Měl jsem štěstí, že jsem žil ve Spojených státech, ale měl jsem smůlu, že jsem nežil ve své vlasti
Diego Suárez se narodil 11. listopadu 1926 do chudé rolnické rodiny na Kubě. Měl osm sourozenců. Vystudoval vyšší technické lyceum, což byla škola založená pro děti ze sociálně slabších rodin. Již na této škole v sobě objevil vášeň pro techniku, technické stroje a jejich výrobu. V roce 1944 odešel do Havany, kde ho tato záliba neopustila a podařilo se mu vybudovat velký podnik na výrobu zemědělských strojů a techniky, zejména na zpracování cukrové třtiny. Po revoluci chvíli spolupracoval jako poradce s kubánským zemědělským institutem a vláda od jeho firmy kupovala vybavení a techniku potřebnou pro vládní účely. Začátkem šedesátých let ale situace přestala být únosná a Diego se rozhodl i s rodinou odjet do USA. Měl na vše potřebná povolení. Po příjezdu do Spojených států se snažil i nadále pokračovat ve své práci. Diegovi se podařilo vyvinout nový typ pneumatik pro zemědělské stroje a stal se uznávaným průmyslníkem. Nejen díky svému postavení, ale také díky dobré ekonomické situaci podporoval kubánský exil v boji za svobodu a demokracii na ostrově. Financoval různé projekty, pomáhal zakládat nadace, stál u zrodu rádia Martí a později také televizního kanálu Martí. Byl vždy přesvědčen, že lidé musí slyšet pravdu nejen o Fidelu Castrovi, ale také o hrůzách, které lidé na ostrově musí zažívat. Diegovi je jasné, že už se do vlasti nikdy nevrátí, ale doufá, že jeho dětem nebo vnoučatům se to podaří. Jeho přání, snahy a touhy, aby byla Kuba opět svobodnou zemí, neutichají. Naopak, jeho společnost propůjčila dokonce jedné z nadací letadlo, v němž se její zástupci přepravovali po celém světě na jednání s významnými státníky.