Miloš Šuchma

„Já jsem přišel na nápad, že by bylo dobré, kdybych požádal Karla Gotta, aby nám udělal takový dobročinný koncert pro KAN. Měl jsem známého, který u něj dělal organizátora, tak jsme to domluvili. Koncert byl v sále městské knihovny, ten byl vyprodaný, plný. Přestože vstupné v té době bylo asi deset korun, nám to vyneslo asi deset tisíc, což v té době byly slušné peníze. Já jsem tam potom šel Gottovi gratulovat s tou Jiřinou Mlýnkovou, s kyticí, popřál jsem mu, aby vyhrál Slavíka, a on ho pak vyhrál. Já se pak s ním sešel ještě jednou na letišti a on mně říkal: ‚Víte, já ty komunisty nemám rád, protože jsem pracoval v ČKD a oni mě tam pořád buzerovali.‘ Protože on zpíval, učil se zpívat, měl aktivity mimo práci. Takže on tomu v té době byl docela nakloněný, třeba nám.“

„Na to se tedy dost dobře pamatuju, když najednou do dvora přijela sajdkára, kde byli dva ruští vojáci a jedna ruská vojačka. A už byli dost opilí. Tak vtrhli do té kuchyně a říkali: Davaj vodka, davaj vodka a tohle. No, tak teta se strýcem, samozřejmě z toho byli trošku zděšení, ale přinesli jim nějakou slivovici a jídlo. A ten jeden voják mně podal pistoli a říkal, abych si zastřílel. V té kuchyni. Ta pistole byla větší než moje ruka, takovou jsem v životě neviděl. Tak jsem mu ji zas vrátil a on prostřílel tetě celý strop. Z toho šla dost hrůza. A protože byli dost opilí, řekli, že by chtěli přespat. Tak je dali do chatičky, kterou měli na zahradě. I s tou vojačkou. Dovedu si představit, že kdyby tu vojačku neměli, tak by tetu znásilnili, protože jak známo, tak Rusové znásilnili přes tisíc žen v Československu, když postupovali.“