Josef Štogr

„Regule, na rozdíl od mnoha jiných společenství, měla naprosto jasné zadání. Totiž, že to bylo neambiciózní. Všichni na tom světě chtějí něco dosáhnout a všichni mají nějaké představy o tom, jak se uplatní. A tohle společenství bylo mimořádné v tom, že vlastně se vůbec nechtělo uplatnit. Možná to souviselo i s tím, že Viktor se vrátil z Ameriky. Že si řekl: 'Mně stojí za to se vrátit a být tam, když se tam nezabíjí a nevraždí jako v padesátých letech. Tak prostě chci být tam doma. Ale nechci už nic dosahovat, nechci být tím Američanem, který se přetvařuje a furt se usmívá křečovitě, a nechci být tím Švédem, který se netváří nijak, ale opíjí se sám doma, a nechci být tím Italem, který jenom řve.'“

„My jsme z chartovního prostředí. Právě proto jsme organizovali ty věci vlastně. Jarmila chodila k Němcům, takže se znala s Němcovými. Já jsem se zase znal s Jiřím Brabcem. Samozřejmě, takže jsem nosil věci od Jiřího. Pak jsme to distribuovali po Čechách, protože jsme měli kamarády po celé republice. Protože jsem držka prořízlá, vždycky jsem se s někým seznámil a pak jsme to nějak dávali dohromady. Takže já jsem se, co se týče těch chartovních a samizdatových věcí, hodně zabýval mimopražskými. Bylo to pochopitelné, já přece nebudu nosit sovy do Athén, takže pro mě byl daleko zajímavější Olomoucký, Táborský, Ostravský, Plzeňský kraj.“