Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Ladislav Sukop (* 1933)

• narozen 11. dubna 1933 v Kyjově-Boršově

• studium na reálném gymnáziu v Kyjově

• v roce 1949 se zapojil do protikomunistické organizace Zvon

• rozšiřoval letáky s církevní tematikou a pastýřské listy

• přátelství se členem Zvonu Janem Hochmanem

• na jaře 1951 prozrazena činnost organizace

• pomáhal ukrývat Jana Hochmana a pomáhal mu s neúspěšným přechodem hranice

• 14. srpna 1953 byl zatčen

• 7. prosince 1953 v Kyjově odsouzen pro trestný čin sdružování proti státu

• trest 18 měsíců věznění

• po propuštění z vězení se vrátil do Kyjova

• žije v Kyjově

Ladislav Sukop se narodil 11. dubna 1933 v Kyjově-Boršově. Měl dvě sestry. Už jako student se zapojil do činnosti protikomunistické ilegální organizace Zvon, a to především díky Janu Hochmanovi. V době únorového převratu v roce 1948 patřil ke studentům kyjovského gymnázia. Měl své ideály a vize.

„Ve škole nám bylo sděleno, že je konec volných politických diskusí v občanské výchově, a já byl vyučujícím označen za reakčníka. To zřejmě způsobilo, že jsem začal sympatizovat s některými studenty z vyšších ročníků Klvaňova gymnázia, kteří vyráběli a rozšiřovali letáky. Tato činnost trvala až do září roku 1948, kdy byli někteří z nich zatčeni a pak odsouzeni. Byl mezi nimi také můj kamarád Mirek Zálešák z Boršova a Antonín Somr z Vracova, bratr herce Josefa Somra.“

Šíření letáků

Hlavní činností skupiny bylo rozšiřování letáků s církevní tematikou. Ladislav Sukop letáky a pastýřské listy sám roznášel a občas je rozšiřoval se Janem Hochmanem, dalším členem protikomunistické skupiny Zvon.

„Byl jsem mladý kluk, vychovaný ve víře. Sportoval jsem, byl jsem skaut a měl ideály a určitě to pro mne bylo i dobrodružství. Chtěl jsem se tehdy zasadit o dobrou věc. Takže když mě páter Stuchlík z Kyjova, kterému jsem ministroval a kterého jsem si velmi vážil, někdy v roce 1949 požádal o doručení náboženských tiskovin z olomouckého arcibiskupství na faru do Kostelce, neváhal jsem. Nebyli jsme odbojová skupina, nepáchali jsme násilnosti, my jsme se jenom bránili. Pouze jsme umožňovali styk zbývajících biskupů, pokud ještě nebyli zavření, s duchovními a laiky na farách. Jednalo se hlavně o doručování pastýřských listů pro věřící. Pokud by šly poštou, automaticky by podléhaly cenzuře.“

Zatýkání

Ladislav Sukop se tak stal nejmladším kurýrem v síti distribuce církevních dokumentů na Kyjovsku a v té době se také seznámil s jedním z členů spolku – Janem Hochmanem. Oba pak pastýřské listy doručovali na některé fary Kyjovska. Později ale došlo k prozrazení celé organizované skupiny, údajně s pomocí nasazeného konfidenta. A nastalo zatýkání. V Kyjově byl zatčen Adolf Svinka a Marie Fridrichová. Také Janu Hochmanovi hrozilo zatčení. Ladislav Sukop ani chvíli nezaváhal a rozhodl se mu pomoci před zatčením a hledal pro něj úkryt. Od srpna 1951 se Jan Hochman více než půl roku ukrýval u pamětníkovy tety. Ladislav Sukop ho také dva roky podporoval finančně, nosil mu jídlo a různé informace. Pokusil se mu pomoci i s přechodem hranic do Rakouska, bohužel však neúspěšně. V letech 1951–1953 se oběma mužům podařilo udržet pobyt Jana Hochmana v tajnosti, ale pro pamětníka si přišla policie. Chtěli po něm, aby Jana Hochmana našel a udal ho. Jakmile to odmítl, zatkli ho. Ladislavu Sukopovi bylo teprve dvacet let. Jana Hochmanna zavřeli půl roku po něm.

„Na Štědrý den ho zatkli. Hochman chodil do domu za svou manželkou a on už byl asi i unavený z toho veškerého skrývání. Naštěstí pak neprodělal ty strašné vyšetřovací metody jako ostatní z olomoucké organizace. Někteří byli zavření i na patnáct let.“

Vzpomínky Adolfa Svinky

V církevní organizaci, která využívala kurýrů k šíření letáků, se členové navzájem neznali. Kromě Jana Hochmana neznal pamětník nikoho a teprve později se dozvídal v pamětech Adolfa Svinky, že byl článkem jakési skupiny, která cyklostylovala pastýřské listy. Adolf Svinka pocházel z Kyjova. Hlavou celé skupiny byl JUDr. František Valena, úředník z ministerstva zdravotnictví, a součástí organizace byl také Vincent Šalša, učitel náboženství, Josef Vlček, tajemník Matice cyrilometodějské, Josef Plocek, právník Leopold Loss a další. Posledním článkem skupiny byl právě mladý student Ladislav Sukop, který měl na starost Kyjovsko společně s Janem Hochmanem.

Zatčení Ladislava Sukopa

„Mě zatkli při fotbale. Marodil jsem a najednou přijela sanitka, že mám jet na kontrolu do Uherského Hradiště, ale mně to po cestě připadalo divné. Dovezli mě do nemocnice, ale tam mě hned chytili nějací lidi a vedli mě do vyšetřovny a začali na mě dorážet. Chtěli vědět, kde je Hochman. U mě to nepřicházelo v úvahu, že bych si pustil pusu na špacír. Tak mně dali vazbu, po vyšetřování převedli do Kyjova k soudu, kde jsem byl čtrnáct dní, a po soudu mě odvezli do Uherského Hradiště a tam ještě uvažovali, že mě odvezou do Jáchymova, ale naštěstí k tomu nedošlo.“

Ladislav Sukop byl zatčen 14. srpna 1953 na základě svědecké výpovědi osob podezřelých z ukrývání Jana Hochmana. Dne 7. prosince 1953 byl Lidovým soudem v Kyjově odsouzen jako mladistvý k trestu odnětí svobody v délce osmnácti měsíců pro trestný čin sdružování proti státu a nadržování.

„Pět let jsem chodil mezi lidmi a roznášel jsem pastýřské listy a do toho jsem studoval. Psychicky to bylo náročné, ale byl jsem mladý, tak jsem to vydržel. Já jsem byl skaut, čili romantik, a byl jsem vychováván k odvaze a nebyl jsem tak vychytralý, že bych počítal s rizikem. Pokud se jednalo o pomoc příteli Hochmanovi, tak tam to bylo automatické. Prostě pomáhat příteli se muselo. To byla moje povinnost.“

Maminka v té době byla v sanatoriu a tatínek těžce prožíval, že se syn toulá po nocích s letáky. Otec působil jako starosta v Boršově. Po 1948 roce přišla kolektivizace, v Boršově velmi pomalá, a jakmile začal únor 1948, tak otce zbavili akčním výborem funkce starosty. Nicméně až do své smrti pokračoval v hospodaření na poli. Později rodině Sukopových vzali veškeré polnosti, které později obdělávalo JZD. Otec v té době trpěl rakovinou a syn Ladislav byl ve vězení. Tatínek zemřel v roce 1955.

Vězení v Uherském Hradišti

„V Hradišti jsem byl nejdřív na samotce a pak jsme tam byli čtyři. Mezi nimi taky jeden komunista, který byl zavřený proto, že se obohacoval a okrádal lidi. Tento straník na tom byl psychicky špatně a říkal: ‚Komunisti mě odvrhli a vy mě mezi sebe nevezmete.‘ Byl z toho velmi zkroušený.“

Ladislav Sukop se teprve později, až mnoho let po návratu z vězení, z písemných vzpomínek Adolfa Svinky dozvěděl, komu vlastně pomáhal a jakou činnost vykonával. Když se vrátil z vězení, začal pracovat jako dělník v Ingstavu – bývalé vodotechně. Tehdejší ředitel podniku mu řekl, že z něj nejdříve udělají dělnického kádra a poté bude postupovat. Pamětník postupně vystudoval průmyslovku a stal se stavbyvedoucím. Ve stavebnictví mu jeho minulost nikdo nepřipomínal, naopak měl velmi mnoho přátel a cítil se všemi velkou sounáležitost. Dodnes nemá potvrzení o tom, že byl vězněn v Uherském Hradišti.

Konfidenti

Konfidenti sbírali lidi na Kyjovsku jako houby po dešti. „Sledoval jsem jednoho konfidenta, ten později zemřel, ale jestli skutečně byl tím udavačem, který naši organizaci prozradil, to se neví s jistotou. Ale druhý případ byl ten, že se na Kyjovsku pohyboval agent StB, který navedl mého souseda, jmenoval se Stanislav Vašíček, aby zapálil stoh za dědinou. Tehdy se dělaly sabotážní akce, které byly tvrdě trestané. Vašíček dostal dvacet let, a když jsem se s ním sešel v Hradišti, tak mi říkal, že ho zneužili a zničili mu mládí a celý život. Dnes už je po smrti.“

Odboj se tehdy ostře potíral, ačkoli kolem vesnic hořely stohy široko daleko.

Posudek

„V roce 1959 mně do zaměstnání komunisti poslali zajímavý posudek. Psalo se tam: ‚Zasíláme níže uvedený kádrový posudek na jmenovaného soudruha, který pochází z rodiny středního zemědělce, otec mu zemřel, matka se léčí na TBC, pokud se týče jeho politického zaměření, o to se pramálo stará, rodina žije postaru ve vleku klerikální strany, byl také po válce uvězněn za rozšiřování letáků, jinak je povahy tiché a rád si zahraje divadlo.‘“

Tichý odboj po roce 1968

„V 1968 roce jsem si říkal, že je konečně ta pravá chvíle a můžeme něco dělat, ale pak přišli Rusové a všechno padlo. Nicméně jsem vstoupil do lidové strany a my jsme s přáteli budovali Na Klimentku památník a zvelebovali to místo. Jezdili jsme na poutní místa. Dělali jsme to takovým způsobem, že na nás nemohli. Nemlčeli jsme, ale už jsme nebyli tak bojovní jako například chartisté. My jsme třeba dělali brigády kolem kostela, opravovali jsme boží muka, a to bylo naše politické vyžití, za které nás už netrestali, ale jen mlčky trpěli.“

V duchu myšlenky, že „žádná totalita nezlomí celý národ“, bylo Ladislavu Sukupovi a dalším účastníkům odboje a odporu proti komunismu přiznáno osvědčení. Pamětní dekret převzal na Pražském hradě z rukou ministra obrany Vlastimila Picka 15. října 2013. Ladislav Sukop žije s manželkou v Kyjově a má dvě dcery.