Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Jaroslav Stuchlý (* 1926)

• narozen 26. listopadu 1926 ve Staré Bělé u Ostravy jako šesté dítě

• ve Staré Bělé byl svědkem postoupení pohraničí v roce 1938

• v roce 1941 začal studovat na obchodní střední škole ve Veverské Bítýšce

• v říjnu 1948 nastoupil na základní vojenskou službu v Klatovech u Plzně

• na základní vojenské službě se měl připravovat na příchod třetí světové války

• po vojně pracoval v závodu Ferona, kde řídil nákup a prodej zboží

• v květnu 1989 vstoupil do Československé strany lidové

• po sametové revoluci byl kooptován jako zastupitel za Československou lidovou stranu v městském obvodu Ostrava Jih

Jaroslav Stuchlý se narodil 26. listopadu 1926 ve Staré Bělé u Ostravy jako šesté dítě manželů Stuchlých. Výchovu malého Jaroše, jak mu doma říkali, tak zastali jeho starší bratři a sestry. Jak Jaroslav vzpomíná, mezi sourozenci byla jasně daná hierarchie a ti starší veleli těm mladším a zodpovídali za ně. V dětství trávil hodně času domácími pracemi, volné chvíle pak v přírodě.

Něco je zle

Veselé dětství Jaroslavovi narušily události roku 1938. V době, kdy Československo muselo v důsledku mnichovské dohody postoupit Německu značnou část svého území, bylo Jaroslavovi 12 let. Na konec září roku 1938 si dodnes dobře pamatuje. „My jsme se chodili koupat k Odře. Přišel rok 1938 a Odra byla hraniční řeka. Konec, už jsme tam nesměli chodit. To byl takový první zásah v mém věku, kdy jsme si uvědomili, že tady je něco zle,“ vypráví Jaroslav. Najednou se vše změnilo a jen několik kilometrů od Staré Bělé se už rozkládala Velkoněmecká říše. I navazující historický milník – vznik Protektorátu Čechy a Morava – se Jaroslavovi zapsal navždy do paměti. Jako dítě byl členem Orla – katolické sportovní organizace. A právě během jednoho z pravidelných setkání se dozvěděl o okupaci. „Přišel někdo z vedoucích a řekl: ‚Prosím, běžte domů a nikde se nezastavujte. Přišli sem Němci a zabírají nás. S nikým nemluvte a běžte rovnou domů.‘ Přišel jsem domů a bylo jasné, že je konec svobody. Začalo nacistické temno,“ vzpomíná.

Hrozný zážitek

Velkou část svého dospívání tak Jaroslav prožíval na pozadí druhé světové války. Tohle těžké období ale společně s rodinou přečkal bez větších potíží. Jednu dramatickou událost přece jen jeho rodina zakusila. Ve Staré Bělé během války údajně operovala odbojová skupina intelektuálů. Její práci nevědomky napomohla Jaroslavova sestra Tonička. Té její profesor na reálné škole dal dopis, který měla předat obecnímu tajemníku Foltovi. Doma se Tonička se svým úkolem svěřila matce: „Maminka řekla: ‚Okamžitě si vezmi kolo, jeď tam a předej to!’ Ona nevěděla, oč se jedná. Když to Folta přečetl, tak řekl: ‘Nikomu o tom neříkej a běž domů. Nikomu se nezmiňuj, že jsi u mě byla.’ A odešel.“ Brzy poté, co Jaroslavova sestra dopis předala, zatklo gestapo celou odbojovou skupinu. O tom, že jim Tonička, i když nevědomě, pomohla, se gestapo naštěstí nedozvědělo.

V roce 1944 se Jaroslav stal svědkem bombardování Ostravy. To léto pracoval v prodejně firmy Ferona ve čtvrti Přívoz v Ostravě. 29. srpna, kolem jedenácté hodiny dopoledne, uslyšel zvuk sirén. „Na dráhu 150 metrů od nás začaly padat bomby. Tam byla výtopna. Tam se každá lokomotiva zkontrolovala a vytopila, aby mohla jet,“ říká Jaroslav. Bombardování naštěstí přestál bez zranění. Přes poničenou Ostravu se Jaroslav vydal do Staré Bělé. „Byl to hrozný zážitek. Slyšel jsem volat o pomoc lidi, kteří byli zasypáni v těch sklepích a tak dále.“ Jaroslav vzpomíná, jak dobře byla zorganizovaná pomoc raněným. Domů se vrátil až kolem deváté hodiny večer. Po příchodu se dozvěděl, že sousedova dcera bombardování nepřežila.

Nádherná doba

Ještě během války začal Jaroslav studovat na obchodní střední škole. Protože ale obchodní školu v Ostravě zabrali pro své potřeby Němci, musel nastoupit do Veverské Bítýšky nedaleko Brna. „Byla to soukromá škola. Soustřeďovali se tam studenti z těch škol, které byly nacisty zavřeny,“ popisuje. Na školní léta ve Veverské Bítýšce dodnes rád vzpomíná – zbytek války Jaroslav prožil vcelku šťastně. Pak přišel květen 1945, kdy se národ dočkal osvobození. Jaroslav si nabytou svobodu užíval plnými doušky. „Bylo to něco úžasného. Všechno se znovu obnovovalo. Byla to nádherná doba,“ říká.

Příprava na třetí světovou válku

S komunistickým převratem Jaroslav zažil rozčarování. Ačkoliv podle něj byla během prvních měsíců po únoru 1948 stále zachována demokratická atmosféra, brzy se vše změnilo. To Jaroslav poznal na základní vojenské službě, kam nastoupil v říjnu 1948. „Na vojně nás připravovali tvrdým způsobem na třetí světovou válku, atomovou válku,“ vzpomíná. Narukoval k pěšímu pluku do Klatov jižně od Plzně. Cvičili na Šumavě u hranic, kde se učili, jak se pohybovat v terénu a jak se vyhýbat tamním bažinám. Po ukončení základní vojenské služby šel Jaroslav pracovat do závodu Ferona, kde řídil nákup a prodej zboží. V následujících letech vystřídal řadu dalších pozic.

V květnu 1989 vstoupil na popud svého bratra do Československé strany lidové. Jen několik měsíců poté, v listopadu 1989, přivítal společně s většinou Čechoslováků sametovou revoluci. V roce 1990 byl kooptován jako zastupitel za Československou lidovou stranu v městském obvodu Ostrava Jih. O dva roky později v řádných volbách kandidoval na nevolitelném místě. Později se angažoval v kontrolní komisi. V roce 2022 žil Jaroslav Stuchlý v Ostravě-Výškovicích.