"Bělorusko se stalo plnohodnotným účastníkem invaze do sousední nezávislé země. To zhoršuje už tak obtížnou situaci Bělorusů, protože dnes se postoj k nim v Evropě dramaticky změnil. To znamená, že pokud se dříve běloruským uprchlíkům pomáhalo, byli vnímáni jako hrdinové, kteří bojují proti režimu, nyní jsou často vnímáni jako občané agresorské země, kteří jsou zodpovědní za invazi na Ukrajinu a nesou spoluodpovědnost. A je pro mě důležité sdělit svůj postoj, že Bělorusové v roce 2020 čelili oběma diktaturám a nezvítězili, protože kdybychom se postavili jen Lukašenkovi, vyhráli bychom. Ale nemohli jsme porazit ruský režim neozbrojený, který nyní nemůže porazit ani ozbrojená Ukrajina - protože je to velmi děsivý protivník. Důležité je rozlišovat mezi běloruským režimem a běloruskou občanskou společností. Pokud bude běloruská občanská společnost podporována, bude více sil, které se postaví diktatuře".
Přeložil DeepL
"Byl jsem unesen na ulici v Minsku. Dne 21. října, ne během pochodu, jen brzy ráno jsme šli s manželkou do banky, zaplatili jsme za telefon. Vraceli jsme se domů, Aňa šla do obchodu, já jsem šel domů po dvoře. Přede mnou se objevil maskovaný chlap a udeřil mě do hrudi. Řekl: "Milice." Druhý mě praštil do zad. Vrazili do boxu. Přijel mikrobus s dveřmi, které se otevíraly za letu. Vzali mě dovnitř, posadili mezi dva velké muže, spoutali mě a na hlavu mi dali pytel. Jeden z nich se naklonil a zeptal se: "Co vaše srdce?" Odvedli mě do ústředí KGB. Tam mě vyslýchali, tam mě obvinili, tam mi ukázali fotografii, nebo spíš snímek z videa, které natočili strážci zákona. Byl jsem v davu lidí na pochodu. Řekli, že je to důvod k zadržení. Ale později můj právník řekl, že mě odvezla speciální brigáda KGB - pro člověka, který byl zadržen jen proto, že se účastnil hromadné nepovolené akce, je to příliš, je to vyšší struktura. S největší pravděpodobností jsem byl ovšem zadržen kvůli své aktivitě, kvůli svým publikacím.
Přeložil DeepL
"Dva mladí muži z Vítěbska byli zatčeni velmi rychle. Aniž by Lukašenko čekal na vyšetřování, prohlásil je za darebáky. A bylo jasné, že tito lidé byli jmenováni exekutory, aby zakryli skutečný důvod, skutečné exekutory. Během roku celá společnost sledovala, jak se před jejíma očima páchá nezákonnost, všichni pochopili, že tito lidé jsou mučeni, nuceni svědčit proti sobě. Matka jednoho z těchto mladých lidí byla úžasná. A byla v ní krása - obětavá krása. A na druhé straně naprosto gumový, strašlivý, rozjetý stroj na zabíjení. Celou tu dobu jsem strávil v předtuše. Psal jsem básně, formuloval jsem své svědectví. A pro mě jako pro umělce, jako pro básníka, to byla velmi důležitá doba, kdy jsem toho mohl říct hodně. Když byl těm mladým lidem oznámen rozsudek smrti, napsal jsem Lukašenkovi otevřený dopis, měl velmi velký ohlas - asi milion reakcí".
Přeložil DeepL
Dlouhý nádech paměti
Dmitrij Julijevič Strocev se narodil 12. dubna 1963 v Minsku v tehdejším SSSR v rodině počítačového inženýra. V roce 1984 absolvoval Fakultu architektury Běloruského polytechnického institutu. Byl členem doprovodu běloruského filozofa a disidenta Kima Chadějeva. V letech 1985-88 se věnoval autorské písňové tvorbě, napsal společensko-politický román ve verších „Extra 24 hodin“. V roce 1988 se zúčastnil pochodu a protestního protisovětského shromáždění v Kuropatech a na svých koncertech autorské písně poskytl pódium básníkovi a politikovi Zenonu Pozdňakovi. Na počátku perestrojky navázal kontakty s uměleckým prostředím a duchovními Gruzie, Ruska, Ukrajiny a Evropy. V roce 1999 založil nakladatelství nonkomformní poezie a duchovní literatury „Vinograd“. V roce 2006 se připojil k Pochodu nespokojenců na náměstí Vítězství v Minsku a začal psát básnická svědectví o společenských a politických událostech. V roce 2007 získal ruskou cenu za sbírku básní „850 řádků“. V roce 2008 reagoval básněmi na ruskou invazi do Gruzie a zábor ukrajinských regionů. V roce 2010 zveřejnil otevřený dopis G. Lukašenkovi, který podepsal asi milion lidí. Dvakrát navštívil Kyjev na Euromajdanu, básně o něm byly zařazeny do sbírky „Krok“. Od roku 2014 již jeho básně nebyly v Ruské federaci publikovány. Účastnil se protestů proti volebním podvodům v roce 2020 v Bělorusku. Dne 21. října 2020 byl unesen v ulicích Minsku a 13 dní vězněn. Získal podporu nezávislých médií a evropské literární ceny: Knihovna Václava Havla, Norský svaz spisovatelů a Cena Kurta Tucholského švédského PEN klubu. V roce 2022 odešel s manželkou Annou do emigrace, žije v Německu, založil nakladatelství Hochroth Minsk. Jejich tři děti Alexandra, Andrej a Maria zůstávají v Minsku.
Přeložil DeepL
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
