Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Dagmar Strnadová (* 1956)

• narozena 30. listopadu 1956 v Mariánských Lázních

• její předci v sedmnáctém století odešli do Pruska, odkud se její rodiče vrátili až po druhé světové válce

• celý život strávila v obci Tři Sekery

• vyučila se písmomalířkou, čímž se živila až do sametové revoluce

• roku 1986 strávila měsíc ve Spojených státech amerických u příbuzných

• aktivní během sametové revoluce, ve Třech Sekerách založila tamní Občanské fórum (OF)

• v dubnu 1990 se stala starostkou obce, na pozici působila třiatřicet let

• roku 2014 se stala vítězkou soutěže o nejlepšího starostu Karlovarského kraje

• v roce 2023 stále žila ve Třech Sekerách a působila jako místostarostka obce

Více než tři desetiletí působila Dagmar Strnadová jako starostka západočeské obce Tři Sekery, kde strávila celý život. Když se roku 1990 dostala do vedení obce, byl život ve Třech Sekerách diametrálně odlišný od předešlé doby. Celé dětství se dívala z okna na věž kostela, který už ležel za hranicemi. „Německo bylo neskutečně blízko, ale pro nás neskutečně daleko,“ vzpomíná na paradox života v totalitním Československu.

Měla jsem krásné dětství

Dagmar Strnadová se narodila 30. listopadu 1956 v Mariánských Lázních. Pocházela z české rodiny, ovšem její předci už v sedmnáctém století odešli do Pruska, odkud se její rodiče vrátili až po druhé světové válce. „Protože byli mí předci evangelíci a tehdy české země byly ryze katolické, tak odešli vlastně do tehdejšího Německa, protože jim Bedřich Veliký nabídl náboženskou svobodu,“ vysvětluje a dodává: „Založili tam české vesnice, moji rodiče se narodili v Husinci. Teprve po druhé světové válce se vrátili do Čech. A já už jsem se narodila tady.“

Dagmar Strnadová vyrůstala v obci Tři Sekery, která se nacházela jen několik málo kilometrů od hranic se Západním Německem. Každý den se jí tak naskytl pohled na nedalekou německou obec, ve které lidé mohli žít svobodně. „S rodiči jsme bydleli v budově dnešního obecního úřadu ve druhém patře a tam bylo vidět z našeho okna do obce Mähring, to je první vesnice za hranicí. A viděli jsme tam kostelík a nikdy jsme se tam nemohli podívat, protože byla železná opona, všude byly dráty, všude byli vojáci. Takže my jsme v podstatě pociťovali to, že to Německo je neskutečně blízko, ale pro nás neskutečně daleko,“ vzpomíná.

Po ukončení prvních pěti let základní školy ve Třech Sekerách nastoupila na další čtyři roky do školy v Mariánských Lázních. Ačkoliv od dětství toužila po tom být učitelkou, nakonec se její sen nesplnil. Komunistický režim jí umožnil studovat pouze na učňovské škole. Dagmar Strnadová se tedy vyučila písmomalířkou, čímž se živila až do sametové revoluce. V následujících letech se provdala a narodili se jí dva synové. Manželství se ale nakonec rozpadlo.

Šedivo, špinavo, nepříjemní lidi

Tři roky před pádem režimu se Dagmar Strnadové podařilo vycestovat do Spojených států amerických, kde žili její příbuzní. Cesta do kapitalistické Ameriky byla pro většinu lidí v tehdejším socialistickém Československu nepředstavitelná a také nemožná. Díky tomu, že jela za svou rodinou, se Dagmar Strnadové nakonec podařilo získat všechna potřebná povolení a mohla odjet vstříc svobodnému Západu. „Ocitla jsem se v úplně jiné zemi, kde se k sobě lidé chovali slušně, nikdo se nemusel bát říct, co si myslí, byla tam naprostá svoboda,“ vypráví a pokračuje: „A já když jsem se vracela po měsíci zpátky, tak už to bylo vidět z letadla, jak ta česká země za tou hranicí je šedivá. Jak jsme zavření těma drátama. Šedivo, špinavo, nepříjemní lidi. Policie a celníci s vámi jednali, jak kdybyste byl největší zločinec, protože jste se vracel z Ameriky. Já jsem z toho byla nejdřív úplně deprimovaná.“ O tom, že by zůstala za Atlantským oceánem, nepřemýšlela. „Měla jsem doma manžela a děti. Nemohla jsem je tu nechat, odnesli by to za mě,“ vysvětluje.

Brzy ovšem nastala změna – přišel 17. listopad a s ním sametová revoluce. Informace o tom, co se děje v Praze, se do západočeské obce dostala se zpožděním. Když se tak ale stalo, Dagmar Strnadová se rozhodla ihned jednat. „Pro mě to byla výzva. Teď se to musí všechno změnit, říkala jsem si,“ popisuje své bezprostřední pocity. Zapojila se do dění a založila tamní Občanské fórum (OF). V dubnu 1990 se poté stala starostkou obce Tři Sekery. Na svém místě působila třiatřicet let. „Na té práci mě baví úplně všechno. Byli jsme tady taková vesnice na konci světa, ale spolu se zastupiteli se snažím, abychom se dostali na druhý konec a aby se tady lidem dobře žilo,“ říká na závěr svého vyprávění. Roku 2014 se stala vítězkou soutěže o nejlepšího starostu Karlovarského kraje, kterou pořádal Svaz měst a obcí České republiky. V roce 2023 stále žila ve Třech Sekerách a působila jako místostarostka obce.