfliktech a být co nejblíže konkrétním událostem. A tak v té době několikrát působil v Afghánistánu, Iráku a v jiných krizových oblastech. Také poprvé navštívil Izrael a pásmo Gazy a do tohoto regionu se zamiloval. “Na Blízký východ mě to vždycky táhlo. Asi tím, že mám židovské předky, tak to mám automaticky v sobě zakódované. Cítím se být součástí té kultury, té historie. Věděl jsem, že chci nějaký čas v Izraeli určitě bydlet,” popisuje Jakub Szántó.

Izrael, má láska

V roce 2006 přešel do zahraniční redakce České televize a pracoval jako editor hlavních událostí. V roce 2013 odjel s manželkou Lenkou a dvěma malými syny do Tel Avivu jako stálý zahraniční zpravodaj České televize na Blízkém východě. Tam s rodinou žili poklidný život u Středozemního moře. Jakub však odjížděl do oblastí, které byly všelijaké, jen ne poklidné. Ten kontrast, kdy si na jednu stranu žijete jako v pohádce u moře a přitom kousek od vás padají bomby a umírají nevinní lidé a malé děti, je fascinující a hrůzostrašný zároveň. “Myslím, že za tu dobu jsem už celkem ostřílený a dokážu se s věcmi vyrovnávat. S čím se však nikdy nevyrovnám je pohled na trpící děti. Mám bohužel v hlavě několik obrazů, které nevymažu do konce života. Naštěstí mám úžasnou ženu, která je mi největší oporou, a když mám nějakou krizi, tak vím, že mi vždycky pomůže.” 

Z Izraele se vrátili do Prahy v roce 2018 a Jakub nastoupil zpět do zahraniční redakce České televize. V roce 2018 mu také vyšla první kniha Za oponou války, za kterou získal čtenářskou cenu Magnesia Litera. V roce 2020 napsal druhou knihu Z Izrastiny s láskou - Reportérem mezi dvěma zeměmi. V roce 2021 pracoval stále v České televizi v zahraniční redakci a moderoval pořad Horizont na ČT24. Platil za největšího odborníka na izraelsko-palestinský konflikt.

Jakub Szántó jako reportér pokrýval například tyto mezinárodní krize: Americká okupace Iráku, Arabské jaro, Občanská válka v Sýrii, Čečenská válka, Gruzínsko-ruská válka, pirátství v Somálsku a mnoho dalších.