„V maďarských školách byla určitá benevolence. Neříkali jsme: soudružka učitelka. Používaly se výrazy, jako například teta Marta a podobně. Někteří kantoři sice zdravili čest práci, ale převážně ne. Já si vzpomínám, že když jsem byl v páté nebo šesté třídě základní školy, byl jsem na táboře. Tam vařili rodiče a kantoři. Bylo to takové spontánní. Pak jsem šel na pionýrský tábor a myslel jsem, že se zblázním. Pionýrské šátky a tak. Ten maďarský tábor byl spontánní, vše jsme si tam dělali sami. Ale najednou bylo vše jinak. Vícekrát jsem už pak na pionýrském táboře nebyl.“
„Právě v Nových Zámcích byly dva fotbalové manšafty. Jeden byl Lokomotiva, k tomu tíhla maďarská část. Pak existoval Slovan, ten byl slovenský. Na náměstí byly dva kaštany. U jednoho se po fotbalovém utkání scházela slovenská část, u druhého kaštanu maďarská. Ale to byla jiná utkání než dnes, žádné dnešní hulvátství. Pak strana a vláda vymyslela, že v jednom městě nemůžou být dvě mužstva. Musely se sjednotit, aby bylo jedno silné. Dali to dohromady, a stálo to za prd, lidově řečeno.“
„V roce 1968 i později se více chodilo do Maďarska, protože tenkrát nabízelo větší sortiment zboží, než byl u nás. Existoval i vlak, který jezdil z Prahy do Budapešti a zpět. Kolem Vánoc byl narvaný. Tenkrát bylo volněji v Maďarsku. U nás, nevím, jestli to bylo naschvál, za totáče na Václaváku byla masna. Tam ve výloze byly konzervy. Žádné maso. Nic tam neviselo, akorát fotka Brežněva. To se mi moc líbilo. Pak jsme s mým ředitelem jeli do Maďarska a on čuměl, jak je možné, že tam masny mají maso.“
Béla Szaló se narodil 18. dubna 1951 v Nových Zámcích na Slovensku. Je maďarské národnosti. Jeho otec pracoval na nádraží, matka učila v maďarské škole. Vystudoval maďarské gymnázium a v roce 1969 nastoupil na Elektrotechnickou fakultu ČVUT v Praze. Jeho začátky byly těžké, protože neovládal češtinu, přestože v ní měl studovat náročný technický obor. Po promoci a roční vojenské službě nastoupil do podniku Energoinvest. Poté pracoval na generálním ředitelství Českých energetických závodů. Byl aktivním členem Spolku maďarských občanů žijících v Praze, který pořádal řadu kulturních a společenských akcí. Nikdy nevstoupil do komunistické strany a netajil se svým nesouhlasem s okupací sovětskými vojsky v srpnu 1968. Působil jako předseda Svazu Maďarů žijících v českých zemích. Celý život zasvětil udržování a propagaci maďarských tradic a historie. Zemřel 2. prosince 2018 v Praze po dlouhodobé závažné nemoci.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
