Lidmila Šulcová

„Můj muž jel pro prstýnky zrovna toho 21. srpna, jsme měli nechaný si udělat prstýnky, a teď zrovna jel na motorce a zrovna to na tom náměstí střílelo a teď ty pušky byly kolem něj a to všechno. On říkal: ,Já jsem s takovou malinkou dušičkou jel. Teď jsem jel, teď jsem viděl ty lidi postřílený na zemi.‘ No, tak to bylo strašný. Přijel domů a byl z toho úplně nešťastnej. A teďka i pro nás to bylo, protože když jsme dělali svatbu, tak potřebovalo se koupit mouku a různý věci, maso a nějaký másla. Ono nic nebylo, protože lidi všecko skupovávali a nebylo vůbec nic.“

„Jim to zabrali, ty pozemky, a dali jim jiný, protože on nechtěl jít do JZD. On nechtěl jít do JZD, tak mu dali náhradní pozemky, ale ty náhradní pozemky nebyly takový úrodný, to byl samej kámen. No, takže zkrátka, když jsem byla jako holčina, tak jsem byla ráda, když jsem k svátku dostala brambory, když tam naši vyorávali brambory, tak se tam na to daly ty… udělal se ohýnek a na to se daly brambory a byly takový pečenáče a to mi strašně chutnalo. Dřív to nebylo jako teďka, že děti dostávají takový velký dárky, to se nedávalo.“