Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Petr Šustek (* 1944)

• narodil se 8. listopadu 1944

• rodina pod nátlakem nucena vstoupit do jednotného zemědělského družstva (JZD)

• nemohl studovat, musel nastoupit do JZD

• působil v řadě dělnických profesí

• v roce 2023 žil ve Frýdku-Místku

Kolektivizace vesnice a nesplněný dětský sen

Petr Šustek se narodil ve Spálově v okrese Nový Jičín 8. listopadu 1944. Vyrůstal v rodině s bratrem a sestrou. Jeho otec pracoval v kamenolomu, matka byla v domácnosti. Nejranější vzpomínku má pamětník na zahájení školní docházky. Do školy chodil rád, učitel byl pro všechny děti nezpochybnitelnou autoritou. Rodina až do kolektivizace vesnice v padesátých letech vedla své hospodářství – chovala krávy, vepře, ovce a další drobné zvířectvo, vlastnila pole, louky i les. Nedílnou součástí pamětníkova dětství byla každodenní pomoc, kromě neděle, na poli. Po návratu ze školy si pamětník ohřál oběd, převlékl se do pracovního a šel pomáhat na pole. Vraceli se až k večeru. Ve volných chvílích hrál s kamarády klukovské hry, hlavně fotbal.

Dům, ve kterém rodina žila, měl dvě místnosti – kuchyň a pokoj. V kuchyni se vařilo nejenom pro rodinu, ale také pro zvířata, bylo možné tam i spát. V pokoji byly tři postele a skříně na oblečení. Hospodářství bylo vybaveno všemi potřebnými zemědělskými stroji od sekačky po šrotovník.

Dětským snem pamětníka bylo stát se zedníkem. To se mu však nesplnilo. Sám o tom říká: „…chtěl jsem se vyučit zedníkem, ale nemohl jsem, protože rodiče nechtěli vstoupit do JZD, tak jsem nemohl chodit do školy. Ve škole jsem byl čtrnáct dní a tam mě odvolali, protože jsem měl jít pracovat do JZD.“ S povinnou vojenskou službou se vyrovnával těžce, špatně snášel vojenský režim, dva roky strávené na vojně považoval za ztrátu času. Po vojně prošel řadou dělnických profesí od inseminačního technika až po řidiče.

Maminka celou cestu plakala

Život se pro rodinu zásadním způsobem změnil v průběhu kolektivizace vesnice. Jednotliví sedláci byli přesvědčováni, zpravidla pod různými pohrůžkami, aby svá hospodářství předali zdarma do jednotných zemědělských družstev (JZD), která byla v té době zakládána. Největší sedlák ve Spálově byl i s rodinou z vesnice vystěhován s minimem věcí, nikdo netušil kam. To se obyvatelé vesnice dozvěděli až mnohem později. Rodiče měli ke vstupu do JZD odmítavý postoj, ale nakonec pod nátlakem do JZD vstoupili. Na toto období má pamětník velmi špatné vzpomínky. Během žní byl jejich otec zatčen a následně vazebně stíhán v Ostravě. Rodina však o důvodu jeho zatčení neměla žádné informace a netušila, kdy se otec vrátí. Obávali se, z čeho budou žít. Až později se dozvěděli, že byl otec podezříván z členství v nějaké skupině, která brání kolektivizaci. To pravda nebyla; ze zatčení se otec vrátil za dva dny s trvalým poškozením ruky, což mělo za následek, že nemohl vykonávat původní práci a musel být přeřazen na práci jinou.

Dokonce i nejsmutnější pamětníkova vzpomínka se váže k tomuto období: „Jak jsme s mojí matkou odváděli krávy do společného ustájení, do kravína, kdy jsme museli odevzdat krávy úplně zadarmo, bez jakékoli náhrady, maminka šla a celou dobu plakala.“

Nejbezpečněji se pamětník vždy cítil v rodině, nejenom v té původní, ale i později v té své. Nejkrásnější vzpomínky má na narození svých dvou dcer. Radost a oporu čerpal i z pěti vnoučat a dvou pravnoučat.  Na svém životě by nic neměnil. Vnímá rozdílný přístup k výchově dnešních dětí oproti době, kdy vyrůstal on, ale poctivost a slušnost považoval za velmi důležité vlastnosti v každé době. V roce 2023 žil ve Frýdku-Místku.